Hlavní strana » Projevy a vystoupení » Václav Klaus na semináři IVK:…

Václav Klaus na semináři IVK: Co nám naznačuje prvních šest týdnů Trumpova prezidentství?

Projevy a vystoupení, 5. 3. 2025

Již ve svých úvodních poznámkách k dnešnímu semináři jsem řekl, že jsme původně organizovali seminář k prvním šesti týdnům Trumpova prezidentství, ale že jsme trochu podcenili, že už dnes těch týdnů uplynulo sedm. Nedomysleli jsme, co všechno se za jeden jediný, sedmý týden může stát.

Zmínil jsem i to, že jsme přesvědčeni, že náš první sborník na podobné téma s názvem „Trumpův návrat“, s texty napsanými v období od 4. listopadu 2024 do 20. ledna 2025, bez úhony přežil rychlé plynutí času a že nemáme důvod na něm nic měnit. Snad se stejným způsobem osvědčí i případný sborník z dnešního semináře. Naším zájmem není glosovat každodenní výroky amerického prezidenta nebo jeho odpůrců. Tato „pěna dní“ (Boris Vian) by nás neměla pohlcovat.

Chtěl bych začít připomenutím, že jsem na prvním semináři na toto téma, který se konal 28. listopadu loňského roku ve stejném sále hotelu Grand Hotel Prague Towers jako dnes, zdůraznil tyto čtyři výchozí teze:

1. Za klíčové jsem považoval, že Trumpovým vítězstvím v prezidentských volbách vyhráli obyčejní lidé nad politickými elitami a nad politickým establishmentem, což už se zdálo být v dnešním světě nemožné;

2. Připomněl jsem svou velmi nepěknou zkušenost ze setkání se skupinou evropských velvyslanců dva dny po těchto volbách, kdy tito lidé dávali otevřeně najevo své pocity neštěstí, ne-li zmaru svých životních ideálů po Trumpově vítězství;

3. Radoval jsem se z Trumpem uskutečněného „zatřesení“ dnešním světem, ale i tehdy, v listopadu 2024, jsem varoval „před zjednodušenými a naivními tóny triumfalismu v postojích mnoha lidí“ a před možnými budoucími zklamanými očekáváními;

4. Nabádal jsem, že teď je řada na nás, že teď je úkolem naším s tím něco udělat, že se každý z nás v prostoru, který máme k dispozici, musí pokoušet udělat maximum.

Na tom nemusím dnes nic měnit, to zůstává úkolem i pro dnešek. Teď ale už začínají být jasnější další kontury Trumpova prezidentství.

Po sedmi týdnech Trumpa v prezidentské funkci je např. zřejmé a je zcela zásadní, že Trump vrátil národní zájmy do podstaty politiky, že to znamená ukončení 100 let trvající Wilsonovy (nebo Wilsonovské) éry a že je to opuštění víry v ideologii kolektivní bezpečnosti a v úlohu globálních institucí typu OSN. To mnozí lidé nechtějí přijmout. Nechtějí vidět prázdnotu této politiky.

Stejně tak je evidentní, že Trumpovo zpochybnění globalismu a tzv. globálních institucí je vlastně apoteózou národního státu a oprávněnosti suverénnosti jeho politiky (prováděné důsledně ve svém vlastním zájmu). To je ostatně dlouhodobě jedním ze základních prvků uvažování IVK.

Věděli jsme hned od počátku, že jednou věcí je neobvyklá Trumpova rétorika, která na první pohled zatlačuje do pozadí obsah jeho politiky, ale věděli jsme i to, že tato fáze jednou skončí. Bylo zřejmé, že to nastane v okamžiku, až se Trump začne pohybovat nad rámec pouhé rétoriky, zejména pokud jde o válku na Ukrajině. K tomu došlo minulý týden a bylo to pro všechny přesvědčivě dokumentováno washingtonskou schůzkou Trumpa se Zelenským. O tom toho zde již dnes bylo řečeno hodně. Souhlasím s těmi svými předřečníky, kteří zdůrazňovali, že jde hlavně o to, co z toho vyplývá, a zejména pro nás.

V pátek vystoupím v Bratislavě na konferenci nazvané Istropolis Summit s projevem, kterému jsem dal název „Can We Avoid Wasting the Unique Opportunity Offered to Us by Trump’s Presidency?” (Můžeme se vyhnout promarnění jedinečné příležitosti, kterou nám nabízí Trumpovo prezidentství?). Závěr, který v tomto projevu budu prezentovat, si dovolím dnes avizovat: obávám se, že my v České republice tuto příležitost s vysokou pravděpodobností promarnit můžeme nebo dokonce, že ji téměř jistě promarníme. Nevidím u nás žádné relevantní politické síly, které by byly schopné cokoli udělat, aby se to nestalo. Je třeba férově říci, že beznadějná je v tomto smyslu nejen naše vládní koalice, ale i naše „vládní“ opozice.

Jednou z příčin tohoto mého očekávání je naše už dávno navyklá (a zdomácnělá) pasivita, neakčnost, pohodlnost, ale i absence politických institucí, které by něco udělat mohly a chtěly. Druhou příčinou tohoto výsledku vidím v již se projevujícím zintenzivnění aktivit „starých struktur“, kterými myslím zejména Evropskou unii a s ní svázané politiky v jednotlivých členských zemích, kteří udělají všechno proto, aby svět vrátili zpátky do předtrumpovské éry. Premiantem v tomto ohledu je a bude Fialova vláda. Začíná se nám více a více hodit pojem „staré struktury“, který se už dávno týká někoho a něčeho úplně jiného, než jak jsme toto slovo chápali a používali v období kolem pádu komunismu. Už je starou strukturou někdo úplně jiný.

Dlouhodobá otázka, kterou jsme jako IVK výrazně znovu a znovu nastolovali svými knížkami o sebedestrukci Západu, zní pořád stejně: Existuje ještě pro Západ nějaká naděje? Snad ano, ale museli bychom pro to mnoho věcí udělat. Trump určitou skulinu k tomu, abychom to udělat mohli, otevřel. To ale nestačí. O nás se nebude rozhodovat ani ve Washingtonu, ani v Kyjevě. Otázka proto zní: využijeme tuto skulinu? Využijeme ji v právě se rozbíhající volební kampani? Je to úlohou pro nás pro všechny.

Václav Klaus, Seminář IVK: Co nám naznačuje prvních šest týdnů Trumpova prezidentství, Grand Hotel Prague Towers, 5. března 2025