---

Hlavní strana » Rozhovory » Rozhovor prezidenta republiky…

---

Rozhovor prezidenta republiky Václava Klause pro BBC

Rozhovory, 25. 2. 2005

Redaktor: Vítejte při poslechu otázek a odpovědí a to zvláštního vydání Interview BBC. Před námi je totiž padesát minut. Od mikrofonu co nejsrdečněji zdraví Václav Moravec. Pozvání přijal, k protějšímu mikrofonu usedl po půl roce prezident České republiky pan Václav Klause. Vítejte v BBC. Hezký dobrý den.

Václav Klaus: Dobrý den. Teď jste mi zaskočil. Po půl roce?

Redaktor: Ano, moc často k nám nechodíte. Vládní krize …

Václav Klaus: Vy mě asi nezvete.

Redaktor: To není pravda, zveme a zveme často. Vládní krize, politická krize nebo krize premiéra. Které z těchto sousloví podle prezidenta Václava Klause nejlépe vystihuje to, co se nyní děje v České republice?

Václav Klaus: Tak všechna ta slova jistou nadsázkou, a zacházejme s nimi opatrně, bych já velmi doporučil. Tak první věcí je, jak to všechno vzniklo a myslím, že je naprosto evidentní, že to vzniklo kolem premiéra. Já bych jasně řekl, že to nevzniklo kolem ministra financí, ministra vnitra, ministra zahraničí, ministra pro – já nevím – průmysl a obchod. Neboli je to vzniklé kolem premiéra a v tomto smyslu se to z toho nedá odpárat. A já myslím, že to je spravedlivé takhle označit. Vládní, politická – dneska už se to stalo krizí v obou pohledech podle mého názoru.

Redaktor: To znamená, že to je nejen vládní krize, ale i politická krize.

Václav Klaus: Tak je to i v jistém slova smyslu určitě krize vládnutí a krize vládní koalice, protože nedovedu si představit silnější příklad vládní koaliční krize, než když jedna ze tří stran, která se účastní na koalici, říká: Premiére, odstup. To je pro mě krize, to není přece přátelské povídání si u odpoledního čaje. A na druhé straně když premiér říká: Vy tři ministři odejděte, čili to se nedá odepsat, vládní krize to je. A  to třetí slovo, které jste použil: politická krize. Je to krize, která jasně ukazuje, že jsme ve složité politické situaci, kde najednou si političtí partneři nevěří, kdy nejsou ochotni si sednout ke stolu a říci: Tak dohodněme se na tom, na tom, na tom. A na tomto základě něco dopředu pozitivního udělejme.

Redaktor: Dá se mluvit o destabilizaci politického systému?

Václav Klaus: To zase – neplýtvejme, jsem řekl, slovy. Tak už používáme slovo krize, teď řekneme ještě destabilizace. Nechci psát složitý teoretický esej o tom přesně, co je to destabilizace. Nechme si tahleta slova, která tady jsou.

Redaktor: Ve čtvrtek se u vás na Pražském hradě vystřídali lídři nejdůležitějších stran. Premiér Stanislav Gross oznámil, že lidovecké ministry zatím z vlády neodvolá.“Já říkám, hovořím o, v uvozovkách „definitivním řešení“ a to konečné řešení by mělo být do poloviny příštího týdne, takže si myslím, že někdy do neděle bychom měli zvládnout ještě jednání a alespoň se to pokusím svým kolegům ještě navrhnout, ale znovu říkám, ta situace bohužel je v tuto chvíli dána tím, že KDU-ČSL ústy svého předsedy prostě využívá v tuto chvíli situace a je otázka, jestli tady existuje nějaký prostor k tomu se dohodnout, protože podle všeho tady není ochota pokračovat v této koalic,i přes všechna vzletná slova,“ oznámil premiér Stanislav Gross. Předseda lidovců Miroslav Kalousek znovu zopakoval, že lidovci sami z vlády neodejdou a dodal: „Informoval jsem ho o tom, že naše stanoviska i náš návrh dohody partneři znají. My jsme kdykoli ochotni se k našim návrhům obrátit a jednat o nich. Jinak jsme si pro následující dny a týdny uložili poměrně, nebo budeme o tom jednat, ale jinak jsme připraveni pro následující dny a několik málo týdnů jsme připraveni dát si dost značnou verbální zdrženlivost,“ oznámil předseda lidovců Miroslav Kalousek. A předseda ODS Mirek Topolánek zase řekl, že jeho strana je ochotna jednat, pokud jednání povedou k předčasným volbám. „My jsme samozřejmě ochotni jednat tak, jak jsme celou dobu signalizovali. Pokud taková nabídka bude doplněna jednáním o mechanizmech přechodu k předčasným volbám…,“ oznámil předseda ODS Mirek Topolánek. Vy jste, pane prezidente, už v pondělí požadoval, aby politici - především sociálně demokratičtí a lidovečtí našli cestu a teď vás cituji doslova: „ze slepé uličky“– konec citátu. Jaké máte vysvětlení pro to, že toho zatím nejsou schopni?

Václav Klaus: No vysvětlení pro to moc dobré nemám, protože vy jste začal slovem jednání, že mají jednat. No tak co je alternativou jednání? Alternativou jednání je nejednání a v momentu, když by někdo měl dostatečnou sám, kdyby měl dostatečnou sílu nalézt nějaké řešení a prosadit to řešení, no tak možná nemusí jednat. A to by musel mít sám většinu všech těch rozhodujících – na všech rozhodujících fórech, kde se o tom jedná; to znamená v Parlamentu. Nikdo sám takovou sílu nemá, a proto jednat musí. Když řekne, že nejednám, tak říkám: rezignuji na hledání jakéhokoli řešení a s tím já jako prezident se nemohu nikdy v žádném případě smířit.

Redaktor: A někdo takhle rezignoval na jednání?

Václav Klaus: To vy jste řekl: mají jednat nebo nejednat. Tak já říkám, co je alternativou. Pro mě ta středa byla promarněná šance. Já jsem byl do jisté míry překvapen. Já jsem myslel, že stanoviska budou výrazně bližší, než jaká skutečně byla. A já celý svůj život v politice, to je patnáct let, dobře říkám opakovaně, že je hloupostí být schovaný za bukem a střílet z nejtěžší houfnice otrávené šípy na tu druhou stranu a pak si chtít jít s někým povídat přátelsky. To prostě nejde ... musím začít povídat, než abych po nich střílel.

Redaktor: Když jste vyslechl všechny tři nejdůležitější lídry politických stran na Pražském hradě, dovedl byste říci, kdo, řekněme, nejvíc pokazil to, že se zatím cesta ze slepé uličky nenašla?

Václav Klaus: Tak já bych si mohl udělat stupnici, ale určitě ji nebudu takto veřejně tady prezentovat. Pro mě prostě tato věc vždycky vyžaduje partnera a ten partnerský vztah vyžaduje, aby ti dva lidé udělali něco stejného a buď to udělají nebo prostě neudělají. Jak říká ten známý – to známé anglické přísloví: K tomu, abyste mohli tančit tango, musíte být dva. Takže úvaha o tom, jestli to tango umí o kousek lépe než ten druhý, to už je věc druhá. Sám tancovat nemůže.

Redaktor: To znamená, že se netančí, tak za to jsou zodpovědni oba. Především sociální demokraté a lidovci.

Václav Klaus: Když se netančí, tak za to mohou v každém případě oba.

Redaktor: Vy jste ke konzultacím v politické krizi na Hrad zatím nepozval KSČM. Jednoduchá otázka: proč?

Václav Klaus: Myslím, že nejsou ve hře, nejsou v dané chvíli podle mého názoru, a nejen mého, aktéry této hry. Rozumím tomu, a zase nikoli sám, že není žádná politická strana, která by s komunisty chtěla vytvářet nějaké koaliční či jiné dohody. A proto prostě oni pouze odčerpávají jistý počet hlasů, který nemůže mít někdo jiný v dané chvíli, ale...

Redaktor: Bohužel, byste řekl?

Václav Klaus: To je můj politický názor, že bohužel jako člověka, který celý život byl v jiném politickém seskupení či straně. Takže můj názor, samozřejmě názor neutrální, je, prostě nehrají tuto hru.

Redaktor: Ve čtvrtek jste vydal prohlášení, z něhož právě teď cituji, cituji doslova: „Proto touto cestou žádám politické strany angažované v této krizi, aby mi v co nejkratší době sdělily, jaké politické uspořádání navrhují na šestnáct měsíců, které zbývají do konce volebního období, eventuálně aby mi předložily dohodu o jeho zkrácení.“ Konec citátu. Velmi stručná otázka: Co se skrývá pod souslovím nejkratší doba?

Václav Klaus: No tak nejkratší doba není definována v žádném zákoně. Není definována v ústavě a také jsem záměrně nezvolil do tří dnů, do týdne, do deseti dnů.

Redaktor: Zeptám se jinak: Jak dlouho hodlá prezident Václav Klaus čekat?

Václav Klaus: To kdybych prozradil teď, tak to já myslím, že snímám jisté napětí, kdybych řekl, že tři týdny, tak všichni pojedu na hory a budou využívat krásné počasí a dva metry sněhu k tomu, aby si lyžovali. Tak….

Redaktor: Tak to by byl hrozný obraz politiky, pokud by to tak fungovalo.

Václav Klaus: No tak doufejme, že to není. Jestli teď naše sdělovací prostředky nebudou chytat naše klíčové politiky zrovna dneska na horách někde, no tak to bude v pořádku.

Redaktor:  Je tedy to řešení nezbytné, řekněme, do týdne, aby se neprohlubovala ona krize?

Václav Klaus: Já jsem vám řekl, že nebudu žádné ultimatum dávat. V každém případě bych řekl asi toto: Nemyslím, že to řešení je možné očekávat v kategorii hodin. Považoval bych za velmi špatné, kdyby to řešení bylo hledáno v kategorii týdnů a slovo týden, myslím v množném čísle, tak jsme v kategorii dnů. A teď nechci opravdu říkat, kolik těch dnů by to bylo zapotřebí.

Redaktor: V každém případě by bylo špatné, pokud by to definitivní řešení, a pokud by na to definitivní řešení česká veřejnost čekala až do sjezdu ČSSD, který se koná poslední březnový víkend.

Václav Klaus: No to bych považoval za špatné, protože to je doba strašlivě dlouhá a to pocit takové beznaděje, frustrace veřejnosti by byl velmi silný. Já nemohu opomenout jednu věc, což říkám s určitým povzdechnutím spíše než nějak jinak. Ale dneska máme takové zvláštní výročí. Nevím, jestli jste ho chtěl připomenout vy, ale…

Redaktor:  … únorový…

Václav Klaus: Ano, dneska máme 25. února – padesáté sedmé výročí něčeho, co se u nás stalo, nestalo dobře. No a tam přece je slavná scéna, kdy lidovečtí a ještě někteří další ministři podali demisi. Očekávali, že prezident Beneš buďto jejich demisi nevezme a bude to jenom signál k nějaké další obměně vlády a vládnutí. Anebo že naopak spolu s nimi padne vláda celá a dojde k úplně novému pokusu uspořádat naši politickou scénu. Tehdy se strašně přepočítali a prezident Beneš tuto jejich demisi přijal, jak si myslím ještě kde kdo u nás pamatuje. Tak já, když jsem si uvědomil ten dnešní den a o demisi či odvolání lidoveckých ministrů se mluví, tak jsem říkal: to je neuvěřitelné, jak se ta historie neskutečným způsobem opakuje. Tak jsem tak přemýšlel, co by se dneska stalo, kdyby mi lidovečtí ministři přinesli demisi a já bych řekl: já ji nepřijímám.

Redaktor: To byste udělal?

Václav Klaus: No to bych určitě udělal.

Redaktor: A zítra byste to také udělal, nebo by se postoj změnil tím, že by nebylo výročí?

Václav Klaus: Ne, to s výročím nemá nic společného. To výročí je pouze nahrávka na to připomenout si tuto událost. Ale jinak já bych věděl, že tu demisi přijmout nesmím a dopustit zase takové nějaké řešení obdobné tomu minulému, že není možné.

Redaktor: Vy jste, ať už ve čtvrtek v tom tiskovém prohlášení, ale i dnes před příchodem do tohoto rozhlasového studia připustil, že nejpřirozenějším řešením krize by byly předčasné volby. Říkáte to s tím vědomím, že můžete být nařknut, že straníte Občanské demokratické straně, která volá už několik měsíců po předčasných volbách?

Václav Klaus: Já v dané chvíli nikomu nestraním. Já straním České republice, já straním občanům této země, já straním fungování této země. A z tohoto hlediska mám strach, že nebude dostatečná síla, ochota, vůle nalézt rozumné řešení na fungování v těchto šestnácti měsících. A protože mám strach, že to řešení bude málo rozumné, málo funkční, málo tvůrčí, málo produktivní, tak by bylo asi nejlepší, kdyby ta doba tohoto polořešení, neřešení, byla co nejvíce zkrácena. A proto předčasné volby, to není stranění té či oné politické straně.

Redaktor: Z průzkumu veřejného mínění, ať už agentury STEM pro Českou televizi nebo …. Vyplývá, že většina lidí předčasné volby jako řešení krize nevidí. Pokud byste byl v průzkumu veřejného mínění dotazován vy, tak byste asi zcela jasně odpověděl, že východiskem tady jsou podle vašeho názoru předčasné volby. Co řeknete těm lidem – té většině, která si předčasné volby nepřeje? Čím je to dáno?

Václav Klaus: Tak já za prvé neznám ten průzkum. Za druhé nevím, na jakou otázku přesně odpovídali. To má dvě věci. Jedna může být otázka typu: přinesou volby předčasné vůbec nějaké řešení? Nebo ten náš politický systém je díky volebnímu systému tak už doveden do slepé uličky a do patových řešení, že ani volby to nezmění. A druhá věc je, jestli si někdo myslí, že ty předčasné volby to nezmění. Tak já bych dost zkoumal, jak ta otázka byla položena.

Redaktor: Vy si myslíte, že by předčasné volby mohly opravdu být stabilním řešením i do budoucna - že by nepřinesly opět patový výsledek?

Václav Klaus: Mohly by přinést patový výsledek, ale v každém případě by daly komukoliv, kdo by v těch volbách obstál, a jestli s velkou převahou, malou. Jestli by byly schopny vytvořit silnou koalici, nebo zas nějakou sto jedničkovou, to je věc druhá. Ale v každém případě by si řekly o nový mandát voličů. A já si dovedu představit, že v průběhu čtyřletého období nevydrží jedna vláda. To se stává a v tom Česká republika není nějakým přeborníkem. I když v posledních letech je to horší. Ale to, že by v rámci necelých tří let dneska už došlo ke druhému kolapsu vlády nebo vládního seskupení, tak to myslím po novém mandátu od voličů zcela jednoznačně volá. A dost dobře nechápu, jestli ti respondenti na tu otázku tohleto domýšlejí nebo jestli si položili takhle s tímto hlubším zamyšlením sami tuto otázku.

Redaktor: Pane prezidente, když se podíváte na to, jak se nejsou schopny dohodnout strany vládní koalice na tom, zda pokračovat či nikoli, podíváte se na český ústavní systém, v němž je poměrně složité vyvolat předčasné volby, přijde vám reálné, aby se vůbec politická reprezentace na předčasných volbách dohodla?

Václav Klaus: No tak jedna věc jak dojít k předčasným volbám, je nedohodnout se. To znamená, ústava nám říká způsoby jak to udělat. To znamená, pověřit někoho sestavením vlády, on nedostane v Parlamentu většinu. Pověřit druhého, on nedostane většinu. Třetího, a pak už musí být předčasné volby.

Redaktor: To byste takovou cestu chtěl?

Václav Klaus: Tu bych v žádném případě nechtěl. To znamená, to je cesta nedohody. Já bych vždycky volal po dohodě nebo jak jsme před deseti minutami hovořili o jednání, kde by hlavní aktéři řekli: ano, my nejsme schopni se dohodnout na pozitivním vládním řešení. A než vůbec nic, tak jsme schopni se dohodnout na negativním řešení, což jsou předčasné volby.

Redaktor: A když nebudou schopni se dohodnout ani na tom, ani na tom – což je reálné při pohledu na českou politiku posledních dní?

Václav Klaus: Tak  neříkejme to tak silně. Já si přesto myslím a hovořím s těmi lídry politických stran, že to nejsou zcela lidé bez snahy nalézt řešení, a že to nejsou lidé, kteří by považovali heslo „Čím hůře, tím lépe“ jako své základní výchozí heslo. Takhle vůči mně nevystupoval nikdo z těch politických představitelů.

Redaktor: To znamená, že po těch konzultacích, pane prezidente, se ukazuje, že by bylo možné se dohodnout na předčasných volbách, které jste vedl v týdnu?

Václav Klaus: To mě postrkáváte někam dál. Já jsem řekl, že ti lidé vědí, že nemohou hrát negativistickou kartu, že někdo také – občané, voliči nemuseli prominout, a proto bych se tohoto neuzavíral.

Redaktor: Předseda lidovců Miroslav Kalousek se už čtrnáct dní snaží veřejnosti vysvětlit, že problém není v koalici, ale že problém je u jednoho a pouze jednoho konkrétního člověka – u premiéra Stanislava Grosse.“ Pro křesťanské demokraty je zásadní problém, že pan předseda vlády je svými příjmy ekonomicky napojen na příjmy z pochybného podnikání včetně pravděpodobných příjmů z prostituce. To, že je ten problém, který samozřejmě nebude odstraněn tím, že by odešli ministři za KDU-ČSL; ten problém by zůstal,“ říká novinářům předseda lidovců Miroslav Kalousek. Vy jste se zatím, pane prezidente, za premiéra Stanislava Grosse ani významně nepostavil, ani jste ho nevyzval k rezignaci. Proč?

Václav Klaus: Tak já jsem začal dnešní rozhovor na vaši první snad otázku tím, že si nemyslím, že došlo primárně k nějaké novince v koaliční spolupráci, že se politické strany rozhádaly na tom, jaká má být reforma penzijního systému, jaký má být schodek  státního rozpočtu, jestli má být nebo nemá být školné, jestli se má platit nebo neplatit za léky. Což by tedy mohlo vést k tomu, že si ty tři strany řeknou: my spolu dále nemůžeme jít, protože ač si ti leckdo z nás myslí, že odlišné názory na tyto věci mají, tak pořád preferují, aby spolu ve vládě seděly. Neboli zápalka k tomu nebo ta jiskra, která vlítla, nebyla – a to přece bývá, střet o tom, dřív do důchodu, později do důchodu. A oni si řeknou: my spolu už dál nekamarádíme. To se, dobře všichni víte a víme, nestalo, čili tady došlo k jinému procesu. Tady došlo k jistému zpochybnění osobnosti premiéra nebo jeho rodiny a já nevím, já nejsem žádný investigativní novinář, ani nemám žádnou detektivní kancelář. Ale nezdá se mi, že by tuto věc spustily konkurenční nebo koaliční politické strany. Dokonce jestli se nemýlím, tak toto nikdo ani neobviňuje, že by lidovci, ODS nebo já nevím kdo, tuhletu věc uvedl do hry. Že se k ní v nějaké chvíli svými poznámkami, větami, dotazy při interpelacích ty politické strany připojily, to je věc druhá. Ale já si nemyslím, že oni přišli s touto myšlenkou, že spustí tuto kanonádu na předsedu vlády, aby mohli rozbít vládu. To já….

Redaktor: Vy být na místě Stanislava Grosse rezignoval byste?

Václav Klaus: No tohle je úplně jiná otázka.

Redaktor: Ano, vy jste totiž ministerským předsedou byl, rezignoval jste poté, co koaliční partneři vystoupili z koalice a poté co se mluvilo o finančním skandálu ODS. Vy byste na místě Grosse rezignoval?

Václav Klaus: No tak já jsem rezignoval v momentu, kdy jsem byl obviněn, že mám vilu ve Švýcarsku, kterou skutečně nemám, ani jsem ji neměl. A v tomto smyslu myslím, že dnešní pan premiér ten byt má. Prostě v tom určitý rozdíl hmatatelný v každém případě je.

Redaktor: Tím chcete říci, že byste rezignoval?

Václav Klaus: Neříkám, že jsem rezignoval. Já bych řekl něco jiného, já bych řekl to, že ten  atak, který byl tehdy vyvolán, já myslím, že byl ještě o pár kategorií ostřejší a silnější, než je ten dnešní. Takže nevím.

Redaktor: Jak byste se tedy zachoval?

Václav Klaus: To je irelevantní otázka, jak bych se já zachoval. Protože když bych řekl, jak já se zachovám, tak vy a celá mediální fronta to bude za minutu interpretovat, že já jsem vyzval k tomu či onomu. Proto ta otázka není přesná a není férová.

Redaktor: Zeptám se jinak: proč jste ho zatím nevyzval k rezignaci?

Václav Klaus: Pane redaktore, vy mě zlobíte. To teď už se začnu bránit, protože ….

Redaktor: Pokud to nebude fyzicky, tak…

Václav Klaus: No fyzicky ne, ale já se přiznávám, že jsme si tenhle ten rozhovor domluvili před dvěmi měsíci, že se jedná o předvečer mého dvouletého působení v roli prezidenta a že si budeme povídat nadčasově o tom, co prezident dva roky, co vidí dozadu, co vidí dopředu.

Redaktor: Promiňte, já tu krizi nespustil.

Václav Klaus: Já jsem ji taky nespustil, takže já jsem samozřejmě počátkem tohoto týdne si uvědomil, že všechny ty rozhovory, které jsem nasliboval pro média i tisková i – rádia či televize, tak že najednou se pootočí k této vládní a politické krizi a vůbec ne k tomu, na co jsem vlastně já kývnul, že přijdu s vámi hovořit. Protože tím mě nutíte k něčemu, že extenduji své výroky. A myslím, že to je špatně, protože mé včerejší prohlášení, které mělo celkem asi dvanáct řádek, jsem se svými spolupracovníky hodinu piloval, přepisoval, přehazoval slovosledy, ubíral, přidával sílu adjektiv. A měl jsem pocit, že tím jsem řekl to, co mám říct a nemám extendovat dál a nechat na další, aby na něj zareagovali. Čili teď těch dvanáct řádek rozvíjet do tisíce dvou set řádek a použít najednou o kousek silnější slovo, já myslím, že není k ničemu dobré. A proto to prosím vyzval – nevyzval, opravdu nechme to tak. Já jsem v dané chvíli vyzval politiky, aby řekli, jak si představují těch šestnáct měsíců. A doufám, že všichni z nich vědí, že za a) to myslím vážně a za druhé, že to od nich chce i veřejnost. Čili já předpokládám, že oni s návrhy, jak přežít těch šestnáct měsíců rozumně, nebo jak je zkrátit, že prostě oni přijdou. Neboli já jsem nevyzval předsedu vlády k demisi, to jste si určitě všimli a nevím, co bych k tomu dalšího dodával.

Redaktor:  Ptám se i proto, že většina dotazů veřejnosti, která vám mohla prostřednictvím internetových stránek české redakci BBC, reaguje právě na finanční problémy a majetkové poměry ministerského předsedy, takže to považuje bezesporu za důležitou věc. Například jeden z dotazů - Martin Kocourek: „Vážený pane prezidente, připadá mi absurdní, že v této zemi neexistuje ústavní mechanizmus, který by zajistil, že vysoký činitel, jako je předseda vlády, který byl prokazatelně a veřejně přistižen při lži, že musí opustit svou funkci. Děkuji za váš názor. Martin Kocourek.“

Václav Klaus: Já jsem se lekl, že to je poslanec Martin Kocourek.

Redaktor: To jsem se lekl taky, ale není.

Václav Klaus: To tedy podle hlasu určitě na štěstí nebyl. Za prvé bych řekl, že reakce veřejnosti znám, protože maily, faxy, dopisy, telefonáty dostávám a do mého úřadu chodí.  A prozrazuji, že veřejnost výrazně přitvrdila, že veřejnost říká: udělejte s tím něco a takhle už to nemůže být a musí dojít k zásadní změně. To já vnímám, to já sleduji a také podle toho se do jisté míry orientuji, nebo tedy ovlivňuje to mé uvažování. Na druhé straně to nebyl asi zvolen ten nejsprávnější dotaz toho posluchače, protože ten člověk mi neříkal odvolejte nebo neodvolejte toho či onoho. Ten člověk řekl, jak je to možné, že u nás neexistuje ústavní mechanizmus a to je úplně jiná otázka. A na to já bych řekl: prostě  v roce 1992 na podzim, kdy se sestavovala naše Ústava České republiky, tak se tam napsaly určité věty, které se tehdy těm tvůrcům té ústavy zdály rozumné. My vidíme, že to zas tak úplně rozumné nebyly.

Redaktor: Mohu vám tady skočit do řeči? Protože když jsem si dnes studoval ústavu na internetových stránkách Pražského hradu, tak…

Václav Klaus: Českou – ne evropskou?

Redaktor: Českou, ano. I tu evropskou jsem studoval a k ní se dostaneme. Tak jsem našel v článku 62 následující pasáž: Prezident republiky za a) jmenuje a odvolává předsedu a další členy vlády a přijímá jejich demisi. Odvolává vládu a přijímá její demisi. Konec citátu. To znamená, že vy de facto můžete sáhnout k odvolání premiéra, což když jsem studoval tu ústavu, mě překvapilo.

Václav Klaus: No tak já teď nechci sahat našim právníkům na zoubek. A říkám každému, že tu ústavu psali právníci. A tehdy nás kritizovali, že my ekonomové děláme nějaká opatření bez právníků, což za a) bych řekl, že není pravda a nebyla pravda. Ale za b) trvám na tom, že my hloupí ekonomové jsme tu ústavu opravdu nepsali. A dokonce v té chvíli jsem ani neměl pocit, že mám se do toho nějak extrémně angažovat, protože jsme byli exekutiva a skoro platí, že exekutiva nemá psát ústavu. Ta má být naopak ústavou bržděna, a proto jsem si nemyslel, že máme moc si vyskakovat a říkat: tohle tam chybí. Samozřejmě jsme uplatňovali připomínky. Ale že bychom ji napsali sami, to tak prostě nebylo. A na to musím já říci, že tam je celá řada takových věcí, kdy – tam je napsáno: odvolává, ale nejsou tam specifikovány podmínky. A okamžitě vzniká obrovský spor, za jakých podmínek to ten prezident smí udělat, nesmí, nemůže to být absolutní svévole, nemůže v libovolný den čtyřletého volebního období říct: odvolávám premiéra nebo členy vlády. Je to složitější…

Redaktor: Ono se ale předpokládá, že bude ten prezident s tím nakládat velmi opatrně.

Václav Klaus: Já myslím, že zatím prezidenti v tomto smyslu, jak první český prezident, tak snad i ten druhý, s tím nakládali velmi opatrně. A nejsem si vědom, že by odvolávali nějakého ministra proti vůli předsedy vlády.

Redaktor: A co by se muselo stát, aby Václav Klaus jako prezident sáhnul k tomu – k té možnosti, kterou mu ústava v článku 62 umožňuje?

Václav Klaus: To jsou zase spekulace. Nechtějme to říkat, nechtějme to říkat, prostě prezident je člověkem z masa a krve. Není naprogramovaným robotem, do kterého se vložily slova používaná v ústavě a normálně počítačový program zmáčknutím knoflíku řekne: teď má někoho odvolat. Ne, prezident je člověk z masa a krve, je účastník politického systému a v tomto smyslu musí reagovat v konkrétní dané situaci, kterou si nemoderuje, nevytváří sám, na kterou musí reagovat a má potom tu obrovskou zodpovědnost, aby reagoval dobře.

Redaktor. V případě, že by současná koalice pokračovala a tak byla vyřešena vládní krize, je podle vás ta důvěra otřesena natolik, že by vláda měla předstoupit před Poslaneckou sněmovnu se žádostí o důvěru?

Václav Klaus: Vidím dvě věci. Toto je důvěra na úrovni politiků. Důvěra na úrovni politiků například formalizovaná hlasováním v Poslanecké sněmovně. Já si dovedu představit, že to by se stalo, nebo to se asi stejně bude muset tak či onak stát a to nějak dopadne, prostě. A skoro mám pocit, že ti politici, vědomi si své ceny a nákladů toho či onoho řešení pro sebe sama, pro ostatní, k nějakému řešení nakonec dojdou. Já vidím úplně jiný problém jako daleko, daleko vážnější. Když říkáte o ztrátě důvěry, tak já vidím problém jak nechat hlasovat občany České republiky – deset miliónů občanů, jestli jejich důvěra je v dané chvíli poztrácena a tam není snadné hlasování na zmáčknutí tlačítka v Poslanecké sněmovně. Takže já vidím jako daleko větší problém, co má třeba ta stará, staronová vláda udělat, aby přesvědčila ne sebe sama, svých sto jedna poslanců, to se asi přesvědčí, ale aby přesvědčila českou veřejnost, a to je těžký úkol.

Redaktor: Když jste, pane prezidente, ještě nebyl panem prezidentem, byl jste předsedou Poslanecké sněmovny, tak jste prosazoval myšlenku změny volebního systému. Tato úvaha se objevila ve čtvrtek, premiér Stanislav Gross připustil, že jednou z možností je menšinová vláda sociální demokracie tolerovaná ODS výměnou za změnu volebního systému. Předseda ODS Mirek Topolánek tuto možnost odmítl: „Taková ta mediální nabídka, že vytvoření opoziční smlouvy číslo dvě za většinový volební systém je v té podobě nepřijatelná tak,  jak byla dána…,“ řekl ve čtvrtek po jednání vedení ODS předseda strany Mirek Topolánek. Co má pro vás větší hodnotu – změna volebního systému nebo důsledná opoziční role při pohledu na ODS současnosti?

Václav Klaus: Tak já, jestli jsem rozuměl výroku pana Topolánka, předsedy ODS, tak on neodmítl myšlenku změny volebního systému – jak by to málem mohlo z toho výroku tak, jak teď byl zkonstruován, vyplývat. On řekl, že mu to za tuto cenu nestojí. To je politické uvažování. Každý krok má nějaké náklady a výnosy a ODS si pravděpodobně spočetla, a to já jsem v žádném případě nebyl, že náklad za to by mohl být pro příští volby větší než ten výnos, který by z toho byl. Takže ať odpovídají oni sami. To já říci nechci. Ale teď já myslím, že je velmi rozumné pootočit se někam jinam. Přece každý soudný člověk ví a zná výsledek voleb v roce 1996, který vedl k tomu, že stará vládní koalice z předcházejícího období neměla sto jedna, ale pouze devadesát devět hlasů. Zatímco před tím měla sto pět, jestli se nemýlím. Tak místo sto pět v předcházejícím období najednou získala devadesát devět ze dvou set hlasů a vytvořila se tichá opoziční smlouva, která nebyla zorganizována politickými stranami samotnými, ale na Pražském hradě, de facto prezidentem Václavem Havlem. Já jsem u těch jednání byl přítomen, takže vím, o čem mluvím. Ví téměř všichni, že v roce 1998 výsledek dopadl do té míry obdobně, že dokonce vůbec nevznikla žádná koalice, která neměla ani devadesát devět nebo kolik, která měla daleko, daleko méně. A vznikla opět menšinová vláda na základě tentokráte dohody ne orchestrované, ne zmanagované  prezidentem republiky, ale politickými stranami samotnými. Zase – byl jsem u toho, přesně vím, o čem mluvím. Víme všichni, že v roce 2002 byly volby, kde se utvořila koalice sto jedna, čili strašlivě slabá. Všichni dobře víme, čekajíc dovážející nemocného člověka před či po operaci, aby vůbec Parlament mohl něco udělat.

Redaktor: To znamená, že je nejvyšší čas na změnu volebního systému?

Václav Klaus: Tohle přece každý soudný člověk snad vidí, že byly troje volby, a že přinesly přesně tyto výsledky. Jestli někdo z toho nevidí důvod změnit volební systém, tomu já bych řekl, že není rady ani pomoci.

Redaktor: Je reálné změnit volební systém – na příští volby, ať budou předčasné či nepředčasné?

Václav Klaus: To už je věc druhá. To už kladete – jedna věc je vůle – a tedy politická dohoda. A druhá věc je vůbec časový nárok v systému poněkud složitém, kterým je dvoukomorový systém a všechny náležitosti, které prostě k tomu patří. Takže to, to bych já řekl, že tak stoprocentně optimistický nejsem, ale nezbytnost tohoto řešení prostě to tady určitě je.  

Redaktor: Dva roky v úřadu prezidenta je český prezident Václav Klaus, host Interview BBC. Když jsem se díval do statistik, zjistil jsem, že jste za dva roky udělil celkem 59 milostí. Před nástupem do úřadu jste řekl, teď vás cituji doslova: „Milosti považuji za institut veskrze výjimečný“. Konec citátu. Není v průměru 30 milostí na jeden rok až příliš?

Václav Klaus: Tak říkejme – za prvé milosti nejsou homogenní, nejsou stejnorodé. Já myslím, že dát milost někomu za desetiletý trest – k desetiletému trestu je něco jiného, než dát milost formou zrušení zákazu používání řidičského průkazu o rok. To bych docela – to jsem ještě myslím nikdy takhle neřekl posluchačům nebo čtenářům a moc bych je prosil, aby při počítání čísel věděli, že jsou tam milosti v kategorii zrušení zákazu řízení motorových vozidel, které trvá – bylo na pět let a uplynuly už tři a půl roku a z nějakých životních důvodů se mně zdálo, že bylo třeba tomuto člověku nějakým způsobem pomoci.

Redaktor: To znamená, že toto číslo v této optice vysoké není – třicet milostí?

Václav Klaus: Tak chci tím říci, že to je jedna optika, že jsou to velmi různé milosti. A prosím, aby někdo si nemyslel, že se dává padesáti Zločincům s velkým Z milost. To je jedna věc. Druhá věc je optika jiná, druhá věc je optika počet udělených milostí vůči počtu milostí neudělených. Neboli vůči žádostí o milosti a já dokonce to číslo tady někde mám. A jestli se nemýlím, tak to číslo je docela zajímavé. Žádostí, které byly podány, bylo 3.738. To znamená, kdo to bude si teď chtít narychlo dělit tím číslem pěti desítek, necelých šesti desítek udělených milostí, tak vidí, že ta proporce je jedna ku šedesáti nebo více než šedesáti. Takže úvaha, jestli jedna ze šedesáti, jestli je to moc nebo málo, to zase nechť posoudí dějiny. Ale žádný kvantitativní návod já jednoduchý nemám.

Redaktor: Za dva roky působení v úřadu prezidenta jste vetoval celkem 13 zákonů. Jeden jste vrátil bez podpisu. Jednovětá odpověď – veto kterého zákona pro vás bylo nejkomplikovanější?

Václav Klaus: Tak to teď mě trošku (obracení kazety)… každému nahlas říkám 13 jsem vetoval. Tak zase je to moc nebo je to málo? Pro jednoduchost: každý dvacátý. Nevím, je to docela složité číslo. Tak já myslím, že velmi složitá byla loňská akce se zvýšením DPH. … ve velmi složité situaci … mé cesty do Číny a jak stihnout lhůty i pro mě, abych to stihnul do patnácti dnů i pro ty, kteří eventuálně měli dostat šanci, aby mě přehlasovali ještě před vstupem do Evropské unie. Tam byla taková složitost.

Redaktor: Je pravda, že máte připravené už 14. veto týkající se  zákona o elektronických komunikacích a že vám vadí digitální multiplex pro veřejnoprávní média….?

Václav Klaus: Pane redaktore, já se tady možná obnažím před vašimi sofistikovanými posluchači, ale co to je digitální multiplex nebo co jste říkal, já vůbec nevím. Tak myšlenka, že bych měl něco takového připraveného, to opravdu není pravda.

Redaktor: Teď – aby – vy jste také nerozuměl internetu, abyste nakonec nebyl za pět let příznivcem digitální televize, pane prezidente.

Václav Klaus: Já považuji technologickou stránku toho, jak ke mně někdo dopraví televizní obrázek opravdu za věc, kterou se zrovna nezabývám. Mně jde o to, co mně ta televize vypovídá o světě, co mně dává, jak rozšiřuje mé obzory, jak mně přidává informací, jak mně umožňuje lépe a kvalitněji žít a rozhodovat. Jako jestli jim to přichází po drátech nebo jestli je nějakým pro mě nepochopitelným technickým způsobem, to je opravdu jedno.

Redaktor: To znamená, že nechystáte takové….

Václav Klaus: Ale já vůbec nevím, že by něco takového mělo být, to bych jasně říkal.

Redaktor: Do pravomocí prezidenta patří i jmenování členů Bankovní rady České národní banky, zásadní pravomoc hlavy státu. Vy jste začátkem února jmenoval čtyři členy Bankovní rady. Novým viceguvernérem se stal ekonom Miroslav Singer. V Bankovní radě dále zasedli Robert Holman z Vysoké školy ekonomické a bývalý šéf České konsolidační agentury Pavel Řežábek. V čele centrální banky  zůstal na dalších šest let guvernér Zdeněk Tůma. Bývalý ministr financí Pavel Mertlík vás před časem před mikrofonem BBC kritizoval, že jste nevybral nikoho zevnitř České národní banky.  „Každopádně chci upozornit na to, že pro fungování té banky jako celku, ne Bankovní rady samotné, ale především banky jako celku to do jisté míry problém je, protože zaměstnancům, karierním zaměstnancům České národní banky se tím vysílá signál, že v podstatě existuje něco jako kariérní strop a tím je úroveň b minus jedna, čili úroveň těsně pod Bankovní radou. Myslím, že z hlediska jejich životních perspektiv a zapálení pro práci v České národní bance to je problém,“ řekl v rozhovoru pro BBC 11. února bývalý ministr financí Pavel Mertlík. Připouští prezident republiky Václav Klaus, host Interview BBC, že může být ku škodě fungování České národní banky, že jste si ani za jednoho člena Bankovní rady nevybral žádného z vrchních ředitelů?

Václav Klaus: Tak za prvé trvám na tom, že za to, co jsem udělal s Bankovní radou, jsem spíše byl všeobecně chválen. A kritika musí být založena  opravdu na svévoli, zlém úmyslu a absurdní myšlence. Představa, že by z hlediska guvernérství, viceguvernérství či členství v Bankovní radě existovala něco jako kariérní zákonitost, je opravdu tak nesmyslný názor, že mě udivuje, že pan Mertlík ho řekl a možná, že nevím jaké má znalosti o bankovnictví, ale jako myšlenka, že by to bylo něco takového, jako že jsme v nemocnici, kde je klinika a tak sem nejdřív je někdo běžným doktorem, pak se stane asistentem, pak se stane primářem, pak se stane přednostou kliniky a tak dále. A před tím byl ještě zástupcem přednosty kliniky, to jsou světy kariérních standardních postupů. Nicméně Bankovní rada je orgán, který se totálně vymyká automatičnosti kariérního členství. Naopak, to by měla být asi úplná výjimka. Já …by se to nemělo jednou za generaci stát, ale ten nápad se mi zdá tak fascinující, že já jsem s panem exministrem už dlouho nepolemizoval, ale toto mě téměř spíš pobavilo, než že bych mohl myslet, že to myslel vážně.

Redaktor: Vy jste během dvou let v úřadu prezidenta také jmenoval celkem jedenáct soudců Ústavního soudu. Patnáctičlenný Ústavní soud má nyní třináct členů. Předsedu Ústavního soudu mrzí, rozumějme Pavla Rychetského, že jste neposlal do Senátu další kandidáty. „Opravdu bych byl samozřejmě rád, kdybychom byli v plném obsazení, protože počet občanů, jiných subjektů, kteří se obracejí na Ústavní soud se svými konkrétními věcmi, to znamená s ústavními stížnostmi, a těch je kolem tří tisíc ročně, ten se nemění. A za této situace, kdy každý ústavní soudce je vlastně nucen každý rok vyřídit kolem 250 věcí, když dnes chybí dva soudci, tak to znamená, že o 500 věcí jsme schopni v roce skončit méně a že se prodlužuje délka řízení před Ústavním soudem. Tak jsem například překvapen, protože těsně před Vánoci, asi tři týdny před Vánoci, pan prezident když předkládal návrh, nebo už byl předložen poslední návrh kandidátky k Ústavnímu soudu, tak Kancelář prezidenta republiky sdělila, že má další kandidáty, že je vzápětí předloží. Dnes už je únor a nebyl předložen žádný návrh,“ řekl 1. února v rozhovoru pro BBC předseda českého Ústavního soudu Pavel Rychetský. Pane prezidente, proč jste nepředložil v uplynulých měsících další kandidáty?

Václav Klaus: Tak já každému opakovaně říkám, že nalézt osobu, která chce být ústavním soudcem, která svou kvalifikací, znalostmi, životní zkušeností a vším dalším by měla mohla být ústavním soudcem, tak tato množina je opravdu velmi, velmi malá. A pokud by to pan předseda Ústavního soudu chtěl slyšet takhle natvrdo, tak mu říkám: ano, ale způsob, jakým bylo zacházeno právě s tou poslední potenciální čtrnáctou kandidátkou … zástupkyní, tak způsob, jakým s ní bylo zacházeno ve výborech Senátu, jakou nedůstojnou roli ona tam musela protrpět, vám také třeba vede k tomu, že řada těch kandidátů, kteří padali v úvahu, vám zatelefonovala či napsala, že si moc váží toho, že jsme o nich uvažovali, ale že toto oni nemají zapotřebí prožívat. A toto oni jsou ve své funkci té či oné do té míry se svým životem spokojeni, že oni tuto proceduru nebudou podstupovat.

Redaktor: To znamená, že nemáte další kandidáty kvůli tomu?

Václav Klaus: Máme samozřejmě jména, máme už první kola jednání s několika kandidáty. Ale já bych moc prosil, aby pan předseda Rychetský, který toto ví, já … takhle jsme se o tom bavili, ale tenhle problém zná, tak aby to neříkal takovým laciným tónem. Já nemohu nabídnout člověka, kterému já bych ten úřad nesvěřil, to nabídnout nemohu. A brát horší, horší jenom proto, aby eventuálně prošli Senátem, to ode mě nikdo nemůže chtít. Já myslím, že to také ode mě česká veřejnost nechce.

Redaktor: Můžete naznačit, kdy přijdou další? Nemůžete?

Václav Klaus: Zbytečná úvaha.

Redaktor: Pojďme k další věci. Vy jste napsal Ústavnímu soudu, předsedovi Ústavního soudu, důležitý dopis, který souvisí s ratifikací evropské ústavní  smlouvy. Zda není text české ústavy v rozporu s onou evropskou ústavou. Pavel Rychetský odpověděl něco v tom smyslu, že dokud nezačne ratifikační proces, tak není vlastně možné, aby se Ústavní soud na celou věc podíval. Není ale možné interpretovat už podpis samotné evropské ústavy za zahájení ratifikačního procesu?

Václav Klaus: Já si myslím, že ano. Ale to jsme zase v situaci našeho ústavního pořádku, kdy půlka právníků říká, že to je tak a půlka onak. A tím pádem jsme v další slepé uličce, která prostě k ničemu nevede. Já nevěřím, že to mají v Anglii stejně, nebo v nějaké jiné zemi, že to mají stejně jako my. Ta má otázka byla legitimní a mně vůbec nejde o to, jestli by Ústavní soud měl zahajovat formální řízení. Já považuji za trošku zjednodušení situace, když Ústavní soud řekl, že my nejsme poradna prezidenta. Dobře, no tak nejste, pánové a dámy, poradna prezidenta. Ale nám šlo…

Redaktor: To znamená, že už na svou odpověď nebudete reagovat?

Václav Klaus: Ale nemám co s nimi vybojovat nebo vyvzdorovat. Já si myslím, že jsou to supervalifikovaní ústavní soudci a jejich názor by slyšet být měl. Jestli to udělají formálním líčením před Ústavním soudem nebo články pěti renomovaných představitelů Ústavního soudu v libovolných našich denících či týdenících – udělat to mohli a hra o to je formální hra, je podle mého názoru trošku pod úrovní.

Redaktor: Zmínili jsme, že jste dva roky ve funkci prezidenta. Deník Mladá fronta Dnes si objednal výzkum u firmy Median, ze kterého vyplývá, že jste v očích lepším prezidentem, než byl Václav Havel. Podle Medianu si to myslí 37,5 procenta. Překvapil vás ten výsledek?

Václav Klaus: Tak ten výzkum je velmi široký. Já jsem dokonce viděl jeho střeva, tak bych řekl, čili viděl jsem v něm neskonale více čísel, než které jsou ty, které byly dneska uvedeny. A já se přiznám, že jsem asi taky neviděl všechno a vůbec jsem neviděl srovnání s předcházejícím prezidentem, které bylo právě zdůrazněno dneska v Mladé frontě Dnes. Tak já mohu být jedině rád, že spíše mně lidé důvěřují, fandí, nebo zdá se jim, že tu práci dělám dobře. Ale mě tam zaujalo pro mě několik velmi zajímavých podzávěrů, protože on je docela členěný. Například tam je věková struktura. Mě nesmírně překvapilo, že největší podporu jsem nalezl v nejmladší věkové skupině do dvaceti let. To je docela pro mě nečekané. Zajímavé je, jestli to bylo ve velkých městech nebo malých vesnicích. Docela mě zaujalo muži-ženy prostě. Takže zjišťuji, že jsem podstatně více oblíben mezi ženami než muži. Nevím, nevím, co s tím mám udělat, ale jestli celkově 79 procent a u žen 86,5 procenta, tak to se mi zdá teda, jestli každá čtrnáctá mě … ráda, tak to je ….

Redaktor: Ale stále z toho průzkumu vyplývá, že jste arogantní a namyšlený.

Václav Klaus: Ne, ne. Tam když hledali – když se ptali: A co se vám na něm nelíbí, tak jmenovali lidé různé věci a asi  x procent  řeklo, že jsem namyšlený. Takže pozor, to neznamená, že to nějaký většinový názor. To abyste neinterpretoval nepřesně.

Redaktor: Velmi stručná otázka, závěrečná stručná odpověď. Jak budete slavit dva roky v úřadu?

Václav Klaus: Slavit je určitě nebudu. „Slavím“ je uvozovkách jedním rozhovorem tohoto typu za druhým. I když toto je první rozhlasový a živý. Tak to musím říci naprosto jasně. A slavit je budu tím, že jedeme přesně v den dvouletého výročí na další třídenní velkou cestu po České republice; tentokráte do kraje Hradeckokrálovského. Takže tři dny Hradec Králové a okolí.

Redaktor: Prezident republiky Václav Klaus. Děkuji za vašich padesát minut. Někdy příště na shledanou.

Václav Klaus: Na shledanou.

Václav Moravec, BBC, 25.2.2005