Hlavní strana » Články a eseje » Jaké jsou určující…

Jaké jsou určující charakteristiky naší politiky

Články a eseje, 14. 3. 2002

V nedělní televizní debatě jsem byl - snad už po miliónté - tázán na tzv. opoziční smlouvu. Samo o sobě je to naprosto v pořádku. Nemám a nemohu proti tomu mít nic, jedná-li se o otázku férovou, nejedná-li se o pouhý výraz záštiplné zloby ze strany těch, kterým opoziční smlouva v roce 1998 překazila jejich mocenské zájmy - ve formě pokračování prezidentem zkonstruované úřednické vlády, která byla vlastně jejich vládou, i když se tak nejmenovala. To pro ně samozřejmě bylo ideální situací.

O tomto zvláštním politickém uspořádání, nazvaném s nadsázkou opoziční smlouva (aby se jasně odlišila od smlouvy koaliční), které bylo formou umožnění existence menšinové vlády, už snad bylo napsáno všechno možné i nemožné. Proto se teď chci této věci věnovat z úplně jiného úhlu, než to zatím dělali všichni ostatní, resp. chci zásadně polemizovat s jedním, mlčky přijímaným předpokladem, který sdílejí prakticky všichni - ať už opoziční smlouvu velebí nebo haní. Tímto předpokladem je názor, že je opoziční smlouva jedinou, rozhodující a zcela určující charakteristikou naší politické scény.

Tento stále propagovaný názor považuji za vědomý či nevědomý omyl. Je přece naprosto jasné, že opoziční smlouva u nás nefunguje v politickém vzduchoprázdnu a že ve skutečnosti představuje jen jeden ze tří dominantních prvků našeho politického života tohoto volebního období. Mám na mysli tyto tři prvky:

- je to opoziční smlouva jako veřejná, písemná, každému dostupná dohoda o vytvoření a tolerování menšinové vlády vítěze minulých parlamentních voleb, kterým byla - ať se nám to líbí nebo ne - ČSSD;

- je to mocná, ale tichá, neveřejná, nepsaná, formálně neexistující koalice Hradu (v čele s panem prezidentem), Ústavního soudu, České národní banky, různých nátlakových skupin a části médií, která působí přímo - prostřednictvím rozhodnutí, která ji podle našeho právního řádu náleží - i nepřímo svým neuvěřitelně účinným působením na veřejné mínění;

- je to snad ještě méně známá, samozřejmě nepsaná a neformální, ale v každém případě nesmírně vlivná parlamentní koalice (ČSSD, KSČM a KDU-ČSL), hlasující v drtivé většině případů spolu o základních zákonech v oblasti sociální, pracovní, zdravotní, ekologické a zemědělské legislativy, která touto cestou v posledních letech zásadně pozměnila náš právní řád.

Tyto tři prvky se vzájemně přetahují a každodenně spolu zápasí o relativní míru svého vlivu na vývoj naší země. Výsledkem je jakýsi vektorový součin, jakýsi průnik, který se - mimo jiné - pohybuje v čase a který proto není konstantní. Zdá se, že z počátku, po volbách v červnu roku 1998, dominoval prvek první, ale evidentní je, že se v průběhu času zkonsolidoval jak prvek druhý, tak třetí, aby po senátních volbách roku 2000 začaly dominovat zcela.

To, co zde naznačuji, není nic více a nic méně než určitá politologická hypotéza, kterou je možné seriózní empirickou analýzou buď potvrdit nebo vyvrátit. S naprostou jistotou ale tvrdím, že neplatí opačná hypotéza kritiků opoziční smlouvy, která je založena na tom, že jediným prvkem politické architektury naší země v období let 1998-2002 je opoziční smlouva. Bohužel mám strach, že tomu nemalá část občanů naší země uvěřila.

Václav Klaus, Deníky Bohemia, 14.3.2002