Hlavní strana » Knihy » Václav Klaus a kolektiv:…

Václav Klaus a kolektiv: Sebedestrukce Západu 2.0: Pád zrychluje

Knihy, 20. 10. 2023

Úvod

Poměrně nedávno, před třemi lety, jsme napsali a publikovali kolektivní dílo IVK, sborník textů devíti autorů s názvem Sebedestrukce Západu. Máme, za prvé, pocit, že tento sborník v tehdejším covidovém chaosu trochu zapadl (resp. máme pocit, že zapadl více, než si zasloužil) a touto cestou ho chceme připomenout, a za druhé se domníváme – a máme k tomu řadu argumentů – že se za ty tři roky svět zase evidentně posunul.

Proto jsme se odvážili napsat a zkusit vydat sborník další, s podobným názvem, a s nikoli stejnou, ale obdobnou skupinou autorů. Chceme se pokusit naznačit, co se stalo od září 2020, které nebezpečné vývojové tendence prudce akcelerovaly, kterým směrem vývoj pokračuje. Říkáme hned v úvodu, že podle našeho názoru sebedestrukční tendence Západu za tři uplynulé roky zesílily. Proto nový sborník.

V předmluvě k tomu minulému jsme napsali, že „ve společenském vývoji západního světa došlo k závažnému negativnímu posunu, který svými důsledky znamená a zejména bude znamenat novou kvalitu našich životů“ (str. 7). Byli jsme si už tehdy vědomi toho, že jde o „dílčí projevy frontálního útoku na západní civilizaci v podobě, jak ji vybudovaly celé generace před námi“ (str. 8). Věděli jsme, že „dnes vrcholící proces probíhá již delší dobu, nezačalo to až teď“ (str. 26), že „jde o další z pokusů měnit člověka“ (str. 33) a někteří jsme zdůrazňovali, že „jádrem všeho je adorovaný koncept multikulturalismu, s ním spojená organizovaná migrace, a od něj odvozená politika identit“ (str. 40). Citovali jsme našeho dnešního velvyslance v Itálii Jana Kohouta, který v našem Newsletteru napsal, že „cílem je vytvoření chaosu jako předstupně finální osvícené totality řešící vše“ (str. 47).

Došli jsme k závěru, že „Západ jako svobodný svět, chránící tradici a právo lidí žít si podle svého, přestává existovat. Těm, kteří jej začínají ovládat, jde o to, vybudovat na jeho troskách novou utopii, zelenou, rovnostářskou, kontrolující myšlení i jednání každého člověka“. (str. 54).

Zatímco předchozí sborník měl název stručný Sebedestrukce Západu (a na obálce měl Knížákovu lámající se a bortící se sochu Svobody), tentokráte jsme zvolili název širší Sebedestrukce Západu 2.0: Pád zrychluje. Troufáme si použít slovo pád, i když víme, že bylo mnoha daleko slavnějšími autory v minulosti už nejednou použito.

Záměrně používáme slovo pád, nikoli úpadek a už vůbec ne kolaps. Chceme tím naznačit, že je to proces, že to není jednorázová událost. Jedna kolegyně, když slyšela o tomto našem úmyslu, nám napsala, že je to dlouhodobý proces, který byl zahájen minimálně v roce 1789 a na Západě zesílen v roce 1968. Až do Velké francouzské revoluce nepůjdeme, ale k roku 1968 – myšleno na Západě, nikoli k srpnové okupaci Československa – se vracíme a vracet budeme. Že to začalo v roce 1789, si myslíme také, ale teď nás zajímá, proč došlo k takové akceleraci těchto procesů právě dnes.

Nadpis sborníku vypadá tak, že „strašíme“ čtenáře. My nechceme strašit, my chceme motivovat veřejnost, aby otevřela oči, aby začala probíhající jevy vnímat vážně a ve všech relevantních souvislostech. Dnes a denně jsme strašeni přírodními katastrofami nejrůznějšího typu (buď je příliš horko, nebo příliš zima, buď je veliké sucho, nebo naopak ohromné deště a povodně). My nestrašíme přírodní katastrofou, protože si navíc myslíme, že i ti, kteří přírodní katastrofou straší, přírodní výkyvy v tom či onom směru pouze zneužívají. Zneužívají přírodních výkyvů k manipulaci společnosti.

My vidíme blížící se společenskou katastrofu, před tou varujeme. O tom je náš sborník. My nemáme nic proti chránění přírody. To považujeme za povinnost pro všechny rozumné a zodpovědné lidi, ale přesto chceme hlavně chránit společnost – před jejím rozpadem, před její chaotizací, před nerespektem k minulosti, před svévolnými pokrokářskými či progresivistickými aktivitami mnoha našich současníků, před ne-lidským světem Aldouse Huxleyho v jeho „Brave New World“.

Píšeme o vývoji ve světě, zejména ve světě Západu. Výslovně říkáme hned v úvodu, že nepíšeme o Česku. Nepíšeme o něm explicitně, neanalyzujeme dnešní, včerejší či předvčerejší vládu ani jejich jednotlivé nejspornější představitele, ale citlivě vnímáme, že naše země plně sdílí všechny západní trendy a tendence. Jsme smutní z toho, že se excesům tohoto vývoje nejen nebráníme, ale že k nim ještě leccos našeho vlastního přidáváme.

Slovo „sdílí“ je třeba upřesnit. Vyjadřuje sice pasivitu, neboť sdílení je pasivita, ale je to současně nebránění se a toto nebránění se je v demokratické společnosti parlamentní demokracie selháním politiky a selháním vlády. Částečně je současné selhání, a proto sdílení, důsledkem selhání předchozích, zejména důsledkem našeho přijetí Lisabonské smlouvy a řady dalších „smluv“. Zejména „smlouvy“ o evropském Zeleném údělu (který tak přesvědčivě ve svém příspěvku analyzuje Tomáš Břicháček) a teď k tomu ještě něco velmi smutného přidáme schválením Istanbulské úmluvy. Tento sborník však není o defektech českého politického systému.

Novým fenoménem od září 2020 je v každém případě i válka na Ukrajině. O té jsme napsali řadu dalších textů, včetně velmi raného sborníku Válka na Ukrajině – předběžná zpráva z května 2022, ale ani to není předmětem tohoto sborníku, i když je evidentní, že je tato válka součástí procesů v něm popisovaných. Není izolovaným fenoménem, je součástí sebedestrukčních procesů soudobého světa a soudobého Západu. Bez nich by k této válce nedošlo. Samozřejmě je tato válka i nešťastnou příčinou rozvíjení těchto procesů a tendencí.

V Evropě tradičně existovala představa, že existenční hrozba pro její obyvatele přichází z Východu. Vpády asijských kočovníků před dávnými staletími i novější expanze turecké moci zůstaly v historické paměti. Ve dvacátém století toto vnímání ohrožení z východu oživil bolševismus, který ovládl Rusko a podrobil své totalitě národy střední a východní Evropy. Dnes je slogan hrozby z Východu intenzívně šířen a využíván jako hlavní ohrožení naší společnosti a válka na Ukrajině tomu dává skvělou příležitost. Fakt, že Západu i jeho velkým vlastním přičiněním vyrostl konkurent a mocenský soupeř v podobě Číny, není žádné překvapení. Překvapivá je pouze hysterie západních velmocí, které se s tím nechtějí smířit.

My se snažíme poukázat na to, že naším hlavním problémem není růst blahobytu a moci daleké Číny, ale vývoj, kterým si sami pod stabilitou a prosperitou západní společnosti podřezáváme větev, vývoj, který vědomě likviduje konkurenceschopnost našich ekonomik, jejich sociální soudržnost a politickou stabilitu. Strašení hrozbou z Východu je zástěrka, která má odvést pozornost od tohoto negativního vývoje a od politiky, kterou odmítá stále větší část kriticky myslících lidí.

Při psaní tohoto sborníku jsme si uvědomili v jiném úhlu či pohledu fenomén progresivismu (a iluzivnosti – sklonu k tvorbě nereálných představ, cílů a předpokladů, jak říká slovník cizích slov) dnešního západního světa. Západ – jak ten evropský, tak ten americký – nepočítá vůbec s možností, s velmi reálnou možností, civilizačního regresu. Myslíme, že si ani naši spoluobčané tuto možnost neuvědomují, že si ji vůbec nechtějí připustit, že si myslí, že to všechno, co se odehrává, je krátkodobý (možná střednědobý) výkyv, ale že ten krásný budoucí bohatý a vyspělý svět stejně, tak jako tak, nastane.

Ještě několik slov ke vzniku této knihy. Vyprovokoval jej článek Jiřího Weigla „Směřování dnešních pokrokářských elit je třeba zásadně odmítnout“, který vyvolal v našem malém kolektivu diskusi, jež vyústila v záměr aktualizovat naši analýzu neblahého vývoje na dnešním Západě. Václav Klaus ve svém textu „Pád Západu je hlubší a rychlejší, než jsme očekávali: několik hypotéz o jeho hlavních příčinách“ se zamýšlí nad širšími souvislostmi současného vývoje a jeho určujícími trendy. Ivo Strejček se v části nazvané „Proč to všechno lidé ještě nevidí“ věnuje chabé nebo žádné resistenci široké veřejnosti na probíhající změny, které evidentně směřují proti materiálním (životní úroveň) i politickým (občanská svoboda) zájmům většiny občanů. Tomáš Břicháček v pasáži „Zelený útok na ekonomiku a společnost“ přináší další kvalifikovaný pohled na destrukci Evropy prostřednictvím Green Dealu a s ním spojených programů, Ladislav Jakl v části nazvané „Západ ničí svobodu, na které byla postavena jeho prosperita“ připomíná kořeny fenomenálního civilizačního úspěchu Západu v zrcadle jejich dnešního popírání, odmítání a destrukce. Filip Šebesta s názvem „Výrazná proměna politického štěpení“ registruje zásadní změny v ideovém rozložení politické scény, úpadek tradiční levice i pravice a témat, kdysi charakterizujících jejich politický střet, a nahrazení těchto témat „kulturními válkami“ a soubojem pokrokářů a konzervativců. Jiří Weigl se směřování současného progresivismu věnuje v textu s názvem „Společnost konzumu a její nositelé už nejsou v kursu“, v němž upozorňuje na protispolečenský a antihumánní charakter pokrokářského přístupu k politice, ekonomice i společnosti. Velmi konkrétně tuto kapitolu doplňuje stať Michala Semína „Přichází éra globální technokracie“, která přibližuje genezi globalistického progresivismu, jeho institucionální a finanční zázemí i významné protagonisty. Nad selháváním vědců a intelektuálů, podivným zbožštěním vědy a důsledky toho všeho pro současnou společnost se zamýšlí Pavel Ryska ve stati „Kult vědy a davovost intelektuálů“.

Poněkud stranou jsme tentokrát ponechali „kulturní válku“, tj. téma zápasu o zachování identity člověka, obranu rodiny a národního státu před útokem transgenderových ideologií, radikálním feminismem, „manželstvím pro všechny“ a multikulturalismem.

Nechceme dělat falešné proroky, ale obáváme se, že bude za další tři roky dostatek důvodů zkusit napsat Sebedestrukci Západu 3.0.

11. září 2023

Knihu můžete objednat v našem internetovém obchodě.