Hlavní strana » Články a eseje » Americké zápisky č. 2

Americké zápisky č. 2

Články a eseje, 7. 3. 2007

Cesta z Houstonu do New Orleans trvala letadlem necelou hodinu. Přesto člověk přijíždí do úplně jiného světa. Na letišti nám hraje klasický dixieland a za chvíli jedeme přes Basin Street, která dala název jedné z nejslavnějších bluesových skladeb.

New Orleans, jedno z nejpůsobivějších a nejpůvabnějších měst Ameriky, je i dnes, po roce a půl od hurikánu Katrina značně poničeným městem. Ještě teď tam bydlí jen polovina původního počtu obyvatel (z půl miliónu), na univerzitě, kde mi dávali čestný doktorát, mají jen 70 % studentů, spousta domů – dřevěných, přízemních, bez pořádných základů – je buď úplně zničena, nebo ještě neopravena.

Nicméně, je to město, které s vodou bojuje pořád. Záliv (napůl jezero, ale se slanou vodou) i řeka Mississippi jsou nad úrovní většiny plochy města, které je schováno za hrázemi jako leckde v Holandsku. Občas přírodní živly způsobí protržení hrází a pak nastane tragédie. Velké hurikány byly v letech 1959, 1965, 1969, 1992, 2005, z čehož velkou souvislost s globálním oteplováním nevidím.

Město má neuvěřitelný, pro Ameriku velmi netypický francouzský ráz a i ten jazz je tu stále přítomen. Mississippi jsme hodinu projížděli na lodi; její mohutnost je obrovská.

Stát Lousiana (pojmenovaný podle Ludvíka XIV.) byl původně francouzskou kolonií, teprve Napoleon Bonaparte ji v roce 1803 prodal Spojeným státům. Ještě dnes je jediným státem USA, který používá francouzský systém práva, nikoli systém anglický, založený na precedentech a zvycích. „Francouzský“ je i větší rolí státu. Při besedě se studenty a profesory University of New Orleans se to projevilo více než zřetelně. Možná s tím souvisí i to, že je to v rámci USA stát s nejnižším HDP na hlavu. Docela bych si ho s námi troufal srovnávat. Má také druhý nejvyšší podíl černošského obyvatelstva.

Slavná Bourbon Street s desítkami klubů, kabaretů, šantánů nejrůznějšího druhu stále ještě existuje, pouze toho jazzu je míň než latinsko-americké a diskotékové hudby, méně je i turistů, které odrazují od návštěvy stále ještě přítomné následky zatopení města. Svou neopakovatelnou atmosféru, která je kombinací francouzského, kreolského, mexického, afroamerického (jak oni teď politicky korektně říkají) a teprve na posledním místě amerického vlivu to ale má.

Bydlíme v krásném, starobylém hotelu Monteleone, ve Francouzské čtvrti, který se pyšní tím, že tu psali svá díla E. Hemingway, T. Capote, T. Williams a W. Faulkner. To je opravdu hezká společnost.

Guvernérka Louisiany i starosta města New Orleans jsou oba demokraté, nevěří příliš tomu, že si s tím vším poradí trh, a proto usilují o co největší dotace z Washingtonu. Od evropských způsobů chování to příliš odlišné není.

Václav Klaus, 7.3.2007