Hlavní strana » Jinýma očima » Kdybych byl umělec…

Kdybych byl umělec…

Jinýma očima, 16. 1. 2002

Kdybych byl umělec, třeba spisovatel, režisér nebo hudebník, možná bych také podepsal otevřený dopis „Tři otázky Václavu Klausovi“.

Moje jméno by se objevilo v novinách a v televizi, což není k zahození, hlavně pro umělce. Snad by se dokonce na první stránce jednoho z nejčtenějších deníků objevila i moje fotka vedle takových osobností jako jsou pánové Vaculík, Viewegh a Svěrák. Moje jméno by se hlouběji vrylo do paměti lidí - spotřebitelů mých uměleckých děl, a vzrostla by poptávka po mé současné i budoucí tvorbě. Lidé by si více pamatovali, kdo jsem, a více by pak četli mé knihy nebo chodili na mé filmy. Jedním slovem - zvýšila by se tržní hodnota mého jména.

Nejsem však umělec, jen ekonom. Ovšem z ekonomického pohledu je pro mne tento otevřený dopis velmi zajímavý. Je cennou případovou studií, kterou hodlám zařadit do své učebnice ekonomie - konkrétně do kapitoly pojednávající o vytváření kapitálu.Když si Jan Ruml vzal spacák a šel nocovat na Kavčí hory, lidé se tomu smáli a říkali: „jasně, jde sbírat voličské hlasy“.

Ale co prohlédneme u politiků, nedaří se nám vždy tak snadno prohlédnout třeba u umělců. Když se někteří z nich angažovali v Impulzu 99, v „Děkujeme odejděte“ a v „ČT věci veřejné“, zdálo se, že bojují za ideje. Až teď - ve „Třech otázkách Klausovi“ - se ukazuje, jak se vlastně věci mají. Obsah dopisu je totiž tak legrační, že stěží může předstírat nějakou ideu. Takhle kdyby se Václav Klaus sešel třeba s Pinochetem. Ale s Vladimírem Železným?

Ne, ty „tři otázky“ jsou zástupným problémem. Signatářům zřejmě nejde o obsah jejich dopisu, ale o to, komu ho adresují. Jméno Václava Klause jim opět otevřelo cestu do médií.

Lidové noviny přece musejí dát jejich jména na první stránku a uvést je palcovými titulky. Kdyby to neudělaly, udělá to Mladá fronta a lidé by pak kupovali spíše Mladou frontu než Lidové noviny. To jsou zákony mediálního trhu. A zákony uměleckých trhů zase diktují - musí se o tobě mluvit a psát, cokoli, ale čím více tím lépe. Signatáři občanských iniciativ už zjistili, že to funguje - tak proč v tom nepokračovat?

Když se Brigitte Bardotová stávala stárnoucí a pohasínající hvězdou, dala se k ochráncům zvířat, před pařížskou Operou se vrhala na vycházející dámy a ničila jim kožichy. Hned se o ní začalo psát a svět zase věděl, kdo je Bardotová.

Když Milan Knížák vytvořil billboard „Václavka a Dášenka“ a Václav Havel zareagoval, jako kdyby mu šlápli na kuří oko, ihned tím zvýšil tržní hodnotu Knížákova jména a díla. Umělec, který nafackuje kritikovi nebo zničí  nějaké výtvory, protože „urážejí jeho vkus“, vůbec nemusí jednat impulzivně, ale může jít o zcela chladnou a racionální kalkulaci: „budou o mně zase psát“.

Když pan Rejžek urazí Helenu Vondráčkovou a ta se s ním soudí, objeví se pan Rejžek v hlavní zpravodajské relaci nejsledovanější televizní stanice a celý národ najednou ví, kdo je pan Rejžek. No řekněte, komu se tohle povede?

Když spisovatel Viewegh hodlá dát své nové knize název „Báječná léta s Klausem“, jistě si spočítal, že kniha s takovým názvem se bude prodávat mnohem lépe než třeba „Báječná léta pod psa II“. Pan Viewegh se vlastně, ať si to uvědomuje nebo ne, na jménu Václava Klause přiživuje.

Ale zpátky k dopisu. Lidové noviny jej zcela výstižně uvedli titulkem „Umělci píší Klausovi“ (ačkoli dopis podepsalo také několik sociologů, filosofů, dokonce jeden astrofyzik). Pokud Lidové noviny uvedly úplný seznam signatářů, je mezi nimi 42 % umělců! Proč proboha leží Václav Klaus v žaludku právě umělcům? Proč ten dopis nepodepisovali politikové, ekonomové, právníci nebo ekologové (ekologům přece leží v žaludku také)? Z  umělců je tam převaha spisovatelů, režisérů, scénáristů a hudebníků - tedy lidí, kteří jsou v umělecké sféře „osoby samostatně výdělečně činné“, nebo kteří jsou přímo závislí na  tržní poptávce po svých dílech (chybí tam jen malíři).

To, zdá se, potvrzuje moji hypotézu, že jsou politické iniciativy umělců (alespoň u nás) jednou z cest ke zvýšení tržní kapitalizace jejich uměleckých jmen a děl. Ale myslím, že budu obviněn z pokřiveného „ekonomistního“ úhlu pohledu na svět.

Robert Holman, ekonom, 16.1.2002