Hlavní strana » Jinýma očima » Jak to bylo se slavnou…

Jak to bylo se slavnou mobilisací - vzpomíná L. Jakl

Jinýma očima, 1. 5. 2002

Václav Klaus v televizním pořadu Naostro označil mobilizaci z volební kampaně roku 1998 za reklamní slogan. A hned za to schytal šlehnutí od Radima Procházky, který v HN (23. 4.) napsal, že taková "předvolební prohlášení jsou stejně věrohodná jako informace o tom, že margarín má nyní opravdovou chuť másla." Nevím, já jím jen másla rostlinná a neposoudím, zda se v chuti rovnají máslu z mléka. Ale asi nerovnají, protože Procházka své přirovnání myslel pejorativně. Píše totiž, že strany se prodávají jako housky na krámě nebo jako jogurty a že možná nestojí za to snažit se rozlišovat reklamní slogany a politické ideje.

         Nevím, co vidí zlého na reklamních sloganech. Účinné slogany nesmějí být v rozporu s "produktem" ani u politické agitace, ani u komerční reklamy. Jinak působí kontraproduktivně. Je jasné, že v předvolební kampani se používají různé stupně obecnosti sdělení. Rozpracované volební programy, jejich různé deriváty, výtahy, zjednodušení a také hesla či slogany. Měly by být obsahově ze stejného těsta, jen musejí respektovat své různé určení. Slogany používají všechny strany, protože programy čte jen malá část populace. Každý volič má mít možnost dostat sdělení v té rovině obecnosti, jaká mu vyhovuje, nebo na kterou má zrovna čas a chuť.

         Pan Procházka nejen vidí na sloganech cosi špatného, ale vidí je v rozporu s idejemi. Za příklad uvádí známou mobilizaci: "ODS vyhlásila před volbami v roce 1998 mobilizaci proti nastupující ČSSD, po volbách stejné straně opoziční smlouvou pomohla k moci." Problém je, že z nepravdivého vyvozuje nepravdivé. ODS nemobilizovala proti ČSSD, byť to bylo takto napsáno a řečeno už tolikrát, že pravou skutečnost si nepamatují ani mnozí představitelé ODS. A ODS nepomohla Opoziční smlouvou ČSSD k moci, byť i to bylo už tisíckrát takto napsáno.

         Pamatuje si ještě někdo text oné démonizované mobilizace? Tady je: "Mobilisace. Spoluobčané! Volám všechny, kteří chtějí žít svobodně! Volám všechny, kterým není lhostejný osud naší země! Volám všechny odpovědné ženy a muže! Rozhoduje se dnes! Zítra bude pozdě! Volte ODS!" Co na tom textu někdo vidí špatného? Řekl-li Václav Klaus v dotyčném pořadu, že mobilizace byla slůvkem, které se někomu líbilo a někomu ne, pak se to týkalo míry dramatičnosti. Pro někoho odpovídala naléhavosti okamžiku, pro něčí vkus byla nepřiměřená. Tak je to s každým sloganem.

Byl to ale jistě slogan pravdivý, snažil se zmobilizovat (česky rozhýbat) stoupence ODS, aby šli k volbám. Nikde ani slovo, proti komu se mobilizuje. Oblíbené tvrzení, že ODS mobilizovala proti levici či ČSSD, je stokrát opakovanou nepravdou. Šiřitelé této nepravdy si občas pomáhají o tři měsíce straším heslem Doleva nebo s Klausem. Toto heslo ale nemělo s mobilizačním zvoláním žádnou souvislost. Bylo jedním ze čtrnácti, které ODS v kampani použila. Jiným bylo třeba Kdo si věří, volí Klause nebo Hlavu vzhůru. Pak by mohli kritikové se stejným oprávněním tvrdit, že ODS mobilizovala proti nevěřícím (si) nebo lidem s hlavou sklopenou.

ODS se v kampani vymezovala vůči všem svým konkurentům. Dělá to tak každý. Levicové strany byly pochopitelně hlavním programovým oponentem. Strany středové pak oponentem systémovým, protože se podílely na pádu své vlády a snažily se bez voleb pomocí úřednické vlády získat větší podíl na moci, než jaký plynul z jejich voličské podpory.

A když už jsme mluvili o heslu Doleva nebo s Klausem (které se těžko může rovnat mobilizaci proti levici), pak také nevím, co na něm je špatného. Vzpomíná si někdo na dobu, ve které kampaň roku 1998 probíhala? Vládla Tošovského vláda, podporovaná hlasy sociální demokracie. Vpravo stála ODS jediná a heslo na tento fakt jen poprávu upozorňovalo.

Stejně tak není pravdou, že ODS pomohla Opoziční smlouvou sociálním demokratům k moci. Nevím, proč je to třeba pořád psát. K moci pomohli ČSSD voliči, protože díky nim sociální demokraté volby vyhráli. Proto vládnou. Opoziční smlouva je jen stvrzením, že ODS volební vítězství svého konkurenta uznala místo toho, aby se pokoušela o další a další předčasné volby. Kdo jiný než vítěz voleb má být u moci? Ano, někdy se poražení spojí (jako třeba nyní v Maďarsku), ale je to snad více fér, než když vítěze uznají?

Navíc k takovému spojení musejí být splněny dvě podmínky. Jednak spojenectví poražených musí dávat jasnou většinu (což v roce 1998 splněno nebylo), jednak spojující se k sobě musejí cítit elementární důvěru. Copak je normální, aby strana, kterou koaliční kolegové hodili přes palubu, aby mohli vládnou bez ní, a přivodili tím pád vlády a předčasné volby, se po těchto předčasných volbách dala s těmito partnery do dobrodružného těsného přečíslování vítěze voleb? ODS to dokonce zkusila. Ale po svých zkušenostech si kladla podmínku: zastoupení ve vládě bude kopírovat výsledek voleb. Jenže na to bývalí partneři nepřistoupili, proto přece celý převrat nedělali.

Proto místo krkolomností udělala ODS to normálnější, uznala vítěze voleb a za toto uznání si jako protihodnotu nechala poskytnout některé kontrolní páky. Jako to dělá každá strana na světě, která nechá žít menšinovou vládu. A že šlo o jev nikoli výjimečný, dokazuje i nedávná historie. Opoziční smlouva tu existovala již o dva roky dříve.

Již v roce 1996 přece vznikla menšinová vláda, když hlavní její oponent (tehdy ČSSD) odešel při hlasování o důvěře z jednacího sálu. Již v roce 1996 dostal tento oponent jako protiváhu své tolerance významné kontrolní funkce včetně šéfa dolní komory parlamentu. Tedy vše zrcadlově stejné. Proč potom toto uspořádání v roce 1996 nikdo tak zuřivě nenapadal tak jako o dva roky později? Inu proto, že v roce 1996 byla smlouva upečena na Hradě, neměla otevřenou písemnou formu a dostala do vlády správné kluky a holky oblíbené v médiích.

Mýtem je, že ODS ke spolupráci s ČSSD sáhla, zatímco třeba US to v duchu předvolební rétoriky principiálně odmítla. Nikoli. V ODS nikdo ani na vteřinu neuvažoval o koalici s ČSSD a také se o tom nikdy nehlasovalo. Tzv. principiální postoj US byl naopak důsledkem těsného výsledku hlasování o koalici s ČSSD, které v klubu US dopadlo v neprospěch této koalice o pouhé dva hlasy.

Heslo Doleva nebo s Klausem nebylo popřeno Opoziční smlouvou a voliči to také jako popření nepochopili. Je zajímavé, že nejvíce o "zradě" voličů ODS křičeli ti, co by ODS nikdy nevolili. Voliči ODS evidentně nepotřebují, aby za jejich zájmy bojoval kdosi jiný." Heslo se naopak potvrdilo denní praxí v parlamentu po celé čtyři roky. Byli to někdejší koaliční partneři ODS, kteří neustále pomáhali vládě schvalovat jeden levicový zákon za druhým. Nechtěli s Klausem, museli doleva.   

          Tímto výkladem se už dnes nikdo nezabývá. Do krve vešly stokrát opakované interpretace a mýty. A z nich čerpal Radim Procházka své malé píchnutí. Jenže píchnutí už tolikrát opakované, že to jednou stálo za zásadnější polemiku.

 L. Jakl, 30.4.2002, vyšlo zkráceně v Hospodářských