Hlavní strana » Projevy a vystoupení » Teze vystoupení prezidenta…

Teze vystoupení prezidenta republiky na summitu prezidentů střední, východní a jižní Evropy v Ochridu

Projevy a vystoupení, 2. 5. 2008

Chtěl bych poděkovat prezidentovi Crvenkovskému za velmi kvalitní uspořádání v pořadí již patnáctého setkání prezidentů zemí střední, jižní a východní Evropy. Patřím mezi ty, kteří v této krásné části Evropy ještě nikdy nebyli. Jsem rád, že je tentokráte mezi námi i turecký prezident Gül, který do tohoto regionu také jistě patří.

V Brně jsme se shodli na tom, že nás spojuje zájem o stabilitu regionu, zájem o rozvoj vzájemných bilaterálních vztahů a zájem nacházet společné cíle a postoje i v otázkách, které přesahují hranice střední, východní a jižní Evropy.

Kladli jsme důraz na evropskou perspektivu i pro ty země regionu střední, východní a jižní Evropy, které dosud členy EU nejsou. Zdůrazňuji všechny, neboť nikdo nesmí být vylučován.

Našim diskusím v Brně jednoznačně dominovalo téma Kosova. Nebude tomu asi jinak ani zde. Tehdy jsem řekl, že politická stabilita a hospodářská prosperita nepřichází zvenčí a že stabilní a životaschopná řešení obvykle vzejdou jen zevnitř. Řekl jsem také, že řešení vzájemně vyjednaná mezi zeměmi, kterých se to týká, jsou vždy lepší a pro domácí obyvatelstvo přijatelnější než ta, která byla vytvořena zahraničními prostředníky. Na tomto svém tvrzení nemám co měnit.

Jednostranné politické rozhodnutí o vyhlášení nezávislosti Kosova se bohužel může stát nedobrým precedentem pro jiné oblasti světa. Nemohu souhlasit s názorem, že pro některé dlouhotrvající evropské problémy s menšinami je kosovské řešení modelem pro 21. století. Vyzývám naše shromáždění, aby se jasně vyslovilo, že tomu tak není, a aby řeklo, že kosovské řešení je ve všech ohledech natolik nouzové, rozporuplné a výjimečné, že se nemůže stát příkladem pro budoucí Evropu.

Česká republika sice deklarovala, že je připravena Kosovo uznat, avšak v souladu s veřejným míněním vláda tento krok ještě neudělala. Ať už to však s uznáním Kosova dopadne jakkoli, nadešel čas začít novou éru našeho vztahu k Srbsku, se kterým bychom měli zahájit pozitivní spolupráci ve všech oblastech a které bychom měli přestat považovat za zemi, jež by měla být pouze kritizována.

Co se týká sporu o název naší dnešní hostitelské země Makedonie, víme, že žádné řešení v otázce názvu země není perspektivní bez dohody obou stran. Jsem přesvědčen, že řešení, které bude životaschopné, musí vzejít z nalezení vhodného kompromisu mezi Řeckem a Makedonií.

Dalším tématem současnosti je Lisabonská smlouva. Bude-li Lisabonská smlouva přijata jako oficiální dokument EU, z logiky věci plyne, že se stane závaznou pro všechny další země, které do Unie v budoucnu vstoupí. A to bez ohledu na jejich názor, zda takto hlubokou integraci, která v mnoha ohledech dosahuje až parametrů sjednocení, považují za vhodnou či nikoli. Proto by se této debaty měly zúčastňovat již dnes. I dnešní setkání je příležitostí tyto problémy diskutovat.

Je také důležité říci, že proces rozšíření, stejně jako debata o institucionální reformě a o vnitřních pravidlech fungování Evropské unie, nesmí být ukončen ratifikačním procesem Lisabonské smlouvy. Historie nekončí.

Za samostatnou diskusi by i na tomto fóru stála dnešní iracionální argumentace o klimatických změnách, z ní vyplývající chybná hospodářsko-politická opatření a ve svém důsledku i velmi nebezpečný růst cen potravin na celém světě.

Václav Klaus, Ochrid, Makedonie, 2. – 3. května 2008