Hlavní strana » Články a eseje » Občanská společnost a…

Občanská společnost a demokracie

Články a eseje, 14. 7. 2000

V nedělní televizní debatě jsem měl příležitost diskutovat s naším hlavním „impulsistou“, s politizujícím farářem Tomášem Halíkem. Bylo to poněkud zvláštní. Jsem připraven na seriózní diskusi s kýmkoli, v neposlední řadě s teologem, dokonce i s pouhým křesťanským popularizátorem, protože jiný světový názor respektuji, ale přál bych si, aby proti mně stál světový názor konzistentní.

Toho jsem se od prezidenta Křesťanské akademie bohužel nedočkal. Slyšel jsem opakování několika, dávno obehraných floskulí, slyšel jsem několik nekřesťansky nefér útoků (např. co je větším nebezpečím – komunismus nebo třetí cesta) a hlavně jsem slyšel prázdné hraní si se slovy. Vyberu si jako důkaz jednu větu. Pan Halík doslova řekl: „občanská společnost je dynamickou složkou demokracie“. Myslel to pan profesor opravdu vážně? Unesou televizní debaty úplně všechno? Smí se v nich říci cokoli? Podívejme se totiž na tuto větu např. v úplně opačném pořadí slov: „Demokracie je dynamickou složkou občanské společnosti“. Je to totéž nebo to není totéž?

Jsem přesvědčen o tom, že je první (tedy Halíkova) věta absurdní. Je to pouhé impulsovské žonglování se slovy, je to klamání, je to orwellovský doublethink (dvojmysl) nebo snad marxistická dialektika, ostatně tak blízká křesťanskému personalismu, ze kterého u nás leckdo vycházel. Asi i pan profesor Halík.

Druhá věta je naopak možná. Lidská společnost (někým nadbytečně a účelově nazývaná občanská společnost) je nepochybně více než mechanismus jejího uspořádání, proto je více i než demokracie. Demokracie je „jen“ nástrojem, je metodou lidského konání, je – určitě – dynamickým či přesněji dynamizujícím prvkem společnosti. Oproti ní stojí nedemokracie, která vytváří nedynamickou, stagnující či stacionární společnost. Nerozumíme si ani v těchto triviálních věcech?

Mám strach, že si nerozumíme. Nebo, že si až příliš rozumíme? Páni Halíkové (a Medkové) se slova politika a hlavně politické strany přímo štítí. Považují se za mimopoliticky vyvolené, považují se za reprezentativní hlas společnosti (snad občanské) a politické strany považují – ve společnosti jak by podle nich měla vypadat – za cizorodý prvek. Sebe naopak považují za vyvolené věrozvěsty nesporné a tudíž téměř povinné pravdy pro všechny rozumné, čestné, spravedlivé.

Proto nechtějí přijmout demokracii jako princip prvotní. Proto zdůrazňují něco jiného. A v tom je problém. Demokracie (zejména parlamentní) není prosazováním apriorního ideálu, není prostorem či živnou půdou pro prosazování jedné jediné pravdy. Demokracie je hledáním, je střetáváním legitimních dílčích zájmů a pohledů na svět. Kdyby tomu tak být nemělo, nebyla by demokracie zapotřebí. Páni Halíkové to nechtějí přijmout, protože chtějí něco jiného. Chtějí svůj ideál společnosti vnutit či do ní „dosadit“. Pak by jim ale mohla stačit jedna politická strana (hnutí či občanské sdružení). Nebo by jim stačilo místo voleb udělat konkurs na jakéhosi „manažéra“ společnosti. Na inženýra lidských duší.

Půvabné je i to, že si naši levicoví intelektuálové začali vsugerovávat, že mají na občanskou společnost a na občanské aktivity monopol. Proto se tak zlobí na onen slavný koncert Lucie Bílé na Staroměstském náměstí a proto tak vychvalují své vlastní akce na jiných náměstích? Jedna akce byla pro Klause a druhá proti Klausovi. Je toto základním kritériem pro odlišení dobra a zla?

I z toho je evidentní, že se primární spor u nás nevede v rovině „občanská společnost vs. politika“. I na poli občanských aktivit totiž existuje konkurence idejí a zájmů. Spor je proto vždy a všude o idejích, prosazovaných těmi či oněmi. Jedni se zúčastňují regulérního politického souboje, jiní nikoli.

Neposunujme občanská sdružení tam, kam nepatří. Nepokoušejme se postátňovat občanská sdružení tím, že bychom jim pomocí zákonů dávali tu či onu „úlohu“. Mají ji samy za sebe. Nepotřebují to. Každé z nich hájí ten či onen parciální názor a každé z nich pro tento svůj názor hledá maximum stoupenců. To já nazývám demokracií. Vylučování tohoto pohledu považuji za nedemokracii. Byl bych rád, kdyby aspoň toto pan Halík uznal.

Václav Klaus, Večerník Praha, 14.7.2000