Hlavní strana » Články a eseje
Články a eseje, 29. 6. 2000
O víkendu, kdy se v Senátu, v horní komoře našeho parlamentu, hlasovalo o novele našeho volebního zákona, jsem byl na Evropském fóru ve Wachau, v překrásné podunajské kotlině dolního Rakouska. Evropa, ta lepší (tedy západní), letos toto každoroční setkání politiků, akademiků a novinářů do značné míry ignorovala a i to bylo pro mne doplňkovým důvodem, abych tam právě letos jel a abych tam svůj postoj k evropským událostem - na dnešní důležité křižovatce evropských dějin - jasně a zřetelně demonstroval. U nás se ve stejné chvíli hlasovalo.
Články a eseje, 21. 6. 2000
Nemám sebemenší důvod hájit vedení nebo jednotlivé úvěrové operace té či oné české banky (nebo i jakéhokoli jiného podniku), ale mám eminentní zájem hájit zájmy občana České republiky, zájmy střadatele (který si do banky ukládá své peníze), zájmy daňového poplatníka, který všechny nezdary velkých bank či velkých podniků – ať si to přeje či nepřeje – stejně nakonec zaplatí.
Články a eseje, 15. 6. 2000
Rozhodnutí o vstupu do Evropské unie (a ještě více o následném vstupu do daleko sevřenější Evropské měnové unie) je pro každou zemi, která ho udělá, dobrovolným, tedy nikým nevynuceným zbavením se nemalé části atributů, které po staletí (či tisíciletí) patří ke slovu stát.
Články a eseje, 9. 6. 2000
Témata veřejných debat si u nás většinou určují média sama, a to ještě – bohužel – jejich výběr provádí jen pár jedinců, kteří v našich médiích dominují. Jako čtenáři či posluchači to vidíme velmi zřetelně na tématické stádnosti většiny našich médií, na faktické identičnosti postojů i témat téměř ve všech z nich, na více méně „přátelském“ přebírání si témat, na velmi „nekonkurenční konkurenci“ (snad jedině s výjimkou ČT a Novy, ale i tam je to o něčem jiném).
Články a eseje, 2. 6. 2000
Vláda sociální demokracie nám v minulém týdnu předvedla jeden ze svých špičkových „kousků“. Abychom ho mohli pořádně ocenit, musíme si aspoň trochu připomenout léta minulá. Pokud byla sociální demokracie v opozici, tvrdě bránila původní komunistické principy sociální politiky a zabraňovala nám přitvrdit v politice zaměstnanosti (či nezaměstnanosti), v metodách poskytování nejrůznějších sociálních dávek, v tolik potřebné reformě penzijního systému, v zahájení zásadní přeměny systému financování zdravotnictví. Snad na to dodnes nikdo nezapomněl.
Články a eseje, 26. 5. 2000
Přesně před třemi lety, v květnu roku 1997, došlo k otřesu naší koruny. Dnešní generace na vlastní kůži tehdy poprvé pocítily ekonomický jev, kterému se říká měnová krize. Zůstalo nám po ní nepříjemné dědictví a to nejen v podobě volně plovoucího (a horšího) kursu koruny, ale bohužel i v podobě hospodářské recese.
Články a eseje, 24. 5. 2000
V těchto dnech jsou to právě tři roky, kdy u nás došlo k velmi nepříjemnému měnovému otřesu, který - ať oprávněně (podle jedněch) nebo neoprávněně (podle druhých) - vedl k zásadnímu zpochybnění celé české transformační cesty.
Články a eseje, 19. 5. 2000
Mnoho kolektivistických, na stát spoléhajících, lidsky pasivních, na pomoc shůry čekajících a ve všech směrech antitržních postojů a pohledů, které i 10 let po pádu komunismu vidíme často kolem sebe a které některé z nás strašně zlobí a trápí, jednoznačně přiřazujeme mezi dědictví komunismu. Částečně tomu tak opravdu je, částečně tomu skutečně věříme, částečně je to dobrá výmluva. Já jsem s tímto zjednodušeným výkladem lidského chování nikdy moc nesouhlasil a proto jsem si podobné postoje vždycky spíše spojoval s trochu pohodlnou, zodpovědnosti se vyhýbající, někam jinam – než k sobě samému – se obracející lidskou povahou.
Články a eseje, 15. 5. 2000
V procesu dnes už více než desetileté změny našich životů od listopadu 1989 do dneška – a to mimo veškerou pochybnost – výrazně převažují plusy nad mínusy, úspěchy nad neúspěchy. Někdo se možná bude divit, že mi stojí za to připomínat takovou banalitu, ale já k tomu cítím řadu vážných důvodů.
Články a eseje, 12. 5. 2000
Minulý týden jsem se zúčastnil setkání předsedů parlamentů zemí Rady Evropy. Bylo to setkání zástupců 41 evropských zemí, které jsou těmi evropsky vyvolenými považovány za dostatečně demokratické, aby si své členství v této organizaci zasloužily. Speciálními, individuálně pozvanými hosty byli navíc zástupci Arménie, Ázerbájdžánu a Bosny a Hercegoviny, se kterými se do budoucnosti také počítá. Plyne z toho, že – z široce pojatého evropského prostoru – tam nepatří (a ani se s nimi zatím nepočítá) jen zástupci Běloruska a Jugoslávie. (Ale dnešními členy jsou např. Andorra, Gruzie, Moldávie a San Marino.
Copyright © 2010, Václav Klaus. Všechna práva vyhrazena. Bez předchozího písemného souhlasu není dovoleno další publikování, distribuce nebo tisk materiálů zveřejněných na tomto serveru.