Hlavní strana » Jinýma očima
Jinýma očima, 30. 5. 2002
Centrum pro ekonomiku a politiku (CEP) si jako své poslání stanovilo šířit myšlenky svobodné společnosti a tržní ekonomiky a propagovat a popularizovat myšlenky předních domácích i zahraničních představitelů tohoto směru uvažování o společnosti. Mezi významnými osobnostmi moderního českého politického myšlení dnešní doby nepochybně patří velmi významné místo Václavu Klausovi, který naši společnost v posledních dvanácti letech významně ovlivnil a ovlivňuje nikoliv pouze jako praktický politik, ale i jako teoretik, jako autor, který své názory pravidelně publikuje a šíří jak na půdě akademické, tak i usilovnou aktivitou publicistickou.
Jinýma očima, 6. 5. 2002
Pan Rath zvolil velice špatně a nevhodně název svého článku – Noc dlouhých nožů. Pravděpodobně má mezery v dějepise a tak by bylo dobře aby si něco z dějepisu přečetl. Noc dlouhých nožů má diametrálně odlišný význam od toho co zde pan Rath prezentuje. Stárnoucí mladík si zde bere do úst stárnoucího mužskýho, jehož kvalit nedosahuje. A to je vidět na celém duchu jeho článku. Jsem přesvědčen, že naopak nenávist vůči stárnoucímu mužskýmu panu Rathovi zatemnila mozek.
Jinýma očima, 1. 5. 2002
Václav Klaus v televizním pořadu Naostro označil mobilizaci z volební kampaně roku 1998 za reklamní slogan. A hned za to schytal šlehnutí od Radima Procházky, který v HN (23. 4.) napsal, že taková "předvolební prohlášení jsou stejně věrohodná jako informace o tom, že margarín má nyní opravdovou chuť másla." Nevím, já jím jen másla rostlinná a neposoudím, zda se v chuti rovnají máslu z mléka. Ale asi nerovnají, protože Procházka své přirovnání myslel pejorativně. Píše totiž, že strany se prodávají jako housky na krámě nebo jako jogurty a že možná nestojí za to snažit se rozlišovat reklamní slogany a politické ideje.
Jinýma očima, 29. 4. 2002
Předseda lidovců Cyril Svoboda v nedávném televizním pořadu Bez imunity řekl, že mu vadí termín "národní zájmy." Pak asi nečetl základní programový dokument politické formace, kterou krátký čas sám vedl a jejímž členem byla strana, které předsedá. Dokument "Společná odpovědnost", projednaný a schválený stínovou vládou Čtyřkoalice 7. června loňského roku totiž s tímto obratem běžně pracuje. Třeba na str. 3 se v něm píše o "naplnění českých národních zájmů." Na str. 4 můžeme číst o snahách "odporujících českým národním zájmům", o účinném "prosazování českých národních zájmů" nebo o něco níže o nejvhodnějších metodách a taktikách "při prosazování českých zájmů" a o schopnosti "nacházet a získávat spojence pro české zájmy".
Jinýma očima, 26. 3. 2002
Vstup do pracovny předsedy Poslanecké sněmovny byl pro nás tak trochu krokem do neznáma. Politika není právě naše parketa, nicméně politici jsou, i když se nám to někdy nezdá, také lidé z masa a kostí. Jako třeba Václav Klaus. Radost měl z obyčejných »rytmusáckých« propisek. Prý se hodí. A se slovy: „Píšící tužka je můj hlavní výrobní prostředek,“ si je obřadně položil na pracovní stůl. Když nám pak jako pozorný hostitel nabídl kafe, měli jsme pocit, že jsme si je zasloužili, i když práce byla teprve před námi.
Jinýma očima, 14. 3. 2002
Budou volby. Budou to volby hodně důležité. Ale možná poprvé za celou generaci to budou volby standardní. Budou totiž o standardních tématech. (Nemyslím kampaň, v té bude jako vždy a všude více emocí než témat. Myslím sám akt voleb.) Bude se v nich rozhodovat hlavně o tom, jestli má být více rovnosti nebo více svobody. Jestli bude mít stát více funkcí nebo méně. Jestli bude veřejný prostor prosakovat do soukromého nebo ne. Jestli bude dominovat právo veřejné nebo soukromé. Jestli se okruh veřejných statků bude zmenšovat nebo zvětšovat. Jestli se bude přerozdělovat více nebo méně.
Jinýma očima, 4. 3. 2002
Pane Václave Havle, s přihlédnutím ke všemu, co můj manžel v životě pro tuto zemi udělal, mně Vaše odpověď na můj dopis připadá trapná. Možná, že jste ho ani pořádně nečetl. Pokládat Milana Knížáka za rasistu už není úsměvné, ale vyvolává to domněnku, že je Vám (a nejen Vám) nepohodlný. Jeho životní postoje a snahy byly a jsou prosty jakékoliv segregace. Takové myšlení je mu cizí. Sám, na rozdíl od většiny české populace, byl od mládí příslušníkem pronásledovaných menšin.
Jinýma očima, 28. 2. 2002
Dne 18. ledna 1871 proběhla na zámku Versailles u Paříže událost, její důsledky ovlivnily evropský vývoj v následujícím století možná více než obě světové války. Jako tečka za porážkou Francie v prusko-francouzské válce bylo tehdy slavnostně vyhlášeno vytvoření německého císařství. Na místě několika desítek malých německých státečků vznikla nová mohutná evropská velmoc a Německo, které bylo po staletí objektem velmocenské politiky a věčným bojištěm evropských válek, se najednou stalo prvořadou silou na kontinentě.
Jinýma očima, 17. 2. 2002
Česko-rakouské vztahy v současnosti zažívají patrně nejhorší období od pádu železné opony. Je to paradox, že právě ve chvíli, kdy vzájemné hospodářské vztahy jsou nejintenzívnější v celé poválečné historii a kdy perspektiva blížícího se rozšíření Evropské unie slibuje dát intenzitě spolupráce našich dvou tolik si podobných zemí novou dimenzi, je na politické scéně zataženo tak, jako tomu nebylo snad nikdy. Stačilo k tomu trochu krátkozrakého populismu na obou stranách, snahy politicky profitovat z oživování předsudků spojených s tragickými kapitolami historie a z iracionálních obav rakouské veřejnosti z jaderné energie. Po ostrých slovech z mediálních přestřelek představitelů českých a rakouských vládních stran vzniká dojem, že česko-rakouské vztahy mají pouze dvě témata - Temelín a Benešovy dekrety. Dohody, smlouvy a z nich plynoucí závazky jako by neplatily, ve sdělovacích prostředcích padají hrozby Evropou, vetem atd. Rozumné lidi na obou stranách však vyvolávání nepřátelských emocí a krizové atmosféry těšit nemůže. Je třeba vášně zchladit, je nezbytné spolu hovořit, je třeba si jasně říci, jaké máme skutečně priority a jaké limity, respektovat se navzájem a podle toho se i chovat. Takového úsilí však bylo v česko-rakouských politických vztazích v posledních měsících jako šafránu.
Jinýma očima, 16. 1. 2002
Kdybych byl umělec, třeba spisovatel, režisér nebo hudebník, možná bych také podepsal otevřený dopis „Tři otázky Václavu Klausovi“.
Copyright © 2010, Václav Klaus. Všechna práva vyhrazena. Bez předchozího písemného souhlasu není dovoleno další publikování, distribuce nebo tisk materiálů zveřejněných na tomto serveru.