Hlavní strana » Články a eseje » Otazníky nad efekty…
Články a eseje, 21. 3. 2002
Aby nebylo mýlky, každý rozumný člověk, zejména ten, který prožil půl století komunismu, musí být pro otevřenou společnost a to jak ve filosofickém, Popperově smyslu, tak v chápání laickém, které vychází z toho, že preferujeme volnost, svobodu, možnost cestování, možnost mít k dispozici zboží z celého světa, možnost studia v zahraničí, možnost poznávání cizích kultur, měst a památek, hor i moří, atd. V tomto ohledu určitě žádný problém není.
Problematičtější je to, že u nás i v zahraničí převažuje dojem, že jsou stejně nesporné i ekonomické přínosy organizované integrace, a to i všech jejích typů. Je evidentní, že otevírání se, liberalizace, deregulace, volný trh, volné přesouvání kapitálu do míst jeho největšího možného využití zvyšuje ekonomický výkon a ekonomický blahobyt (což jsou ostatně důsledky globalizace v rámci celého světa), ale regionální organizace nadnárodního typu - jako je právě Evropská unie - je projektem úplně jiným. Je snad liberalizací uvnitř regionu (nikoli vně!), je unifikací a harmonizací uvnitř (s řadou prvků regulace, řízení a vynucování různých ambiciózních standardů a sociálních politik), není vytvářením svobodné tržní společnosti a ekonomiky.
Nezůstávejme ale u filosofování a podívejme se na data, která snad k tomu něco mohou říci. Byl-li by přínos evropské integrace naprosto nesporný, pak by muselo platit, že:
- ekonomický růst nejvýraznější světové regionální integrace (EU) by měl být dlouhodobě rychlejší než ve zbytku světa;
- ekonomický růst by se měl s prohlubováním integrace (uvnitř EU) v čase zrychlovat.
Je tomu tak? O tom velmi pochybuji, protože data to neprokazují. Jsem si sice vědom toho, že ekonomické výsledky ovlivňuje spousta dalších faktorů a že je v komplikované realitě analyticky velmi obtížné vliv jednotlivých faktorů vypreparovat, ale základní tendence se musí projevit - nebo neexistují. Troufám si tvrdit, že 40 let je už dost dlouhá doba, a proto se pokusím uvést několik vybraných dat za období 1960-2000.
Trochu se asi zapomíná, že země dnešní Evropské unie byly vysoce prosperující země již před založením EU. Jak to vypadalo po jejím založení? Hlavními konkurenty pro Evropu v uplynulém období byly a jsou i dnes Japonsko a USA. V roce 1960 byl v Japonsku důchod na hlavu o 25% nižší než byl v průměru dnešních 15 členů EU. V roce 2000 to ale bylo opačně - bohužel o 12% ve prospěch Japonska. V USA to bylo v roce 1960 o 40% více než v EU, v roce 2000 o 55%. Země EU si za dobu existence evropské organizované integrace nepolepšily, naopak ztratily. (Veškerá data jsou z bruselského Eurostatu.)
Jaký byl vývoj v čase? Akceleroval v EU ekonomický růst? V dekádě 1961-70 činil v zemích EU průměrný roční růst HDP 4,9%. V dekádě 1971-80 to bylo jen 3, – % a v letech 1981-90 došlo k dalšímu poklesu na průměrné roční tempo ve výši 2,4%. Poslední dekáda 1991-2000 znamenala zatím nejnižší hodnotu 1,9%. I toto je zcela jednoznačná, určitě nikoli příznivá tendence.
Bylo by možné analyzovat i jednotlivé země. Za velký úspěch jsou např. považovány evropské Portugalsko a Řecko (štědře dotované z fondů EU), ale ukazuje se, že nikým nedotovaná Korea, která byla v roce 1960 na úrovni africké Ghany, je v roce 2000 na úrovni Portugalska a Řecka.
Není ale nutné hovořit jen o růstu HDP. Např. míra nezaměstnanosti byla v EU v roce 1960 2,2%, v roce 2000 a to bylo už 9,8%. V roce 1965 byl podíl daní na HDP v EU 27,8%, v roce 1998 to bylo již 41,5%. Takto bychom mohli dlouho pokračovat.
Tato data nepřeceňuji, ale varovná určitě jsou. Všichni by si je měli dobře promyslet.
Václav Klaus, Deníky Bohemia, 22.3.2002
Copyright © 2010, Václav Klaus. Všechna práva vyhrazena. Bez předchozího písemného souhlasu není dovoleno další publikování, distribuce nebo tisk materiálů zveřejněných na tomto serveru.