Hlavní strana » Jinýma očima » O státní návštěvě v Irsku

O státní návštěvě v Irsku

Jinýma očima, 18. 11. 2008

Ve svém článku „Klausův irský skandál“ na titulní straně vydání Lidových novin (ze dne 13. 11. 2008) vysvětluje Kateřina Šafaříková, „co se v Irsku stalo“ během státní návštěvy prezidenta republiky. Vysvětluje to příznačně z Bruselu, ale ani vzdálenost mezi Bruselem a Dublinem ji nenutila, aby si poslechla nebo přečetla autentická prohlášení nebo se odkázala na novináře, kteří v Dublinu a v Corku s prezidentem republiky byli. 

Rád bych proto nabídl čtenářům Lidových novin pohled účastníka této státní návštěvy. 

Prezident republiky během své návštěvy – která byla bez překroucených a uměle skandalizujících mediálních interpretací oboustranně velmi přátelská – v žádném případě nepřirovnal Irsko ke komunistickému Československu. V reakci na otázku jednoho z novinářů, proč se v rámci svého soukromého programu během návštěvy setká i s Declanem Ganleym, prezident přirovnal Ganleyho k „disidentovi EU“, nikoliv k „disidentovi ve své vlastní zemi“, jak mylně píše K. Šafaříková. Declan Ganley je totiž pro většinu irských občanů uznávaným a vlivným politikem. Jestliže významně přispěl k tomu, že v Irsku byla Lisabonská smlouva zamítnuta, bylo to proto, že si ji narozdíl od mnoha místních politiků – kteří to i veřejně přiznali – detailně přečetl, vnímal, co si o Smlouvě myslí většina Irů a respektuje výsledek irského referenda. Respektuje i názory, které jsou odlišné a jde mu o otevřenou, demokratickou diskusi. Není to euroskeptik, ani eurofanatik, jako Jo Leinen, kterého znají snad jen česká média a jehož okrajové a zakomplexované názory cituje už jen K. Šafaříková. Ganleymu, který v Irsku zastává většinový názor, jde primárně, stejně jako českému prezidentovi, o demokracii a svobodu v Evropské unii. 

Překrucovat nelze ani prohlášení irského ministra zahraničních věcí Micheála Martina. Za prvé, tisková konference prezidenta republiky s Declanem Ganleym byla svolána především kvůli irským novinářům, kteří si stěžovali na to, že irská vláda do programu státní návštěvy žádnou tiskovou konferenci nezařadila. Ve svém komentáři nepoužil ministr Martin na adresu názorů prezidenta republiky ani slovo „směšné“, ani slovo „absurdní“. Řekl, že považuje vyjádření českého prezidenta na zmíněné tiskové konferenci za „jasné politické výroky, které irská strana nepovažuje během státní návštěvy za přiměřené“. Není to ale tak, že téma ratifikace Lisabonské smlouvy se aktuálně týká obou zemí a budoucího uspořádání Evropské unie, a proto je legitimní o něm mluvit? Prezident republiky během státní návštěvy vyjádřil – stejně jako předtím irská vláda – respekt vůči výsledku irského referenda. I proto mu řada lidí v Irsku tleskala a děkovala i osobně během procházky v ulicích Dublinu a Corku.

Na závěr svého článku Šafaříková píše, že „za šest let prezidentování nedostal Václav Klaus pozvánku k oficiální návštěvě od vlád čtyř největších evropských zemí“. Tak tedy, státní návštěva prezidenta republiky v Německu se uskutečnila hned jako první po zvolení Václava Klause prezidentem v roce 2003. V současné době se jedná o reciproční státní návštěvě německého prezidenta v České republice. I s Itálií a s Francií je situace stejná, reciprocita je na italské a francouzské straně. Ve Spojeném království byl Václav Klaus v průběhu svého funkčního období na oficiální návštěvě na pozvání britské vlády dvakrát na tzv. „guest of government visit“.

Škoda, že někteří naši novináři píší o Irsku z Bruselu. Škoda, že místo Ganleyho – kterého zná celé Irsko – citují Leinena, kterého tam nezná nikdo a škoda, že o prezidentovi republiky píší bez znalosti tiskových zpráv a faktů. 

Jiří Brodský, zástupce ředitele Zahraničního odboru KPR, Lidové noviny, 18. listopadu 2008