Hlavní strana » Jinýma očima
Jinýma očima, 18. 6. 2024
Projde-li si dnes čtenář přední a nejvýznamnější světové informační servery s cílem dozvědět se něco podrobnějšího o průběhu a výsledcích Konference o míru na Ukrajině, která proběhla o minulém víkendu ve Švýcarsku, s podivem zjistí, že nad touto událostí jako by se „zavřela voda“. Nikde žádné detailní zprávy, kromě povinných (a povrchních) agenturních informací (které navíc působí zvláštně prefabrikovaným dojmem), nikde podrobné analýzy, nikde zásadní stanoviska předních světových státníků. Pouze ukrajinský prezident Zelenskij celou akci označil za „velký úspěch a první kroky k míru“. Pravda bude zřejmě poněkud jiná – celá akce organizovaná západní „koalicí ochotných“ s cílem dokázat celosvětovou izolaci Ruska skončila fiaskem a blamáží.
Jinýma očima, 11. 6. 2024
Máme za sebou volby do Evropského parlamentu a ještě dlouho budou doznívat nejrůznější analýzy a komentáře jejich výsledků. Ovšem právě dnešní den – 11. červen – je shodou okolností i historickým datem, které nám nabízí i jiný úhel pohledu na to, jak volby dopadly.
Jinýma očima, 10. 6. 2024
Skončily evropské volby a jejich výsledky přinesly pro českou politiku důležité zprávy.
Nejdříve o poražených:
Jinýma očima, 7. 6. 2024
Myslím si, že Robert Fico začal po atentáte dobre. V jednom by však mal zmeniť taktiku. Nie, nejde o slovenskú opozíciu.
Karty na stôl, v dnešnej politike sú dve určujúce témy. Tou prvou je vojna na Ukrajine a hrozba, že sa do nej zapoja aj európske štáty NATO, osobitne štáty z východnej Európy. A súčasne snaha nanovo rozdeliť svet studenou vojnou, kde však Západ bude demograficky, ekonomicky aj vojensky tou slabšou časťou na glóbe.
Jinýma očima, 23. 5. 2024
Květnové rozhodnutí Ústavního soudu týkající se úřední změny pohlaví bylo pozoruhodným počinem. Možná ještě pozoruhodnější jsou ovšem některá vyjádření soudu a soudce Jaromíra Jirsy, která se týkají samotné funkce Ústavního soudu.
Jinýma očima, 7. 5. 2024
Dnes nepíšu glosu. O smrti se glosy nepíší. Dnes chci ještě několika svými řádky vzpomenout na Mirka Macka, který nás před několika dny opustil. Jistě moc chybí své rodině, ale i nám ostatním po něm zůstává v české politice mezera, kterou půjde zacelit jen velmi obtížně.
Jinýma očima, 23. 4. 2024
Českou politickou scénu zleva doprava, od opozice přes koalici, zaměstnala hádka o „výjimku/nevýjimku“ z tzv. Migračního paktu. Je zarážející, jak snadno se ministru Rakušanovi (a s ním i celé vládě) podařilo spor zahltit detaily a skrze jejich sporné výklady zavléci celý problém do slepé uličky. Tento manévr, usnadněný argumentační nedůrazností opozice, pomohl zakrýt to nejpodstatnější – ČR se ve prospěch EU bez odporu vzdala svého nezávislého práva rozhodovat o tom, kdo u nás může žít.
Jinýma očima, 8. 4. 2024
Vítězem slovenských prezidentských voleb se stal dosavadní předseda parlamentu, zkušený a kultivovaný levicový politik Peter Pellegrini. Přestože v prvním kole voleb poměrně nečekaně prohrál s kandidátem liberálně-progresivistické opozice exdiplomatem Ivanem Korčokem, dokázal úspěšně zmobilizovat různorodý elektorát napříč slovenskými regiony, který nedůvěřuje progresivistické politice a obává se nekonečné války v sousedství. Korčokův tábor s politickou podporou ze zahraničí pevně věřil ve vítězství, které mělo být prvním krokem k destrukci Ficovy vlády. Mediální mainstream, který progresivisté pevně ovládají, proto volby prezentoval jako referendum o Ficovi, a to se mu vymstilo. Vyvolal tím rekordní voličskou účast 61%, která rozhodla o Pellegriniho vítězství a jasném posílení Ficovy pozice.
Jinýma očima, 4. 4. 2024
Píši to proto, že jsem nad tím dlouho přemýšlel a popudem k tomu byl můj dvouroční pobyt ve Spojených státech a dlouhodobý těsný styk s americkým uměním. Amerika, myslím Spojené státy, vstoupila do dvacátého století s otevřenou náručí pro evropské emigranty. Zvlášť před druhou světovou válkou emigrovala do Spojených států velká část evropské duchovní elity – vědci, umělci apod. většinou židé. Střet evropského myšlení provázeného určitou dekadencí a překultivovaností znamenal pro Ameriku zásadní změnu, jejíž důsledky pociťujeme ještě teď.
Jinýma očima, 15. 3. 2024
15. březen 1939 patří k tragickým datům naší moderní historie. V naší paměti navždy zůstane ponížení z německých jednotek pochodujících ve sněhové vánici na Václavském náměstí a obrázky Hitlera na Pražském hradě. 15. březnem začíná nejtragičtější kapitola v dějinách našeho národa, v níž samotná jeho existence visela na vlásku a kdy byly zavražděny statisíce našich občanů kvůli svému židovskému původu nebo skutečnému či domnělému odboji. Takto se o tomto datu učí ve školách a takto jsme si zvykli si ho připomínat.
Copyright © 2010, Václav Klaus. Všechna práva vyhrazena. Bez předchozího písemného souhlasu není dovoleno další publikování, distribuce nebo tisk materiálů zveřejněných na tomto serveru.