Hlavní strana » Články a eseje » IPB, její „přepadení“ a její…

IPB, její „přepadení“ a její „prodej“

Články a eseje, 21. 6. 2000

Nemám sebemenší důvod hájit vedení nebo jednotlivé úvěrové operace té či oné české banky (nebo i jakéhokoli jiného podniku), ale mám eminentní zájem hájit zájmy občana České republiky, zájmy střadatele (který si do banky ukládá své peníze), zájmy daňového poplatníka, který všechny nezdary velkých bank či velkých podniků – ať si to přeje či nepřeje – stejně nakonec zaplatí.

A právě z tohoto pohledu se musím ptát, co se minulý týden a minulý víkend stalo v IPB (stejně jako se to před pár lety stalo v Agrobance), kdo na tom nejvíce ztratí a kdo naopak vydělá.

Jsem přesvědčen, že se v obou případech jednalo o vyústění delší dobu trvajících, velmi dramatických sporů mocných finančních skupin a že v obou případech hrála naše centrální banka, která by měla být neutrálním rozhodčím, v dresu jedné z těchto skupin. V obou případech vznikla pro vítěze možnost získání nových, lepších pozic na našem bankovním trhu, v obou případech chtěla jedna strana něco získat laciněji, snadněji a rychleji než je to normálně možné, v obou případech banka, která byla obětí tohoto střetu, velmi utrpěla a v obou případech to v zájmu ochrany střadatelů zaplatil (či teprve zaplatí) daňový poplatník.

Jsem přesvědčen, že tudy cesta k fungující ekonomice nevede. Půjdeme-li po ní znovu a znovu, naše ekonomika se ze své stagnace nikdy nedostane. Byl-li pád Agrobanky předzvěstí tříleté ekonomické recese naší země, je dobré se ptát, co pro budoucnost předznamenává dnešní pád IPB.

Falešnost a teatrálnost celé akce centrální banky (a za ní stojící vlády) vůči IPB dovršilo použití maskované policie v centru Prahy v 11,58 hodin, ač bylo možné rozhodnutí ČNB o nucené správě ohlásit vedení IPB zcela normálním způsobem. Zvoleným řešením obsazení banky jsme se posunuli hodně na východ či na Balkán. Necítí to generalita naší ČNB? Necítí to vláda, která tento krok naší centrální banky schválila?

Dovedu si docela dobře představit, že byla ve čtvrtek v noci vláda postavena před jednostranné a záměrně zkreslené informace (a před hotovou věc), stejně jako jsme byli do této situace postaveni my před čtyřmi lety v případě Agrobanky. Stejně byla v obou případech vláda svolána na mimořádné noční zasedání. Stejně jako tehdy došlo k nejednání s druhou stranou a k jednostranným zásahům. Stejně jako tehdy ministr financí podlehl tlaku guvernéra (i když dnešní ministr financí šel možná dokonce v čele tohoto zásahu a jeho dlouho připravovaného způsobu provedení a v čele zájmu o právě tuto změnu poměru sil v našem bankovním světě).

Tragédií je nejednání a nehledání všeobecně přijatelného řešení. Tragédií je snaha vyhrát – máme-li k tomu dostatečnou moc – 10:0 a nikoli snaha hledat uspokojivé a laciné řešení. Tragédií je také mimořádně narůstající moc jednoho, na veřejnosti zatím ne příliš zřetelného finančního seskupení, které postupně více a více ovládá celou naši ekonomiku (a dokonce nejen ekonomiku).

Úplnou novinkou všech těchto, už jednou vyzkoušených postupů je bleskový prodej banky v nucené správě. Prodat třetí největší banku v zemi během několika dní (či téměř hodin), bez jakékoli standardní metody výběru potenciálního partnera, bez poskytnutí šance dalším možným zájemcům, bez udání ceny prodeje a bez pokusu najít silného, zdatného, „bohatého“ partnera, který by znamenal skutečné posílení banky, není prodejem v ekonomickém slova smyslu. Je násilným převzetím banky.

Nechápu absenci zodpovědnosti u vedení ČNB a u vlády, resp. u jejího předsedy, který se zjevně stal obětí desinformace a neřešení věcí v předstihu. Tento neprodej zaplatí daňový poplatník hned dvakrát – přímo ze státního rozpočtu a nepřímo díky zpomalení či zabrzdění ekonomického oživení.

Václav Klaus, Večerník Praha, 23.6.2000