Hlavní strana » Jinýma očima » Předmluva k holandskému…

Předmluva k holandskému překladu knihy „Modrá, nikoli zelená planeta“

Jinýma očima, 23. 4. 2008

Koncem listopadu 2007 jsem se setkal s amsterdamským podnikatelem Johanem Grünbauerem. Jak prý z mých článků pochopil, mám velké výhrady k hysterii ohledně oteplování Země, kterou rozpoutal Al Gore cum suis. Reagoval jsem, že „výhrady“ je slabé slovo. Informoval mě, že velký Goreův oponent, český prezident Václav Klaus, nedávno vydal knihu „Modrá, nikoli zelená planeta“, kde blíže vysvětluje svůj postoj k ochraně životního prostředí, k problematice globálního oteplování a k důsledkům ekologického aktivismu pro společnost. Grünbauer se mi svěřil, že by tuto knihu chtěl vydat v Nizozemí.

Překvapeně jsem se zeptal, proč se amsterdamský podnikatel zajímá o knihu českého prezidenta. Vyprávěl mi, že byl jako mladík aktivní v nadaci Geen Kerkgeld voor Geweld, která byla v osmdesátých letech obdobou Mezicírkevní mírové rady IKV (Interkerkelijk Vredesberaad). Od roku 1969 mnohokrát navštívil Československo. V sedmdesátých letech probíhaly jeho návštěvy ve znamení kontaktů s představiteli československého hnutí na obranu lidských práv, Charty 77. Začátkem osmdesátých let však musely být ukončeny kvůli zásahům tehdejší komunistické vlády.

Po sametové revoluci na podzim roku 1989 (název dostala díky svému nekrvavému průběhu) vznikla nová situace, kdy bylo opět možné do země cestovat a stará přátelství mohla být obnovena. Od té doby Johann Grünbauer, který plynně hovoří česky, zemi, k níž ho poutá tak mimořádný vztah, opět pravidelně navštěvuje.

Dále mi vyprávěl, že mu jako podnikateli není lhostejné dění ve společnosti a že se v rámci své společenské odpovědnosti snaží co nejvíce si všímat nových názorů a reagovat na ně. Tak to bylo také s knihou Václava Klause. Při jedné ze svých posledních návštěv Prahy si knihu krátce po jejím vydání koupil a v originále ji přečetl. Považoval za dobrý nápad vydat tuto knihu v holandštině. Byl pozván, aby se s Václavem Klausem seznámil a vysvětlil mu svůj plán, načež od něj dostal svolení učinit vše, co pro tento záměr bylo třeba.

Johann Grünbauer mě požádal, zda bych nechtěl napsat předmluvu. Protože se s autorem a názory Václava Klause už léta znám (nejen z oblasti životního prostředí a změn klimatu, ale i ekonomie), neváhal jsem ani vteřinu a tohoto čestného úkolu jsem se ujal.

Zvláštní kniha

Je to zvláštní kniha. Autor patří k nejvýraznějším a nejdůležitějším politikům v zemi a ještě více ve střední a východní Evropě. Hrál význačnou úlohu při vzniku moderního postkomunistického Československa (které se jak známo později rozdělilo na Českou a Slovenskou republiku). Zaujímal funkce výzkumného pracovníka Ekonomického ústavu České akademie věd, ministra financí, premiéra, předsedy parlamentu a hlavy státu. V souvislosti s touto knihou je však důležitější, že Klaus je, pokud vím, jedním z mála předních politiků, který se sám hlouběji zamýšlí nad „problematikou“ životního prostředí a globálního oteplování a není jen otrockým následovatelem alarmistických myšlenek, prezentovaných různými národními a mezinárodními organizacemi, zabývajícími se ekologií, např. OSN či IPCC (Intergovernmental Panel on Climate Change). Jako takový je Klaus také často považován za disidenta na poli mezinárodních diskusí o ochraně životního prostředí a změnách klimatu a za jednoho z nejdůležitějších oponentů Al Gorea.

Václav Klaus pojednává současné ekologické myšlení, které definuje jako „environmentalismus“ (v knize je přeloženo slovem „ekologismus“), ze zcela jiné perspektivy, než je běžné. Jako někdo, kdo převážnou část svého života prožil v komunismu, je velmi citlivý na opatření, jež vedou k omezení lidské svobody. Podle něj není teď, na začátku 21. století, největší hrozbou pro svobodu, demokracii, volné tržní hospodářství a prosperitu komunismus, ani některá z jeho slabších variant. Komunistickou hrozbu nahradila hrozba militantního ekologismu. Jedná se o ideologii, jež hlásá spásu přírody a planety a která se stejně jako svého času marxismus snaží potlačit volnou a spontánní evoluci lidstva a nahradit ji jakýmsi centrálním celosvětovým plánováním společnosti. Fakt, že by na to paradoxně doplatila právě naše planeta, lze předvídat stejně snadno jako zneužívání, ke kterému vedl marxismus, a to nejen dělníků, ale všech lidí.

Na konferenci OSN o změnách klimatu v New Yorku v září 2007 vyjádřil Václav Klaus jako jediný pochybnosti ohledně hypotézy skleníkového efektu (hypotézy – víc to není – že člověk podstatně ovlivňuje oteplování planety a že to bude mít katastrofální následky). K oteplení země skutečně za posledního půldruhého století došlo, bylo však nepatrné a pro lidstvo prakticky bezvýznamné. Navíc, jak Václav Klaus ve své řeči pro OSN uvedl, jisté oteplování je přirozeným jevem.

Jak již bylo řečeno, názor, že člověk významně ovlivňuje oteplování planety, je jen hypotéza. Ta je však v mnoha bodech v rozporu s pozorováními a měřeními. V oficiálních zprávách se však opačné názory systematicky zamlžují.

Václav Klaus zdůrazňuje, že je ekonom a že se debaty o změnách klimatu neúčastní jako odborník. Tato skromnost ho jistě šlechtí, otázkou však je, zda tím trochu nesnižuje váhu svých výroků. Na metodologické úrovni přece existují podobnosti mezi klimatology a ekonomy. Oba obory využívají počítačové modely a s nimi Klaus dříve pracoval. Zná proto jako jeden z mála možnosti a omezení těchto modelů. I když má používání počítačových modelů smysl a je dokonce nepostradatelné pro pochopení komplexních souvislostí, je třeba si uvědomit, že nepředstavují spolehlivý základ předpovědí.

Klaus není oponentem opatření, která jsou zaměřena na svědomitý přístup k životnímu prostředí. Právě naopak! To má s jinými skeptiky vůči ochraně životního prostředí a klimatu společné.

Protestuje však proti absolutismu a fundamentalismu, které v této oblasti čile vzkvétají a které zcela ignorují výhody a nevýhody těchto opatření.

Klausovi dělá především starosti způsob, jakým určité politické a zájmové skupiny zneužívají ekologická témata k útoku na mnohé principy svobodné společnosti. Podle něj z diskuse o změnách klimatu stále zřetelněji vyplývá, že zde nejde o spor týkající se životního prostředí, ale lidských svobod.

Je velmi nepravděpodobné, že by dogmatičtí ekologové změnili své názory ve světle argumentů, které Václav Klaus ve své knize nastoluje. Ale na ty, kteří nepředstírají, že spolkli veškerou moudrost a stejně jako on si přejí chránit životní prostředí, ale zároveň uznávají také jiné hodnoty a priority, působí jeho analýza některých podstatných bodů, jež dosud nebyla předmětem diskuse, jako čerstvý intelektuální vánek, ne-li přímo zjevení.

Hans Labohm

Nezávislý ekonom, autor, skeptik vůči globálnímu oteplování a „expert reviewer“ Intergovernmental Panel on Climate Change (IPPC).

Hans Labohm, 22. 4. 2008