---

Hlavní strana » Rozhovory » Rozhovor prezidenta republiky…

---

Rozhovor prezidenta republiky Václava Klause pro Hospodářské noviny

Rozhovory, 9. 2. 2007

"Chtěl bych předurčit svou nemilitantní náladu demonstrací toho, že jsem si vzal k tomuto rozhovoru na své poznámky eurotužku, kterou německé předsednictví rozdává v tomto půlroce všem přátelům i nepřátelům. Abych demonstroval svoji pasivitu a oddanost, tak jsem si ji vzal zrovna na rozhovor s vámi," zahájil včera prezident Václav Klaus rozhovor pro Hospodářské noviny o českých národních zájmech, americkém radaru, směřování Evropy a sporu, jestli je globální oteplování mýtus, nebo fakt.

Tou tužkou nám nahráváte na první otázku.

To jsem si přesně myslel.

V posledních dnech a týdnech to vypadá, jako kdyby se proti vám všichni spikli anebo jako kdyby vy jste byl schválně vůči všemu v opozici - proti Evropě, proti panelu OSN o klimatu, proti ODS a trojkoalici... Jak se cítíte jako osamělý bojovník na těchto všech frontách?

Myslím, že je to karikatura, mystifikace a nic takového není. Za prvé: ty fronty by bylo třeba přesněji definovat, odtrivializovat a oddémonizovat. A za druhé já zdaleka, ale opravdu ani zdaleka nejsem v tomto souboji sám. Na druhou stranu to, doufám, demonstruje konzistentnost mých názorů. Já vím, že jsem v médiích stále hodnocen protichůdným způsobem: buď se říká, že dělám všechno jen proto, abych se zalíbil veřejnosti, anebo se říká, že jenom kritizuji - a jsem sám. Média by se měla rozhodnout, co tedy platí.

Že byste měnil své názory, z toho bychom vás nepodezírali, ale vzpomenete si na některého evropského politika, který by o těchto věcech mluvil tak hlasitě a kontroverzně jako vy?

Odlišme státníky od toho, co se ve skutečnosti děje. Debata o dalším vývoji evropské integrace není o ústavě, ale o podobě další integrace, a to je téma, které by mělo zajímat úplně každého. Politici, kteří si navykli chovat zdvořile a kamarádšoftsky a dnes a denně jezdí do Bruselu, nemluví o těchto věcech veřejně, ale v tichosti. Já žádnou osamělost v této věci opravdu nevidím.

Chcete tím říct, že vaše osamělost je patrna pouze na veřejnosti...

Podívejte, já jsem dnes a denně zván po celé Evropě, víc než asi kdokoli jiný, a to nejen od nás, abych napsal speciální článek, vystoupil na konferenci. Já v tom nevidím osamělost. Možná promyšleněji, hlouběji a koncepčněji říkám různé věci, které někteří lidé říkají v náznacích a útržkovitě a ne s takovou komplexností, v tom možná rozdíl je, ale na ten bych byl pyšný - slovo pyšný v uvozovkách, prosím.

Kdybychom se ale znovu zeptali na jméno evropského státníka, který by takto hlasitě a kontroverzně vystupoval...

Třeba stanovisko polského prezidenta k evropské ústavě od mého příliš odlišný není. Já teď nechci prozrazovat, co mi říkají různí premiéři a prezidenti, když spolu sedíme u kávy... Ale tam je taková zaraženost, která pořád propojuje Evropu s Evropskou unií. Pořád se přijímají falešné slogany jako proevropský a antievropský, přičemž o tyto slogany vůbec nejde. Jde o konkrétní otázky institucionálního uspořádání jedné evropské organizace zvané EU.

Možná že lidé už přijali ta klišé a schémata, a proto se proti tomu už tak jasně nevymezují. Proto si ale myslím, že je nutné odstranit některé falešná dilemata. Nediskutujme, jestli evropská ústava ano nebo ne. Diskutujme, co bylo zadáním, a o tom, že to text dokumentu zvaný evropská ústava vůbec nesplnil.

Ale vaši kritici to odmítají a říkají, že pokud Václav Klaus mluví o Organizaci evropských států a chce se bavit o Evropě úplně jinak, než to děláme nyní, vede tím svou zemi do izolace. Oni prostě schéma měnit nechtějí.

Že to říká pan Jo Leinen, to je něco tak úsměvného, že se skoro nechce k tomu žádné zásadní soudy dělat. Pan Jo Leinen napsal asi tři dny předtím, než přijela do Prahy paní kancléřka Merkelová, článek. V tom článku nebylo o Klausovi ani slovo a já ho četl neutrálně. Můj závěr z toho textu ale byl, že ten člověk se snad zbláznil. To není na věcnou polemiku, to snad není možné, říkal jsem si. A to nebyl útok na mě, ale spíš na německého exprezidenta Herzoga. Nevěřím, že to ten člověk může myslet vážně. Přece tady nejde o tvrdohlavost malé skupinky českých euroskeptiků, jde přece jedině o oprávněné obavy z evropského superstátu.

Když víte, kdo jsou vaši názoroví protivníci, když víte, jak silná je jejich pozice a jak vaše, nevede pak vaše silná rétorika - například provokativní prohlášení o Organizaci evropských států - k tomu, že jsou vaše názory brány jako izolacionistické?

To je velmi rafinovaná metoda těchto lidí, označovat to za izolacionismus. Oni nejsou schopni klást protiargumenty, a proto dávají nálepky. Je to nedůstojné, zažili jsme to za komunismu. Nálepkování pana Jo Leinena je stejné, jak to dělalo Rudé právo v sedmdesátých a osmdesátých letech.

Ale vy jste pragmatický politik, takže víte, že byste možná dosáhl více, kdybyste zmírnil rétoriku.

Jenže pak to nikdo nezaslechne a budeme se pohybovat v takovém tom mlhavém, rozmazaném světě nejasných výroků. Já mám odedávna zapsaný slavný výrok "It's impossible to think clearly in understatements". A to je jeden z návodů mého života. Politická korektnost je jedna z nejzhoubnějších věcí dnešní doby, je stejně děsivá jako marxismus, vrací nás nekonečně dozadu.

Podívejme se na vaši ideu Organizace evropských států. Znamenala by podle vás popření šedesátileté historie evropských politických pohybů, které se pak převtělily do Evropské unie? Nebo jak byste si to představoval?

Tak za prvé: OES byl nápad, který chtěl vyexponovat odlišný názor. Já na tom názvu nelpím a bylo by chybou u něj zůstat jako u definiční charakteristiky. Manželka mi vždycky říká, abych nepoužíval cizí slova, ale čtenáři Hospodářských novin jim rozumět budou. Pro mě je dostačující polemika s intergovermentalismem anebo supranacionalismem. Já bych chtěl potlačovat supranacionální prvky. To je myslím legitimní politický postoj. Ten název OES byl spíš jen pokusem přitáhnout pozornost, diskusní finta.

Jsou tady tedy dvě cesty: jedna říká: oživme evropskou ústavu, a druhá, kterou razíte vy: vraťme se k bodu nula a pojďme se o tom všem znovu bavit. Myslíte, že tento váš názor získává příznivce?

Pokud bych opravil požadavek vrátit se k bodu nula - to není reálný požadavek, to v politickém světě přece není možné - tak bych řekl, že jsem plně přesvědčen, že získává více a více přívrženců. Ale - abych měkčeji vyjádřil ambice. Ne vrátit se k bodu nula, ale nikoliv ukončit diskusi. Rozvinout ji lépe, hlouběji, seriózněji.

Ale znamená to smést dílo Giscarda d'Estaigna, předsedajícího konventu, v němž ústava vznikla, ze stolu...

Užíváte silnější slova, než jaká bych použil já. Toto dílo bylo smeteno ze stolu jeho vlastní zemí, nemilosrdně a nekonečně.

Pan Jo Leinen použil pro mě neuvěřitelný výrok - opravdu nechápu, jak může být předsedou ústavně právního výboru Evropského parlamentu - když řekl, že navrhuji změnit pravidla hokejového zápasu uprostřed hry. Opravdu si nevidí na špičku nosu? Opravdu neví, že pravidla chce změnit on? Opravdu neví, že podmínka ratifikace evropské ústavy byla ve všech zemích Evropské unie? A ne, že když to dvě neratifikují, on nám bude říkat, že osmnáct ano, takže to je dostatečný důvod k tomu, abychom se tím zabývali? Pravidla hokejového zápasu během hry mění bohužel tento pán a s ním ne hlavní proud Evropanů, ale evropští úředníci. To je ten pravý mainstream.

Je v českém národním zájmu, aby byla na českém území americká radarová základna?

Jsem rád, že začala vážná debata o radarové základně. Ta debata je politická, má i svůj občanský základ, vyjadřují se politické strany. Já bych považoval za strašně nešťastné, kdybychom tuto debatu v této fázi opět zúžili, jak se snaží někteří politici na ano, ne.

Debatujme o vojenských, právních, mezinárodních implikacích a ty si pak vzájemně vyjasňujme. Teprve pak bude snadné říct ano nebo ne. Nicméně já jsem jasně na zasedání bezpečnostní rady státu řekl, že souhlasím s tím, že bezpečnostní rada dala zelenou tomuto jednání o radaru.

Jakou roli byste chtěl hrát v těchto jednáních?

Nepotřebuji hrát žádnou specifickou roli.

Sám jste se zmínil, že vám důvěřuje 80 procent obyvatel. I v tomhle kontextu - nebudou lidé právě od vás čekat jasnější slova o tom, co si o radarové základně myslíte?

Já jsem to jasně řekl a onu větu nehodlám nijak zesilovat. Tady je spousta věcí k diskusi. Například dolaďování otázky vztahu Česká republika - USA ke vztahu Česká republika - NATO a Evropská unie plus další implikace na další státy je legitimní věc. Zpozorněl jsem, když na tiskové konferenci stejnou otázku dostal polský prezident Kaczynski a odpověděl: předpokládám, že řekneme ano, ale máme na to čas a musíme si vyjasnit všechny věci. A já si říkal, tuhle formulaci u nás nikdo nepoužil.

Jako reprezentant nedůvtipných čtenářů...

...zbytečně exponujete a přidáváte, vaši čtenáři jsou důvtipní...

... překlad je "Ano, když"?

Chcete-li: Ano, za předpokladu tisíců doladěných detailů.

Brzy pojedete do Ruska a budete mít příležitost mluvit o americkém radaru i s prezidentem Putinem. Budete mu vysvětlovat, proč by se Rusko nemělo obávat, když tady ten radar bude?

Své názory jsem nikdy neskrýval ani před zahraničními státníky a nebudu je skrývat ani před prezidentem Putinem. Počkejme si ale vůbec na to, zda ruský prezident tuto otázku vůbec nastolí. Já mám velkou zkušenost s jednání s ruskými představiteli za posledních sedmnáct let a vím, že úplně stejná debata byla ohledně vstupu české republiky do NATO. Ruští představitelé pro domácí publikum vždy vyslovili velmi silné výroky na toto téma. V momentě, kdy s nimi dvě hodiny sedíte a jednáte, tak toto téma vůbec nezmíní. Prostě velmi pozorně odlišují žánry.

Když se bavíme o českých národních zájmech, jste spokojen s veřejnou debatou o tom, co to jsou nebo měly být české národní zájmy?

Za prvé: toto slovo bylo detabuizováno, což je obrovský posun, který velmi citlivě vnímám. Na počátku to bylo téměř nepoužitelné slovo, dnes je součástí debaty. Tato vláda tuto debatu posunula úplně jinam, než byla od roku 1998. Samozřejmě v dobrém. Dívám se na to s velmi pozitivními očekáváními.

V tomto kontextu - při jmenování vlády jste vyjádřil nelibost nad jménem ministra zahraniční Karla Schwarzenberga. Teď po schůzkách, které jste měli, a po výrocích, které člověk slyší, to vypadá, že nikdy nebyla česká zahraniční politika tak jednotná jako teď.

Nepřehánějte ani to první, ani to druhé. Já jsem jednou jedinkrát řekl jedinou větu, když mě pan Topolánek k mému velkému překvapení přinesl návrh vlády, tak jsem si kladl otázku, jestli je jmenování tohoto člověka nejvhodnější. Od té doby jsem neřekl vůbec nic, všechno ostatní jsou jen mediální bubliny. Na druhé straně, počkejme si na další konkrétní kroky. Považuji za velmi užitečné například, že pan ministr zahraničí se mnou jede na návštěvu do Japonska. To je pozitivní průlom.

Evropská komise ve středu schválila novou směrnici omezující emise CO2 u automobilů. Týden předtím panel OSN zveřejnil zprávu, která znovu varuje, že globální oteplování je jedno z největších nebezpečí pro celou civilizaci. Předtím byla publikovaná Sternova zpráva o podobných hrozbách. A vy do toho řeknete, že globální oteplování je falešný mýtus. Zkuste vysvětlit, jak jste na to přišel?

Já jsem na to nepřišel, to je falešný mýtus a myslím, že každý seriózní člověk a vědec to říká. Odkazovat na panel OSN je nefér. To není vědecká instituce, to je politický orgán, to je jako vytvořit nevládní organizace zeleného zabarvení. To není žádný výběr neutrálních vědců, vyvážená skupina vědců. To jsou zpolitizovaní vědci, kteří tam přicházejí už s jednostranným názorem a zadáním. Je opět nedůstojnou taškařicí, že není vyčkáno na květnovou zprávu tohoto panelu, ale už teď se reaguje zásadním způsobem na politické shrnutí tohoto reportu, kde všechny ty "ale", "když", "kdyby" jsou vyškrtnuty a vynechány a jsou tam jednoduché teze.

To je přece takové neuvěřitelné selhání všech, médii počínaje, politiky konče. Pokud na toto Evropská komise okamžitě naskočí, tak je to další obrovský důvod, aby o ničem podobném nerozhodovala a nechala to na jednotlivých státech.

Jak si vysvětlujete, že v Evropě opět není slyšet žádného jiného státníka ve vaší pozici, který by hájil takhle hlasitě toto stanovisko? Nikdo se tak silně nevymezuje...

Já prostě silný názor mám a bič politické korektnosti přiškrcuje hlas dalších politiků špičkového formátu.

Vy ale přece nejste klimatolog. Myslíte, že máte dost informací a znalostí?

Environmentalismus jako metafyzická ideologie a světonázor nemá s přírodními vědami a s klimatem absolutně nic společného. Bohužel nemá nic společného ani se společenskými vědami a stává se módou dnešní doby, to mě děsí. Druhá půlka věty: máme balíky zpráv studií a knih klimatologů, které dospívají k absolutně opačným názorům.

Neměřím tloušťku ledu v Antarktidě, to skutečně neumím a také na to neaspiruju. Jako vědecky založený člověk ale umím číst vědecké reporty o této věci a umím si přečíst, jak to s tím ledem v té Antarktidě je. Na to nemusím být klimatolog. A já jsem žádné podobné závěry, které jsem viděl v titulcích v novinách, nečetl. Ale abych vám něco přislíbil: toto téma mě velmi trápí, tak jsem o Vánocích začal psát článek, který se mi rozšířil na knížku. Během několika měsíců ji vydám, tam jsem své názory na toto téma utřídil. Ze sedmi částí se debatě o klimatologických změnách týká jedna.

Environmentalismus a zelená ideologie je úplně něco jiného. Různé výkřiky a nálezy některých vědců jsou pak využívány a zneužívány pro tuto ideologii.

Jak si vysvětlujete, že konzervativní a pravicová média se na to dívají skepticky a levicová to berou jako hotovou věc? Proč se v tomhle bodě dělí pravice a levice?

Úplně přesné dělení pravice - levice to není. Ale je jisté, že environmentalismus je inkarnace novodobého levičáctví.

Při tom všem, i kdybyste měl pravdu...

... já mám pravdu...

Neexistuje dost empirických důkazů a vlastníma očima viděných skutečností, že člověk planetu ničí a škodí sám sobě?

To je takový nesmysl, že snad větší jsem ještě neslyšel.

Nevěříte, že si ničíme svoji planetu?

Budu dělat, že jsem to vůbec neslyšel. To může říkat snad jen pan Al Gore, normální člověk těžko. Žádné ničení planety nevidím, nikdy v životě jsem neviděl a nemyslím, že nějaký vážný a rozumný člověk by to mohl říci. Vy zastupujete ekonomický tisk, tak předpokládám jistou ekonomickou erudici. Na to vám odpoví ta moje knížka. Ale například víme, že existuje obrovská vazba mezi ohledem na přírodu a vyspělostí a bohatstvím lidské společnosti. Je evidentní, že čím chudší lidská společnost je, tím brutálněji se k přírodě chová, čím vyspělejší, tak to platí opačně.

Zrovna tak platí, že jsou společenská uspořádání, která likvidací třeba soukromého vlastnictví a podobně ničí přírodu daleko více, než společenství svobodnější. To jsou dlouhodobé tendence a vedou jednoznačně k tomu, že příroda dnes 8. února je ochraňovaná neskonale více než osmého února před deseti, padesáti, sto lety.
Jak je tedy možné vyslovit tu větu, kterou jste vyslovil? V bezvědomí? Nebo jako provokaci? Že bych byl tak naivní a nechal se vyprovokovat k těmto odpovědím? Spíš myslím, co na srdci, to na jazyku, je to prostě váš názor.

Vidíte kolem sebe oběti studené občanské války v české společnosti, o které jste mluvil v novoročním projevu?

Česká studená občanská válka do jisté míry ustala. Pod povrchem je, ale tím, že se vláda posadila do svých úřadů a začala fungovat, tak díky Bohu se debata přesunula od toho, kdo vyhrál volby, k jednotlivým tématům. To je obrovský krok vpřed a jsem tomu rád. Jak dlouho to vydrží, nechci prorokovat. Ale jistou stabilitu si vláda vytvořila a bude mít šanci předvádět, co umí a neumí, jak je jednotná a jak půjde reformně kupředu. O tom žádné soudy nedělám.

Vzal jste ji tedy na milost, přestože to podle vás není kvůli přeběhlictví vláda s důvěrou v plném slova smyslu?

Já nejsem ten, který by rušil svá předchozí slova. Ale hrát minulé války už nepotřebuji. Zabývám se tím, že teď funguje, a sledujme jak. Předchozí debatu neruším a nenechávám vyzmizíkovat ta slova ze svých projevů.

Vnímal jste kritiku ze strany některých členů ODS, že by vám vaše kritika na adresu vlády Mirka Topolánka mohla zkomplikovat znovuzvolení?

Nikdo by ode mě nemohl očekávat, že budu měnit názor jako korouhvička, podle toho, co se zrovna stane. Těmto lidem bych chtěl zdůraznit jednu věc: čtyři roky jsem oponoval názoru z jedné strany, že jsem jako prezident prodlouženou rukou jedné politické strany. Proto je docela úsměvné, když stejná výtka přichází ze strany druhé. To jenom potvrzuje, že to asi dělám správně. Těmto lidem bych chtěl taky říci, že debata o přeběhlictví byla původně myšlena úplně na opačnou stranu. Pokud by ode mě někdo chtěl, abych na to zapomněl, pokud se to týká jiné strany, musel by mě považovat za nesmírně naivního.

Petr Šimůnek, Hospodářské noviny, 9.2.2007