Hlavní strana » Projevy a vystoupení » Projev prezidenta republiky…

Projev prezidenta republiky Václava Klause, vrchního velitele ozbrojených sil, na Velitelském shromáždění řídících funkcionářů resortu obrany

Projevy a vystoupení, 1. 11. 2007

Děkuji za opětovné pozvání na toto Vaše každoroční důležité jednání. Dobře si vzpomínám, že přesně před rokem, v roce 2006, bylo toto velitelské shromáždění věnováno především vyhodnocování prvního kroku reformy našich ozbrojených sil. Tímto krokem bylo dosažení takzvaných – pro nás laiky málo srozumitelných – počátečních operačních schopností naší armády.

Snažil jsem se tehdy zdůraznit dvě základní teze:

1. že reforma armády tímto krokem ani zdaleka nekončí a

2. že se snížení objemu finančních prostředků pro armádu oproti záměrům resortu či původním, byť vágním příslibům nesmí stát záminkou pro odklon od plánu budovat ozbrojené síly sice do určité míry specializované, ale současně v potřebné míře komplexnosti.

Kladl jsem důraz na to, že se při prováděných změnách nesmí opustit hlavní poslání našich ozbrojených sil, kterým je zajištění bezpečnosti České republiky – sice v rámci systému kolektivní obrany, ale v maximální možné míře vlastními silami. Rozumím samozřejmě i tomu, že by si naše armáda přála mít co největší jistotu ohledně svého finančního výhledu, ale jako zodpovědný politik musím říci, že nemůže mít jinou, to znamená větší jistotu než jiné rezorty.

Nyní, po dalším roce intenzivní práce a po změně ve vedení generálního štábu, připravilo vedení resortu koncepci druhého kroku reformy, směřovanou k jejímu hlavnímu cíli, kterým je dosažení tzv. plných operačních schopností.

Jako vrchní velitel ozbrojených sil jsem s návrhem této koncepce byl seznámen. Hlavním prostředkem, jak toho dosáhnout, bude zefektivnění řídících a velitelských struktur a posílení výkonných složek armády, a to na základě jasně stanovených priorit a limitů. I když byla jedním z hlavních cílů prvního kroku reformy stabilizace organizační struktury, včetně stabilizace dislokace posádek, ukazuje se, že bude nutné v tomto směru i v budoucnu provádět další dílčí změny. S tím se musíme – byť někteří neradi – smířit.

Jsme si jistě všichni vědomi toho, že ne všechna námi plánovaná a už vůbec ne všechna realizovaná opatření jsou a budou veřejností přijímána výlučně kladně. Problémem se v poslední době stala zejména reorganizace ženijních záchranných praporů. Je zřejmě chybou, že se nepovedlo veřejnosti – a jejím regionálním politickým představitelům – vysvětlit, že se AČR svých úkolů v této věci nevzdává, ale že současně musíí provádět taková organizační opatření, která směřují k co nejefektivnějšímu využití finančních, lidských i materiálních kapacit a schopností jednotlivých útvarů. Armáda ale také musí brát v úvahu rostoucí význam krajů v naší zemi a nezbytnost být v nich – vhodným způsobem – zastoupena.

Již v několika svých předcházejících vystoupeních na tomto velitelském shromáždění jsem zdůrazňoval, že ozbrojené síly tvoří nedílnou součást naší společnosti. I když důvěra našich občanů v ozbrojené síly postupně roste, je úkolem nejen vedení ministerstva a armády, ale i každého jednotlivého vojáka a zaměstnance tuto důvěru u svých spoluobčanů neustále prohlubovat.

Armáda žije svými každodenními úkoly a povinnostmi. Určitě nejde jen o systémové či reorganizační změny. Ozbrojené síly se proto v uplynulém období nezabývaly pouze přípravou druhého kroku reformy, ale plnily řadu náročných úkolů každodenního výcviku a podílely se na mnohdy nebezpečných úkolech v zahraničních misích. Kladné hodnocení našich vojáků ze strany Aliance i od našich spojenců je důkazem toho, že kvalita našich jednotek, jejich velitelů i vojáků roste. Mé poděkování proto patří všem, kteří se přímo účastní vzorné reprezentace České republiky a jejích ozbrojených sil při plnění úkolů v zahraničí, ale také těm, kteří se na jejich přípravě a zabezpečení zde, u nás doma podílejí.

Zahraniční mise budou i v budoucnu hlavní formou naplňování našich spojeneckých závazků. Je důležité, aby se do nich armáda zapojovala co nejefektivněji a nejúčelněji, ale současně tak, aby míra našeho zapojení do nich nepřesahovala nejen finanční, ale i lidské možnosti naší armády. To musí politikové brát v úvahu. Zkušenosti získané v těchto misích musí být využívány při přípravě a výcviku všech útvarů a jednotek, velitelského sboru, vojáků i záloh. I to je kritériem účelného vynakládání finančních prostředků.

Ještě jednou chci poděkovat všem příslušníkům našich ozbrojených sil za dosavadní práci a popřát jim hodně úspěchů do dalšího období.

Václav Klaus, Na Valech, Praha, 1. 11. 2007