Hlavní strana » Projevy a vystoupení » Úvodní slovo Václava Klause…

Úvodní slovo Václava Klause na semináři IVK: Co znamená vítězství Donalda Trumpa

Projevy a vystoupení, 28. 11. 2024

 1. První reakci kolektivu IVK na Trumpovo vítězství jsme zformulovali hned ve středu 6. listopadu dopoledne. Odcitovali jsme v ní zcela záměrně i naše slova z listopadu 2016 – tedy ze stejného okamžiku jako přes osmi lety – že „výsledek amerických voleb vítáme, že jsme přesvědčeni, že je to dobře pro Ameriku, pro Evropu a celý Západ, že je to dobře i pro Českou republiku“. I s odstupem více než tří týdnů to vidím, a věřím, že i vidíme, stejně.

Dodali jsme před osmi lety a stejně tak i dnes, že volby vyhráli normální, obyčejní, zdravý rozum používající lidé. A že je vyhráli nad politickými elitami a nad politickým establishmentem. Viděli jsme to jako porážku „světa politické korektnosti, světa přetvářky, světa potlačování svobody projevu, světa elitářského sociálního inženýrství, světa smiřujícího se s úpadkem Západu a zříkajícího se jeho tradičních hodnot“. Na těchto větách nemusíme nic měnit. Jsou stejně platné i dnes. Bohudík nebo bohužel. Srovnáváme-li situaci v roce 2016 a v roce 2024, těch uplynulých osm let jsme prohráli. A promarnili.

2. Dva dny po letošních volbách jsem byl na jednom evropském velvyslanectví na obědě, který byl pořádán na počest končícího tureckého velvyslance Egemena Bagise, kterého jsme mnozí dobře znali a považovali ho za naprostou jedničku mezi velvyslanci u nás. Stejně jako velvyslance maďarského. Oba byli a jsou výrazní, protože jejich země mají na řadu věcí dnešního světa svůj vlastní, nikoli bruselský či washingtonský názor. Díky tomu mohou mít – na rozdíl od nás – srozumitelnou zahraniční politiku. A proto jsou schopny na post velvyslance vybrat osobnost. U nás to není možné.

Oběd byl „evropsky“ nezajímavý, nejen kulinárně. Mezi přítomnými velvyslanci dominoval ještě nestrávený pocit naprostého neštěstí z Trumpova vítězství. Ze všech úst zaznívala démonizace jeho chování a jeho charakterových vlastností. Byl to důsledek vítězství progresivistického myšlení u těchto lidí. V rozpacích používám toto slovo, jakkoli ho nepovažuji za přesné a výstižné – ale nevím jak jinak „spojit“ Petra Fialu a celou pětikoalici, Kamalu Harrisovou, Ursulu von der Leyenovou, zelené revolucionáře, odmítače trhu a kapitalismu, kosmopolitní intelektuály, stoupence globalistické oligarchie, a řadu dalších. Je to už dlouhodobý problém chybějícího slova. Komunismus byl v tomto smyslu snadný nepřítel, byl jasně definován.

Základní obavu viděli účastníci oběda v Trumpově hrozbě uvalení cel na „chudinku“ Evropu. Nechápali, že to – ač liberální ekonom – za zásadní problém nepovažuji. Nejsou si vědomi toho, že politika EU znásilňuje trh v Evropě natolik, že eventuální desetiprocentní cla jsou – vůči celku zcela iracionální hospodářské politiky – v podstatě okrajovou záležitostí. Proti Green Dealu je to nepodstatná věc.

3. Když jsem se vracel z onoho oběda do IVK, posílal jsem Jiřímu Weiglovi a Ivo Strejčkovi SMS: „Mohl jsem se dnes na obědě zbláznit. Měli bychom udělat rychlou akci IVK na téma něco jako The Real Meaning of Trump’s Victory“. Dodal jsem „samozřejmě česky“. Výsledkem je dnešní seminář. Záměrem je jasně říci, jaký my vidíme smysl a význam Trumpova vítězství. Vidíme ho jako obrovské zatřesení dnešním světem, které může dát šanci uvidět –těm, kteří to dosud nevidí – tragičnost dnešního vývoje. Jde jedině o to, jestli se „tímto“ světem zatřást dá.

4. Alespoň pro mne, což dalším řečníkům nevnucuji, je smyslem dnešního semináře i varování před zjednodušenými – pro mne naivními – tóny triumfalismu v postojích řady lidí, kteří Trumpovo vítězství stejně jako my vítají. Vím dobře, že není nic horšího než zklamaná očekávání. Ta vedou k rezignaci, k pocitu poraženectví, k pasivitě. Toho bychom se měli vyvarovat. Vycházejme z konstant dnešního světa, a proto formulujme očekávání realistická. Vycházejme i z konstant osobnosti zvoleného prezidenta, i ty jsou v lecčems limitující.

5. Vítězství Trumpa bylo úžasné, ale nenamlouvejme si, že bylo velké. Protivníkem byla – jak jsem řekl pár dní po volbě v televizi Prima CNN – „nula“. Byla jím slabá konkurentka, bez jakýchkoli hlubokých idejí, zásad a principů, pouhá tuctová představitelka amerického progresivismu nebo, jak se tam říká, wokeismu (což je ještě horší slovo). I týdeník Echo napsal, že Harrisová byla jen prázdná nádoba. Vítězství nad prázdnou nádobou bych proto nepřeceňoval.

6. Mluví se o vítězství demokracie nad moralizováním, což by byl skvělý výsledek. Zejména v naší zemi, kde celá devadesátá léta bylo právě toto hlavním tématem politiky. Promítne se to až k nám? Politické a mediální oslavy 35. výročí listopadu 1989 v Praze mne o tom nepřesvědčují. U nás moralizování nad demokracií ve světě politiky a médií stále přesvědčivě vyhrává. I mnozí lidé šli letošního 17. listopadu na Národní třídu s přesvědčením, že tam organizátoři pochodů, projevů i různých doplňkových akcí oslavují demokracii. Ne. Oslavovali své vítězství – nad námi.

7. Přesto věřím, že se určitě něco změní. Věřím v posun v rusko-ukrajinské válce, ale nikoli v její rychlé ukončení. Slibuji si naději na racionálnější zahraniční politiku USA díky evidentní porážce neokonů, kteří se v posledních letech „půvabně“ přesunuli od republikánů k demokratům. Právě jsem se vrátil z malé konference v Černé Hoře, kde jsem měl za úkol pronést úvodní projev na téma „A World Order Under Threat“. Tento nadpis jsem přijal už v září a dlouze jsem nyní přemýšlel, o kolik má být můj projev jiný po Trumpově vítězství. (Projev je k dispozici na našich webových stránkách.) Mám strach, že onen „threat“ zůstává.

V jednom německém týdeníku jsem četl, že Trump vyjadřuje nový „Zeitgeist“ dnešní doby. Vím, že by toto publikum rádo slyšelo, že ano. Kéž by tomu tak bylo. V obojím smyslu – že existuje nový Zeitgeist, a že si je Trump toho plně vědom.

8. Vítězství Trumpa bylo v každém případě úžasné. Je obrovskou posilou a inspirací. Jeden z mých synů mi vzápětí napsal, že nevěřil, že by se něčeho takového mohl ještě dožít. To asi vyjádřil pocit řady z nás. Vítězství Trumpa je ale obrovským úkolem a závazkem. Pro něho. Aby ho zužitkoval. Nemenší úkol je to ale i pro nás pro všechny.

Ukázalo se, že je nemožné možným. Optimisté se nadechli. Pokoušejme se o nemožné i u nás doma. Nemyslím tím ono Fialovo nemožné za čtyři roky dohnat ve mzdách a platech Německo. Něco podobného říkával už Valtr Komárek v roce 1990. Pokoušejme se alespoň vrátit se k idejím nedávno podivně oslavovaného výročí 17. listopadu. Ty byly zcela realistické.

Václav Klaus, Seminář Institutu Václava Klause: Co znamená vítězství Donalda Trumpa, Grand Hotel Prague Towers, sál Bellevue, 28. listopadu 2024