Hlavní strana » Projevy a vystoupení » Projev prezidenta republiky…

Projev prezidenta republiky Václava Klause u příležitosti státní návštěvy Ukrajiny

Projevy a vystoupení, 17. 6. 2005

Vážený pane prezidente, vážená paní Juščenko, vážené dámy, vážení pánové,

dovolte mi, abych Vám vyjádřil své opravdu upřímné poděkování za pozvání k návštěvě Vaší krásné země a za velmi přátelské přijetí, kterého se mně i mé delegaci u Vás dostává. Je to pro nás návštěva v zemi, která je nám mimořádně blízká a s níž nás pojí více než tisíciletá tradice vzájemných vztahů. Jsem obzvláště rád, že se tato moje první návštěva Ukrajiny koná poté, kdy Vaše oranžová revoluce, která si získala velké sympatie u nás i v celém světě, dala Vaší zemi novou naději a vytvořila prostor pro budování demokratické a prosperující společnosti. Přejeme Vám na této cestě mnoho úspěchů.

V historii jsme si často byli blízko, ale i se navzájem vzdalovali, tak jak se utvářely naše nelehké dějiny. Na přelomu tisíciletí byly kontakty vznikajícího českého státu s prvním východoslovanským státem, s Kyjevskou Rusí, velmi intenzívní. Mimo jiné i proto, že kořeny Vašeho písma i církevního jazyka ležely na našem území, na Velké Moravě. V následujících neklidných staletích byly tyto vztahy téměř přerušeny, ale hrdinství ukrajinských kozáků – v boji proti Turkům a později ve válkách v Evropě – zapůsobilo v době národního obrození na romantické české písemnictví, které hledalo slovanskou oporu a inspiraci v boji za národní emancipaci. V 19. století se ve Volyňské oblasti, usadily stovky českých kolonistů, a svou pílí a pracovitostí přispěly k rozvoji Vaší země i k udržování intenzivních vztahů se svojí starou vlastí.

Za první světové války byla vaše země spojena s historií našeho boje za vznik samostatného Československa. V Kyjevě se zformovaly z českých válečných zajatců a volyňských Čechů československé legie, a každý u nás zná bitvy u Zborova a Bachmače, které patří k naší historii.

Další významnou kapitolou v naší vzájemnosti je skutečnost, že část dnešních obyvatel Vaší země, dnešní Zakarpatské Ukrajiny, žila po dvacet let spolu s námi v jednom státě – v předválečném Československu. V mém případě má tato zmínka i osobní význam – můj otec ve 30. letech na Zakarpatské Ukrajině několik let pracoval. Byl nadšeným turistou a ze svých toulek Vaší krásnou zemí si odnesl lásku k nádherné zakarpatské přírodě i k tamějším lidem. Mnoho mi o tom vyprávěl.

Letos, kdy jsme vzpomínali 60. výročí konce druhé světové války, musím vzpomenout na oběti a na hrdinství občanů Vaší země, kdy se v bojích na Ukrajině rozhodovalo i o osudu naší země. V bojích u Sokolova, Kyjeva a Charkova společně s Vašimi vojáky bojovali i vojáci československého armádního sboru. Nikdy nebudeme jim a Vašim válečným hrdinům schopni dostatečně vyjádřit naše díky a naši vděčnost za jejich oběti a za hrdinství, které umožnily naši dnešní svobodu.

Vážený pane prezidente, posledních 15 let přineslo oběma našim zemím přelomový a dramatický vývoj. Zhroutil se komunismus, rozpadl se Sovětský svaz a naše země získaly možnost vrátit se mezi vyspělé evropské národy a budovat prosperující, svobodnou a demokratickou společnost. Česká republika prošla zásadní společenskou i ekonomickou transformací a dnes je rostoucí, dynamickou ekonomikou s pevně zakotveným demokratickým politickým systémem, je členským státem NATO i Evropské unie.

Ukrajina je již téměř 14 let suverénním samostatným státem, který je aktivní a respektovanou součástí mezinárodního společenství. Vaše země se dokázala vyrovnat s nesmírně obtížnou situací po rozpadu Sovětského svazu a otevřela si cestu k otevřené pluralitní společnosti, demokracii a hospodářské prosperitě. Vaše země má ohromný ekonomický potenciál a Česká republika má maximální zájem přispět k jeho využití a rozvoji. Svědčí o tom i mimořádný zájem, který tato moje návštěva vyvolala v českých podnikatelských kruzích. Moji delegaci doprovází mise více než padesáti představitelů předních českých firem, které chtějí využít této příležitosti. Věřím, že budou úspěšní.

Velmi pozorně sledujeme, vážený pane prezidente, dění ve Vaší zemi. Jsem rád, že jsem měl v poslední době řadu příležitostí navázat na vrcholných mezinárodních fórech na naše dřívější kontakty, kdy jsme se setkávali Vy ve funkci guvernéra centrální banky a já ve funkci předsedy vlády, a diskutovat s Vámi otázky vzájemných vztahů i mezinárodní politiky. Chci Vás ujistit, že Česká republika podporuje myšlenku perspektivního členství Ukrajiny v NATO i v Evropské unii. Pokládáme to za logické završení pozitivních změn, které ve Vaší zemi probíhají, za garanci pevného zakotvení Ukrajiny v dnešním světě.

Jsem přesvědčen, že krize, která po dvojím odmítnutí evropské ústavy ve Francii a Nizozemí otřásá evropskou politikou, dává Evropě příležitost znovu se zamyslet na smyslem a cíli evropské integrace. Považuji ji za varování a za impuls opustit představu urychleného a nesmírně ambiciózního budování sjednoceného evropského superstátu, na jehož přijetí nejsou evropské země připraveny a který si nepřejí.

Vážený pane prezidente, jsem velmi rád, že dnešek ve vztazích našich zemí neznamená pouze kontakty na vrcholné politické úrovni či v ekonomice, ale že je charakterizován i intenzivními kulturními i mezilidskými vazbami. Chci v této souvislosti ocenit i příspěvek desítek, či dokonce možná stovek tisíc Vašich spoluobčanů, kteří se rozhodli žít a pracovat u nás, k rozvoji České republiky. Oni dnes vytvářejí další úroveň vzájemných vazeb a kontaktů, někdy složitou a problematickou, ale myslím, že ve svém souhrnu pozitivní a pro obě strany přínosnou. I tyto spontánně vznikající mezilidské vztahy dokumentují blízkost našich zemí a našich národů.

Dovolte mi, vážený pane prezidente, abych pozvedl číši a připil na šťastnou budoucnost Vaší země a jejích občanů, na zdraví a úspěchy Vás a Vašich blízkých.

Václav Klaus, projev u příležitosti státní večeře, Dům Horoděckého, 14. června 2005