Hlavní strana » Projevy a vystoupení » Pozdrav prezidenta republiky…

Pozdrav prezidenta republiky u příležitosti svátku sv.Václava

Projevy a vystoupení, 27. 9. 2008

Vážený pane kardinále, pane nuncie, pane arcibiskupe, biskupové českých a moravských diecézí, zástupci státu, kraje a města, dámy a pánové,

jsem rád, že Vás mohu v dnešní sváteční den pozdravit na místě, které je pro nás neodmyslitelně spojeno s postavou našeho národního patrona, svatého Václava, jehož památku zde, ve Staré Boleslavi, na místě jeho tragické smrti, každoročně připomínáme. Chtěl bych poděkovat panu kardinálovi i České biskupské konferenci za pozvání, které jsme – moje manželka a já – dostali a rádi přijali.

Svátek sv. Václava je oslavou národního světce, s nímž je spojena více než tisíciletí trvající křesťanská tradice, i připomenutím české státnosti a národní svébytnosti. Symbolika křesťanská i národní a státní se ve Václavově osobě spojily natolik, že se pro mnohé generace kníže Václav stal oporou a záštitou v těžkých chvílích našeho národa. Nic na tom nezměnily dlouhé roky, kdy se nepřátelé naší svobody pokoušeli svatováclavskou tradici zneužít nebo dokonce potlačit.

Osobnost sv. Václava je nám skryta v nejasných obrysech raného středověku. Víme, že do české historie vstoupil jako jeden z prvních historicky doložitelných panovníků přemyslovské dynastie a že to bylo v době rodícího se českého státu, jeho hranic a jeho pokusů etablovat se v tehdejším politickém uspořádaní mnohdy velmi konfliktní a svárlivé Evropy. Víme, že to pro panovníka představovalo mnoho obtížných úkolů. Jako diplomat musel být připraven ke složitým politickým vyjednáváním, která měla ochránit a posílit postavení mladého českého knížectví. Jako vládce byl nucen čelit opozici doma i v zahraničí a neustále obhajovat své nezávislé postavení. A jako taktik si musel být plně vědom pomíjivosti uzavíraných dohod a smluv.

Konkrétní rysy osobnosti knížete Václava nám historie poodkrývá jen spoře, chybějící informace zaplňují legendy vzniklé až po jeho smrti. Z nich však můžeme soudit, že v podstatě řešil obdobné problémy, jaké stojí před námi o více než tisíc let později: jak zajistit mír a stabilitu, jak uspořádat vztahy našeho státu k blízkým velmocem, jak sjednocovat protichůdné zájmy doma a jak řešit naše vlastní střety.

Kníže Václav se již nedlouho po své smrti stal národním světcem a symbolem české státnosti. Svatováclavská tradice pomohla začlenit naši zemi do západní křesťanské civilizace. Jeho důraz na mírovou politiku a na odpor proti násilí významně formovaly naši národní povahu. Mementem nám je i Václavův tragický skon, výsledek snad bohužel až příliš tradiční české politické nesvornosti, která se v jeho době nezastavila ani před bratrovraždou.

Postava sv. Václava se stala součástí národní identity a touhy po jejím dalším zachování. Objevovala se na královských pečetích, obrazech, nástěnných malbách kostelů. Pod jeho ochranu byl svěřen symbol svrchované panovnické moci – královské klenoty. Jeho jméno nese i naše královská koruna. Svatováclavský chorál, který zazní v závěru dnešní slavnosti, se stal tradiční součástí korunovačních obřadů i lidových poutí.

Je správné, že den sv. Václava znovu zaujal místo mezi našimi státními svátky. Jsem rád, že jsem mohl atmosféru Národní svatováclavské pouti prožít dnes s Vámi. Jistě nejen já si odsud odnáším hluboký zážitek. Svatováclavské ideje a tradice byly a jsou s námi. A měly by být i v budoucnu.

Děkuji za pozornost.

Václav Klaus, Národní svatováclavská pouť, Mariánské nám., Stará Boleslav, 28. září 2008