Hlavní strana » Články a eseje » Komu překáží myšlenkové…

Komu překáží myšlenkové schéma ODS?

Články a eseje, 10. 10. 2002

V jednom novinovém článku z nedávné doby jsem použil – spíše náhodně, než jako předem připravený termín – obrat myšlenkové schéma ODS. Šlo mi o charakteristiku toho, zda někteří, dnes velmi slyšitelní a médii často oslovovaní reprezentanti ODS zastávají pro ODS typické, standardní, obvyklé, ODS vymezující a určující názory či nikoli. Primárně šlo o názory severomoravského hejtmana Evžena Tošenovského (který – mimochodem – v mezidobí více než přesvědčivě své názory demonstroval v rozhovoru s A. Kramerem v Právu dne 5. října).

Na druhý říjnový týden jsem byl pozván vystoupit na výroční konferenci britské Konzervativní strany v jihoanglickém Bournemouth a při psaní mého projevu jsem si uvědomil, že toho o nás průměrný delegát této konference moc neví. Když jsem svůj projev dopsal, napadlo mě, že je to vlastně jistý sukus ódéesovských názorů (samozřejmě v mé interpretaci) neboli „myšlenkové schéma ODS“.

Psal jsem tam, že ODS vznikla v roce 1991 jako první široce založená,  tedy ne jen jednu úzkou skupinu lidí reprezentující a tudíž neexkluzivní politická strana, která v České republice i v celé střední a východní Evropě jasně, bez váhání a bez jakýchkoli zpochybňujících adjektiv deklarovala své postavení na pravici politického spektra, jako strana, která obdivovala Margaret Thatcherovou a britské konzervativce, jako strana, která si dokonce původně chtěla přisvojit stejný název. Že to byla strana, která se nechtěla spokojit s dominantně křesťansko-demokratickou střední Evropou, která se nechala inspirovat anglo-americkým politickým stylem a myšlenkami a která tomu dodnes zůstala věrna.

Říkal jsem tam, že nám tyto nekompromisní postoje nepřinesly mnoho přátel doma, ale ani v Evropě, protože současná Evropa preferuje socialismus a spolu s ním náhradní ideologii, kterou já už delší dobu nazývám evropanismem. To jsme jako ODS odmítli, odmítáme a budeme odmítat i nadále (zůstaneme-li ODS a nepřeměníme-li se ve stranu, která by vyhovovala našim politickým rivalům).

Říkal jsem také, že jsme řadu desetiletí strávili v socialistickém (nebo komunistickém) režimu a že nás naše, s tím spojená přecitlivělost nutí vystupovat proti všem variantám socialismu, proti socialismu se všemi představitelnými (i přátelsky a lákavě vypadajícími) adjektivy, proti všem druhům třetích cest, které podle nás nejsou ničím jiným než dalším socialistickým trikem. Chápeme to jako starý obsah v novém balení.

Dodával jsem i to, že jsme dlouhou dobu strávili v socialistickém (nebo komunistickém) společenství, ve Varšavské smlouvě a v RVHP, a že jsme proto přecitlivělí i v tomto ohledu. Že víme, co to znamená ztratit suverenitu, čekat na příkazy přicházející ze vzdáleného a cizího místa, řídit se pravidly formulovanými nikoli doma a nikoli demokraticky a že jsme díky této zkušenosti proti zbytečné centralizaci a unifikaci Evropy.

Vím, že právě toto je třeba dobře vysvětlit. Nikdo z nás není proti otevírání se, proti volnému pohybu lidí, zboží a služeb, myšlenek i peněz v rámci celého kontinentu, ale ODS se domnívá, že současný evropský unifikační proces není o otevírání se. Že je o centralizaci, o regulaci a kontrole, o přerozdělování a sociálních transferech, o stále rostoucí roli nezvolené a nekontrolované byrokracie, o potlačování významu klasického parlamentarismu, o politické „korektnosti“, o multikulturalismu, o environmentalismu, o samozvaných nevládních organizacích, atd. Že se nejedná o technické či administrativní cvičení, ani o politicky neutrální vývoj, ale o explicitní a záměrný politický proces.

Připomínal jsem i to, že tragické události loňského 11. září připomněly význam posilování transatlantických vztahů a spolupráce v rámci NATO. Troufnul jsem si říci, že se nám zdá, že se v poslední době NATO stalo předmětem útoku nevojenského typu. A že je hlubokým přesvědčením ODS, že je absolutně nevyhnutelné udržet NATO jako kompetentní obrannou alianci a zabránit tomu, aby se stalo politickým debatním klubem a že nesmí být erodováno konkurenčně se tvářícími evropskými vojenskými strukturami.

Bylo by možné leccos doplnit, např. to, že odmítáme hlásání konců ideologií a konců pravo-levých schémat. Nesouhlasíme s tím, aby se ideálem stal politik, který se umí dohodnout s každým a o čemkoli bez ohledu na ideje, programy a zásady (tedy bez potřeby onoho myšlenkového schématu).

Patřil by do něj i koncept společenské transformace, který jsme se pokoušeli realizovat v 90. letech a který tolik vadil přívržencům třetích a druhých cest, kteří nám dnes vládnou a kteří se proto vysmívají velmi neútočnému termínu "ódéesovské myšlenkové schéma."

Prosil bych všechny, kteří s tímto termínem uvnitř ODS i mimo ni bojují, aby aspoň toto přijali jako základní východisko k diskusi.

Václav Klaus, 9. 10. 2002