Hlavní strana » Články a eseje » Neskutečná manipulace…

Neskutečná manipulace veřejného mínění provázela jednání Senátu

Články a eseje, 29. 6. 2000

O víkendu, kdy se v Senátu, v horní komoře našeho parlamentu, hlasovalo o novele našeho volebního zákona, jsem byl na Evropském fóru ve Wachau, v překrásné podunajské kotlině dolního Rakouska. Evropa, ta lepší (tedy západní), letos toto každoroční setkání politiků, akademiků a novinářů do značné míry ignorovala a i to bylo pro mne doplňkovým důvodem, abych tam právě letos jel a abych tam svůj postoj k evropským událostem - na dnešní důležité křižovatce evropských dějin - jasně a zřetelně demonstroval. U nás se ve stejné chvíli hlasovalo. V průběhu páteční noci i celé soboty jsem měl kvůli tomu jeden telefon za druhým a naštěstí je v této končině možné slyšet i Český rozhlas. Říkám naštěstí, ale možná bych měl říci naneštěstí. Připomínám-li Český rozhlas, vycházím z toho, že se jedná o veřejnoprávní instituci, která by měla - vzhledem ke svému, ze zákona vyplývajícímu poslání - veřejnost vyváženě informovat. Na základě svého pozorného víkendového poslouchání rozhlasového zpravodajství musím říci, že tomu tak nebylo.

Sledoval jsem napjatě jedny zprávy za druhými. Slyšel jsem v nich leccos, ale ani jednou jsem v nich neslyšel prosté, nezkreslené základní sdělení, že v Praze došlo k legitimnímu rozhodnutí legitimně zvoleného českého parlamentu, resp. jeho horní komory. Na veřejnoprávním rozhlase jsem slyšel jen a jedině kritiku provedeného rozhodnutí, kritiku tohoto hlasování. Jeden za druhým dostávali slovo prakticky jen kritikové výsledku hlasování. Zmíním např. průběh zpráv (tzv. Ozvěn dne) v sobotu ve 23:00. Prvním, kdo dostal slovo, prvním kritikem byl nezávislý, spíše však „jen“ mimo politické strany stojící senátor Fischer. Pak dostal slovo předseda KDU-ČSL Kasal. Pak mluvil předseda US Kühnl. Po něm předseda poslaneckého klubu komunistů Filip. Pak mohl říci jednu větu i Ivan Langer. A nakonec dostal slovo Lubomír Zaorálek, jeden ze šesti (ze 74) poslanců ČSSD, kteří ve sněmovně hlasovali proti. Je toto normální? Je to vyvážené zpravodajství?

V těchto důležitých rozhlasových pořadech jsem také neslyšel ani jedinou úvahu o věcné problematice této změny, neslyšel jsem, proč by tato změna měla být špatná, neslyšel jsem žádný argument, slyšel jsem jen nesouhlas. Nic jiného. Odváží se někdo výslovně říci, že je většinový volební systém nespravedlivý sám o sobě? Že je např. díky němu politický systém v USA, Anglii, Kanadě a v řadě dalších zemí nedemokratický? Připomene někdo, že jeho přívržencem dlouhá léta býval např. i Václav Havel? Že ho ve svém volebním programu v roce 1998 měla Unie svobody? Mám ještě pokračovat? Mám říkat, že u nás navíc nebyl ani zdaleka vládou navržen a parlamentem přijat skutečný většinový systém, ale že se i nadále jedná o proporcionální systém s několika doplněnými většinovými prvky?

Chápou naši občané díky reportování tohoto druhu, že u nás není zaváděn většinový systém, že tedy nepůjde o systém 200 volebních okrsků s jedním jediným budoucím poslancem za okrsek (čili systém 200x1)? Že byl místo osmi okrsků s velkým, nepřehledným, nečitelným, navíc nestejným počtem poslanců (průměrně 8x25) přijat smíšený model 35 okrsků s 5 či 6 poslanci (35x5 nebo 6, aby to dohromady dalo přesně 200)? Že se opravdu jedná jen o smíšený systém? Je tato změna důvodem k tak nenávistným výrokům, jakých jsme v poslední době svědky?

Nechápu např. ani často užívaná slova o velkých a malých stranách a o výhodách pro ty či ony z nich. Čím jsou politické strany velké a čím malé? Počtem straníků nebo počtem voličů? Plně souhlasím s argumentem Ivana Langera, že se u nás s těmito slovy zachází velmi účelově. Měřeno počtem straníků máme totiž v České republice jen 2 velké strany - KSČM a KDU-ČSL, které svou členskou základnu, své desetitisíce členů, obě dvě zdědily z komunismu. Jak ODS, tak ČSSD jsou strany nové, strany polistopadové, a proto strany stále ještě velmi malé. Z hlediska počtu členů určitě velké nejsou. Nepleťme si proto základní pojmy. A nezáviďme si větší schopnost oslovení voličů.

Nový volební zákon je pro všechny z nás velkou neznámou. Opakuji, pro všechny. Nepochybně naši politickou mapu pozmění. Ale obdivuji ty, kteří přesně vědí jak a kteří se na základě těchto spekulací v těchto dnech tolik zlobí. Změnu volebního zákona nutně potřebujeme. To určitě vědí i ti, kteří se navenek tolik rozčilují. Zlobí se mimořádně silně i někteří naši novináři. Pan Korecký v sobotních Lidových novinách napsal: „To, co se včera dělo v českém Senátu, mnohem více než schůzi svobodného parlamentu připomínalo potupné jednání o moskevských protokolech v roce 1968.“ Nezbláznil se pan Korecký? Napsat něco takového není politickým postojem, je to jen a jedině intelektuálním či mentálním defektem. Je za to v jednom z našich klíčových deníků někdo osobně zodpovědný? Není-li, dopředu se nehneme.

Václav Klaus, Večerník Praha, 30.6.2000