Hlavní strana » Rozhovory » Odpovědi Václava Klause na…

Odpovědi Václava Klause na otázky šéfredaktora deníku Štandard Jaroslava Danišky

Rozhovory, 19. 9. 2023

1. Slovenské verejné financie sú vo volebnom roku v mizernom stave. Deficit má vzrásť na 6,44 percenta HDP, celkový dlh verejnej správy v tomto volebnom období narástol zo 48 percent na 58 percent HDP. Pýtame sa politikov, kde by mal štát šetriť, resp. ako získať viac zdrojov. Tieto problémy sú v našich krajinách univerzálne. Čo si myslí autor čs. ekonomickej reformy, čo potrebuje naša politika, aby sme kompetentne riešili tento vážny problém?

Jako občan sousední země nemohu používat žádné hodnotící soudy, ani adjektiva typu „mizerný“. Jako makroekonom, který je přesvědčený o nezbytnosti vyrovnaného státního rozpočtu (a jen jeho výjimečné krátkodobé nerovnováhy), nemohu však deficit rozpočtu na plánované úrovni 6,44 % HDP považovat za rozumnou věc. To není specifická úvaha o Slovensku, to bych řekl o každé zemi světa. Tématem mého posledního vystoupení v českém parlamentu v roli poslance (pár dní před mou prezidentskou volbou v únoru 2003) byl návrh zákona o povinně vyrovnaném státním rozpočtu. Samozřejmě to nebylo přijato. Všichni si myslí, že je zadlužování státu racionální politikou. Není.

Jako liberální ekonom, který je pro minimální roli státu v ekonomice, bych v situaci dnešního Slovenska nehledal více zdrojů (předávaných do rukou státu), ale prováděl bych plošné škrty státních výdajů. Nic jiného nemůže pomoci. 

2. Podnikanie, firmy, priemysel aj strední a drobní zamestnávatelia. Kedysi to bola ústredná téma, teraz sa skôr nerieši (platí to aj vtedy, ak sa tvrdí opak). Ako konkrétne by mal štát pomôcť podnikateľskému prostrediu v tejto dobe? Akú oblasť podnikania a zamestnávania považujete za najviac ohrozenú a ako by na to štát mal reagovať?

Naše celá ekonomická transformace byla založena nikoli na myšlence pomáhat podnikům, ale na myšlence vytvořit ekonomické prostředí, které by podnikání neškodilo. Je třeba vrátit se k heslům deetatizace, deregulace, liberalizace, čili cílem by mělo být výrazné snížení role státu. Hlavní je „nepomáhat“. Slavné „laissez faire“ by se mělo znovu stát vůdčí ideou. Dalším klíčovým heslem transformace byla desubsidizace, neboli zrušení dotací všeho druhu. Někomu se to bude zdát málo konkrétní, ale nic konkrétnějšího neexistuje.

3. Slovensko trpí masívnym odchodom mladých ľudí na zahraničné vysoké školy, veľká časť mladých zostáva v zahraničí aj pracovať a žiť. Dlhodobým problémom sú však aj miznúce priemyselné či remeselnícke profesie doma. V Česku je to azda lepšie, ako u nás, napokon, veľká časť slovenských študentov smeruje do Brna a Prahy. Nie je to téma na jedno volebné obdobie, a možno primárne ani nie politická téma, ale čo by mal podľa vás štát zmeniť, aby sa začala riešiť?

Slovenský odchod mladých do ciziny, nejenom studovat, ale i za prací, je skutečně výrazně masivnější než ten český. V cizině v hotelích a restauracích potkávám neskonale více Slováků než Čechů. Mne tato masivní „migrace“ (a já bych to do kategorie migrace řadil) nesmírně trápí. Žijeme v době apoteózy migrace, což je veliký problém. Není možné mít nic proti individuální migraci, ale my žijeme v éře masové migrace. Ta rozvrací společnost jak tím, že mnozí odcházejí, tak tím, že mnozí přicházejí.

Pro mne je cizina prostředím výletu (nebo krátkodobého pobytu), nikoli prostředím života. Vždy se jezdilo „na vandr“, ale ten „vandrák“ se vždycky rád vracel domů. Připomeňme si to. Já jsem dvakrát půl roku studoval v zahraničí – v Itálii a v USA – ale vždy jsem se rád vracel. A z Ameriky jsem se vracel do posrpnového Československa (myšleno roku 1968), věděl jsem, že se pro mne něco relevantního děje tady a ne tam.

4. Čelíme hrozbe energetickej bezpečnosti, z ktorej plynie aj hrozba energetickej chudoby. Západ sankciami proti Rusku a zelenou ideológiou postavil dva múry. Ako sa má k tomu postaviť krajina v strednej Európe (V4)?

Energetická chudoba plyne ze zelené ideologie, nikoli ze sankcí proti Rusku, to by měl každý vědět. Zelená ideologie, v extrémní verzi evropského Green Dealu, chce energetickou chudobu, chce omezení používání energie, chce nás vrátit o desetiletí či staletí zpátky. Technický pokrok mění ekonomické podmínky, ale je fatálně chybné měnit ekonomické podmínky před změnou technického pokroku. Možná, že lidstvo někdy vymyslí neenergetický svět (nebo spíše svět založený na úplně jiných energetických zdrojích), ale to se nedá udělat rozhodnutím extrémistických ideologů Evropské komise. Útok na CO₂   je od počátku útokem ideologickým, postrádá ekonomickou logiku. Země střední Evropy neměly nikdy přijmout Green Deal.

5. Potravinová sebestačnosť kedysi nebola témou. Slobodný obchod kedysi nastolil vlastnú rovnováhu, efektivita bola viac menej zaručená. Aj tu sa všeličo zmenilo. Mali by štáty našej veľkosti usilovať o potravinovú sebestačnosť, aké sú dôsledky toho, ak by sme o to usilovali, aj ak by sme to neriešili?

Potravinová soběstačnost je ekonomicky nesmyslným pojmem. Je zcela proti základním principům ekonomie. Člověk si nemůže vyrobit všechno sám, proto Adam Smith před 300 lety zdůrazňoval myšlenku specializace a dělby práce. Ekonomika je založena na směně. To se týká všeho, i potravin. Na slovo soběstačnost zapomeňme. Možná přijměme termín „potravinová bezpečnost“, hledejme v zemi co nejvšestrannější strukturu ekonomiky, neudělejme ze sebe monokulturu, mějme nějaké zásoby (tzv. státní hmotné rezervy), nechme co nejsvobodněji působit trh, neblokujme ho.      

6. EÚ ešte raz. Ako majú podľa vás štáty ako Slovensko a Česko zabezpečiť konkurencieschopnosť svojej ekonomiky a presadzovať svoje ekonomické záujmy v rámci EU? Pri Green Deale a zelenej agende sme videli veľké mlčanie, v Česku povedzme doplnené hľadaním o nejaký mierny kompromis počas predsedníctva. To ale nevyzerá veľmi presvedčivo. Politici dnes vedia o EÚ viac, ako ich predchodcovia, ale správajú sa podstatne menej asertívne. Dá sa to zmeniť? Čo presne sa má zmeniť?

Slovensku a Česku musí jít o konkurenceschopnost svých ekonomik, ale i to je trochu nadsázkou. Nic jako konkurenceschopnost světadílu neexistuje. Stejně tak ale nejde o konkurenceschopnost států, s výjimkou případu špatně nastaveného měnového kursu. Vždy jde o konkurenceschopnost jednotlivých firem. Ty jsou samozřejmě zásadně ovlivněny racionalitou či neracionalitou fungování států. (Slovensko však měnový kurs nemá. Kurs jím používané měny je nastaven nikoli podle Slovenska. To je nemalý problém.)

Nechápu představu skrytou ve Vaší otázce, že „politici dnes vědí o EU více než jejich předchůdci“. To je naprostá nepravda. My jsme v minulosti dobře věděli o antitržním, antiekonomickém, příliš sociálním a příliš zeleném charakteru EU a ze všech sil jsme se tomu bránili. Dnešní politici se tomu nejen nebrání, oni to ani nevědí. Oni myslí, že je to tak správně. A ono není.

 Václav Klaus, 3. července 2023

V průběhu července a srpna 2023 byly v deníku Štandard publikovány postupně, v jednotlivých číslech, odpovědi Václava Klause na otázky šéfredaktora deníku. Původně byly napsané počátkem července 2023.