Hlavní strana » Články a eseje » Špidlovo sociální…

Špidlovo sociální nezabezpečení

Články a eseje, 2. 6. 2000

Vláda sociální demokracie nám v minulém týdnu předvedla jeden ze svých špičkových „kousků“. Abychom ho mohli pořádně ocenit, musíme si aspoň trochu připomenout léta minulá. Pokud byla sociální demokracie v opozici, tvrdě bránila původní komunistické principy sociální politiky a zabraňovala nám přitvrdit v politice zaměstnanosti (či nezaměstnanosti), v metodách poskytování nejrůznějších sociálních dávek, v tolik potřebné reformě penzijního systému, v zahájení zásadní přeměny systému financování zdravotnictví. Snad na to dodnes nikdo nezapomněl.

Dnes, když je sociální demokracie u vlády a když má výlučnou a nezastupitelnou zodpovědnost, strká hlavu do písku. Přijímá jednu velmi socializující chartu, smlouvu či úmluvu Rady Evropy a Mezinárodní organizace práce za druhou (minulý týden jsme si toho v parlamentu užili více než dost, i když je třeba říci nahlas, že by z toho sociální demokracie bez lidovců nic neprosadila!) a tím více a více zatěžuje a komplikuje podnikání v naší zemi a vytváří zárodky, v Evropě tak oblíbeného, „pečovatelského či paternalistického“ státu, ale za vrchol považuji její faktickou rezignaci na reformu penzijního systému. Místo toho, aby vypracovala ideový projekt této reformy a v návaznosti na něj velmi rychle i její projekt „prováděcí“, obsahující už všechny potřebné detaily (a právě o ně jde), poslala do Poslanecké sněmovny o tomto tématu nic neříkající materiál a vyzvala sněmovnu k vytvoření zvláštní komise na přípravu důchodové reformy! To považuji za mimořádně absurdní. Při neúspěchu této komise pak totiž bude možné velmi snadno říci, že se – bez úřadů, bez úředníků, bez týmů odborníků fungující – poslanci na reformě neshodli. Tím bude mít vláda ideální výmluvu, že se nedalo nic dělat. Jedině kvůli tomu ostatně bylo toto gesto uděláno.

To je pro občany naší země postup nepřijatelný. Žádný parlament na světě nemůže vypracovat projekt reformy penzijního systému. To je vždy a všude úlohou vlády. Jestli se panu Špidlovi zdá, že jeho reformu – kromě komunistů – v parlamentu stejně nikdo neschválí a proto se mu do ní nechce investovat svůj čas a přemýšlení, pak má rezignovat ze své funkce. Nemá ale žádat parlament, aby mu řekl, jak má reformu udělat.

Kdyby chtěl, ministr práce a sociálních věcí by s reformou začít mohl. Pan Špidla však musí nejprve říci jednu jasnou větu, a tou větou je to, že stáří není nečekaná událost. Stáří není nic jako krupobití, povodeň, autonehoda nebo nečekaná choroba. Je to něco, co čeká na každého z nás. Proto není možné se proti stáří pojišťovat, na stáří je třeba spořit. Není totiž s kým se dělit o „předplacené“ pojistné. Není to stejný případ jako pojištění se proti vichřici či proti promočení zdí rozbitým vodovodem v bytě o poschodí výše – v těchto případech je evidentní, že se pojistí více lidí, než kolik jich bude v budoucnu předmětem takové pojistné události. Právě na tomto nepoměru je založen každý pojistný systém.

Stáří je nevyhnutelností, a to pro každého. Že by bylo možné očekávat, že se ho leckdo nedožije a přesto si už předplatil pojistné, je nesmysl. Že by tyto peníze mohly zbýt na ty, kteří se dožili více let, je také naprosto absurdní. Přesto si někteří nalhávají, že tomu je tak. Pan Špidla (a zejména Škromach) jsou bohužel mezi nimi.

Namlouvají-li si to (a namlouvají-li to ostatním), nejde jim o sociální (či důchodové) zabezpečení, ale o důchodové nezabezpečení. Lidé by to měli vědět. Ať přijdou s návrhem systému, který nikomu nic nenalhává. Ať nám všem řeknou: spořte si na své stáří, nikoli na cizí stáří. Založte si své vlastní osobní penzijní účty a v každou chvíli svého života budete vědět, kolik na nich máte! Rozhodněte se pak podle svých nároků, kdy chcete přestat pracovat!

Pan Špidla je socialista. Bude nám asi říkat, že ne všichni jsou dostatečně zodpovědní a že se proto může stát, že někdo nebude mít na stáří připraveno nic a že přece není sociální (či socialistické?) nechat ho umřít hlady. Budiž. Ať proto navrhne nějaký minimální důchod i pro ty, kteří si nic neuspoří. Ale musí to být důchod opravdu minimální, nikoli takový, který by lidi motivoval nic nespořit. I já bych se ale přimlouval za jistou mezivariantu: zavést i spoření povinné, nejen dobrovolné.

V každém případě prosím pana Špidlu, ať přijde sám s nějakým návrhem. Ne s žádostí, ať to někdo vymyslí za něho.

Václav Klaus, Večerník Praha, 2.6.2000