Hlavní strana » Články a eseje
Články a eseje, 21. 3. 2002
Aby nebylo mýlky, každý rozumný člověk, zejména ten, který prožil půl století komunismu, musí být pro otevřenou společnost a to jak ve filosofickém, Popperově smyslu, tak v chápání laickém, které vychází z toho, že preferujeme volnost, svobodu, možnost cestování, možnost mít k dispozici zboží z celého světa, možnost studia v zahraničí, možnost poznávání cizích kultur, měst a památek, hor i moří, atd. V tomto ohledu určitě žádný problém není.
Články a eseje, 19. 3. 2002
Různí, podle svého vlastního sebehodnocení lepší, humánnější, morálnější, nexenofóbní, nenacionalističtí, více evropštější lidé se nám dnes snaží namluvit, že bychom o tzv. Benešových dekretech raději neměli vůbec mluvit a když už to děláme, tak bychom se měli jen a jedině omlouvat.
Články a eseje, 16. 3. 2002
I když to někdo nechce chápat, o osud tohoto člověka se zajímat musím. Jeho případ je totiž podle mého názoru testem, v němž se někdo snaží vyzkoumat, kam až je možné zajít, jaký prostor má k tomu, aby demonstroval pohrdání člověkem a jeho těžkou - v tomto případě zdravotní -situací. Jde o viditelnou provokaci: ještě krvácející pacient je odvlečen z nemocničního lůžka, ředitel nemocnice a ošetřující lékaři s tím nesouhlasí a prohlašují, že něco podobného ještě nezažili. Ministru vnitra a policejnímu prezidentovi to ale připadá v pořádku.
Články a eseje, 14. 3. 2002
V nedělní televizní debatě jsem byl - snad už po miliónté - tázán na tzv. opoziční smlouvu. Samo o sobě je to naprosto v pořádku. Nemám a nemohu proti tomu mít nic, jedná-li se o otázku férovou, nejedná-li se o pouhý výraz záštiplné zloby ze strany těch, kterým opoziční smlouva v roce 1998 překazila jejich mocenské zájmy - ve formě pokračování prezidentem zkonstruované úřednické vlády, která byla vlastně jejich vládou, i když se tak nejmenovala. To pro ně samozřejmě bylo ideální situací.
Články a eseje, 7. 3. 2002
Politik nesmí sedět ve své pražské kanceláři a dělat zákulisní politiku. Musí do terénu, musí mluvit s lidmi, musí odpovídat na otázky příjemné i nepříjemné. Je mu tleskáno i spíláno, ale přesně to je jeho život - chce-li být politikem. Nevěřím, že je to možné obejít cestou přes média - bezprostřední kontakt je nutný pro obě strany. Politik se tím strašně moc učí a lidé zase vidí, jaký je politik ve skutečnosti.
Články a eseje, 6. 3. 2002
Už dávno před 11. zářím loňského roku jsem se v různých místech Evropy, zejména na akcích politického nebo zpolitizovaného typu, setkával s viditelnými a evidentně neskrývanými projevy antiamerikanismu a s nezpochybňovanou apoteózou předností tzv. evropského přístupu či modelu uspořádání lidské společnosti. Řečníci se sice při těchto vystoupeních zaštiťují slovy, že existuje jen jedna západní civilizace, ale musím trvat na tom, že se touto cestou různí mocní a vlivní eurointelektuálové a europolitici snaží za každou cenu Ameriku od Evropy rozlišit, rozdělit, odtrhnout.
Články a eseje, 5. 3. 2002
Naše země má dnes před sebou další nemalý úkol. Po razantním transformačním rozjetí na počátku devadesátých let, po jeho zastavení v roce 1997, po čtyřech letech neproduktivní vlády sociální demokracie stojíme opět na rozcestí. Buď si můžeme namlouvat, že se nic neděje, že o nic nejde, že nám nic nehrozí, nebo pochopíme, že hrozí a že je naprosto nezodpovědné i nadále „tančit na palubě rozjíždějícího se Titaniku" a lehkomyslně předat kormidlo do rukou těch, kteří tíhu „úkolu naší doby" necítí.
Články a eseje, 28. 2. 2002
Nedávná vystoupení českého premiéra vůči Rakousku a Palestině (či Izraeli) vyvolala - a to nejen u nás - nové kolo diskusí o chování politiků a o podstatě zahraniční politiky. V celém polistopadovém období se nám v naší zemi v souvislosti se zahraniční politikou neustále vrací staré známé téma morálky vs. cynismu a přetvářky.
Články a eseje, 21. 2. 2002
Na počátku devadesátých let bylo provedeno sjednocení zcela voluntaristických a zcela roztříštěných daňových sazeb a jejich nemalé snížení (když jsem nastupoval 10. prosince 1989 do funkce ministra financí, byla daň pro podniky - říkalo se jí odvod - 75 %, dnes je to 31 %) a byla uskutečněna zásadní daňová reforma, charakterizovaná mimo jiné posílením významu nepřímých daní na úkor daní přímých, zavedením daně z přidané hodnoty a rozsáhlým (až příliš!) použitím systému daňových úlev a odpočitatelných položek - dodal bych, pro některé.
Články a eseje, 14. 2. 2002
Do voleb zbývají už jenom 4 měsíce a opakuje se situace, kterou jsme po listopadu 1989 zažili už čtyřikrát. Troufal bych si ji označit za ztrátu zodpovědnosti vůči přítomnosti, resp. za ztrátu pozornosti vůči současným, zdánlivě „malým" rozhodnutím - ve srovnání s „velkým" rozhodnutím volebním. Je to ještě zesilováno frustrací těch, kteří neuspěli ve stranických primárkách a kteří vědí (nebo tuší), že se do nového parlamentu nedostanou.
Copyright © 2010, Václav Klaus. Všechna práva vyhrazena. Bez předchozího písemného souhlasu není dovoleno další publikování, distribuce nebo tisk materiálů zveřejněných na tomto serveru.