Hlavní strana » Co Klaus neřekl » Co Klaus neřekl, resp. jak mu…

Co Klaus neřekl, resp. jak mu stále mění titulky - dementi č. 38

Co Klaus neřekl, 2. 7. 2009

Rozumím tomu, že noviny chtějí být prodávány. Rozumím případně i tomu, že velmi často prodává nadpis článku či rozhovoru více než článek či rozhovor samotný. Vím, ale velmi nerad se smiřuji s tím, že dělba práce v novinách vede k tomu, že je jednou osobou redaktor, se kterým rozhovor vedu nebo se kterým je domlouváno otištění článku, a jinou osobou tzv. titulkář. To běžný čtenář neví. Neví ani to, že titulkář většinou mění titulek bez konzultace s původním redaktorem a že to dělá v závěrečných minutách před uzávěrkou vydání novin, kdy už je onen původní redaktor dávno doma. 

Nechci se však smiřovat s tím, že je možné, aby titulkář titulkem dezinterpretoval obsah článku či rozhovoru. Uvedu mé tři nedávné, mne deprimující zkušenosti. 

V rozhovoru pro deník Právo, otištěném v sobotu 27. června, jsem byl tázán, zda je pro mne představitelná velká koalice Paroubek – Topolánek. Odpověděl jsem, že „v tomto ohledu nejsem člověkem rozhodujícím“. Další otázka redaktora byla, že se po letošních říjnových volbách „možná velká koalice stane východiskem“. Odpověděl jsem takto: „Použiji příměr trojúhelníku. V podstatě zůstávají silné tři strany - ODS, ČSSD a KSČM. Vy jste se ptal, jestli si dovedu představit jistou souhru dvou stran. Divil bych se, kdyby některý z vrcholů toho trojúhelníku, tedy ODS nebo ČSSD, daly přednost spolupráci s třetím vrcholem před spoluprací se sebou samými. Něco takového neočekávám. Možná se ale tento trojúhelník do voleb ještě posune do čtyř, pěti, šesti úhelníku a pak počet variant roste.“ 

To je z mé strany docela normální – správná či chybná – politologická úvaha. Podle reakcí různých čtenářů se zdá, že je moje hypotéza trojúhelníku nebo eventuálně víceúhelníku docela zaujala. Psali mi, že tento příměr budou používat. V sobotu ráno jsem vzal do ruky deník Právo a na první stránce (a opakovaně uvnitř novin) jsem četl nadpis: „Klaus: Dovedu si představit souhru ODS a ČSSD“. To je přeci naprostá dezinterpretace mého výroku. Říká daleko více, než jsem řekl já a naznačuje, že bych si velkou koalici přál. Nic takového jsem v tomto rozhovoru nenaznačil. 

Po seznámení se s rozhodnutím německého ústavního soudu a po zběžné prohlídce různých internetových serverů, kde se autoři opakovaně ptali, co na to Klaus, jsem napsal rychlý text, který vyšel ve čtvrtek 2. července v Mladé frontě Dnes. Nadpis mého článku byl „Lisabonská smlouva po německém ústavním soudu“. Nadpisem jsem se zabýval, původně zněl: „O Lisabonské smlouvě po rozhodnutí německého ústavního soudu“ a protože se pracovníkům mého tiskového odboru zdál příliš dlouhý, vynechal jsem slovo „rozhodnutí“ a předložku „o“. V principu jsem nepsal, jak se každý může přesvědčit i na této webové stránce, o Lisabonské smlouvě, ale o specifické roli ústavních soudců v procesu schvalování a ratifikace této smlouvy. Článek o Lisabonské smlouvě by byl úplně jiný a vůbec by nevyžadoval takto rychlou reakci. Ve čtvrtek ráno jsem zjistil, že je můj článek uveden nadpisem „Nežádoucí účinky Lisabonské smlouvy“. O ničem takovém můj článek není. Předpokládám, že „titulkář“ článek vůbec nečetl a pouze apriorně odhadl o čem asi píšu. Já vím, že je pod článkem miniaturním písmem uvedeno „titulek, mezititulky a popisky fotografií jsou redakční“, ale toho si skoro nikdo nevšimne. Nadpis je velkým písmem a ten je určující.

Těchto případů existuje velké množství. Začátkem května jsem v německém Freiburgu dostal cenu Friedricha Augusta von Hayeka, které si velmi vážím. Jako poděkování při udělení ceny jsem pronesl přednášku, kterou jsem nazval „Hayek, Freiburg a naše doba“ (v německém originálu to bylo „Hayek, Freiburg und unsere Zeit“). Byl jsem rád, že byla česká verze hned následující den 11. května otištěna v Hospodářských novinách, ale nevěřil jsem svým očím, když jsem uviděl nadpis: „Hayek a bída levných peněz“. Opět naprosto nepochopitelné a navíc článku neodpovídající. Kdybych náhodou ve svém projevu opravdu hovořil o „bídě levných peněz“, možná bych mohl připustit, že to byla pro titulkáře nahrávka, aby tento obrat použil v názvu. Ale slovo bída v mém textu neexistuje, maximálně je tam možné nalézt větu „politiku levných peněz označil Hayek za pseudomedicínu“. Nadpis je opět velmi zavádějící. Psaní tohoto dementi jsem musel na půl hodiny přerušit, protože se se mnou přišel loučit po svém čtyřletém působení v Praze německý velvyslanec Elfenkämper. Popisoval jsem mu toto své trápení a hledal jsem německý výraz pro české „zavádějící“. On mi poradil „irreführend“. Ano, je to irreführend, ale mám strach, že je to ještě více.

Mohl bych pokračovat, protože toto je běžná zkušenost. Normální čtenář to netuší a těm, kterým to osobně říkám, se zdá, že to nemůže být pravda. Pravda to je a je to součást soudobé mediokracie, tak jak o ní ve své knize nedávno hovořil Petr Hájek. Je to permanentní manipulace veřejného mínění. 

Václav Klaus, 2. července 2009