Hlavní strana » Články a eseje » Proč zrovna Šrejbr?

Proč zrovna Šrejbr?

Články a eseje, 16. 3. 2002

           I když to někdo nechce chápat, o osud tohoto člověka se zajímat musím. Jeho případ je totiž podle mého názoru testem, v němž se někdo snaží vyzkoumat, kam až je možné zajít, jaký prostor má k tomu, aby demonstroval pohrdání člověkem a jeho těžkou - v tomto případě zdravotní - situací. Jde o viditelnou provokaci: ještě krvácející pacient je odvlečen z nemocničního lůžka, ředitel nemocnice a ošetřující lékaři s tím nesouhlasí a prohlašují, že něco podobného ještě nezažili. Ministru vnitra a policejnímu prezidentovi to ale připadá v pořádku.

Jsem přesvědčen o tom, že nešlo o nic jiného než o demonstraci síly, což je - v předvolební době - pozoruhodný signál. Demonstraci síly, kterou máme v posledních dnech možnost vidět tu v podobě nátlakové policejní jednotky v parlamentě, tu v nemocnicích. To je varovným případem pokušení a opojení mocí. Někdo si tu začíná plést dobu a režim, někdo zřejmě začíná dostávat choutky jiného než demokratického vládnutí.

Proto se ptám, kde jsou všechny ty zástupy všudypřítomných obránců lidských práv, kde jsou bojovníci z České televize, kde jsou spravedliví jako třeba pan Uhl, kde je tolik vzývaný ombudsman, kde je pan prezident se svým jinak tak výkonným mechanismem na udílení milostí? V tomto případě dokonce i dozor konstatoval, že se soudy dopustily chyb – i když údajně nebyly tak závažné, což je samo o sobě fantastické konstatování.

Jenže o tohle všechno tu pochopitelně nejde. Případ Milana Šrejbra se hraje od začátku s viditelnými politickými souvislostmi. Naši jindy tak bdělí ochránci lidských práv stojí na opačné straně a takovéto zacházení s člověkem, jeho zdravím a důstojností jim vůbec nevadí. Možná naopak.

Musím o tom hovořit i proto, že jde o provokaci, vedenou přes známou osobnost proti mně a ODS. Je to však velmi nebezpečná hra s ohněm. Jen málo politiků se jednoznačně vyslovilo v podobném směru jako já – například pan Pilip, možná i pro svou nedávnou zkušenost s policejním zacházením v „reálně socialistickém“ Castrově režimu.

Je zřejmé, že hozenou rukavici musíme zvednout. Někdo se může ptát, proč se zastávám zrovna Milana Šrejbra, když je nemocných lidí do vězení posíláno možná víc (i když si tím nejsem jist, protože ke konci ledna letošního roku čekalo 4 672 odsouzených na nástup do výkonu trestu). Na tuto otázku odpovídám, že si to dovoluji činit právě proto, že mě za to nikdo nepochválí. Prosím potenciální tazatele této otázky, aby se nad tím dobře zamysleli.

Václav Klaus, Lidové noviny, 16. března 2002