Hlavní strana » Jinýma očima » "Velké vzkazy na malém…
"Velké vzkazy na malém formátu“ Ivana Steigera: Ivo Strejček pro Echo24
Jinýma očima, 18. 2. 2025

S lítostí a smutkem se obtížně smiřujeme se zprávou, že zemřel Ivan Steiger, světově uznávaný a respektovaný autor politické karikatury, malíř velkých pláten, režisér řady animovaných (a v německy mluvících zemích mimořádně populárních) filmů, ale i sběratel, renovátor a zakladatel oblíbeného Muzea hraček v Mnichově. Pro své jasné a pevné životní postoje a názory, se kterými se nebál vystupovat na veřejnosti a před veřejností je i hájit, se stal Ivan Steiger i jedním z laureátů Výroční ceny Institutu Václava Klause.
Ivan Steiger se narodil 26. ledna 1939 v Praze. Svoji uměleckou dráhu začal studiem Vyšší filmové školy v Čimelicích. Po studiích na této škole nastoupil na pražskou FAMU, kde se jedním z jeho vyučujících stal i Milan Kundera. Od Steigerových studií na FAMU se začala odvíjet i jeho kariéra zručného kreslíře, kterou začal na stránkách legendárních Literárek. Jeho jednoduché postavičky skládající se z několika čar a obličejů byly vždy normální lidé se svými osudy. Přesto byla jejich kompozice složitější – dějová zkratka, hádanka, karikatura „obrácená naruby“ vždy nabídla čtenářům příběh, aniž by potřebovala doplnit jediné slovo.
V roce 1968 emigroval Steiger se svojí rodinou do NSR. Usadili se v Mnichově a odtud také fenomenální kreslíř plnil svými kreslenými příběhy po celá další desetiletí první stránky světových novin, zejména Frankfurter Allgemeine Zeitung, The Times, Corriere della Sera a další. Zejména proto začal být brzy kritiky nadšeně nazýván autorem „velkých vzkazů na malém formátu“ nebo „básníkem kreslených esejů“.
S filmem začal Ivan Steiger jen pár let po emigraci do Německa. Plně využil svého filmařského vzdělání i umělecké představivosti a natočil řadu trikových snímků, z nichž zřejmě nejúspěšnějším se stal film „Tichá pošta“. Nesmírně poetické jsou tři Steigerovy filmové povídky „Teddyho vánoční sny“, což je nápadité filmové ztvárnění snů plyšového medvídka v různých letech svého života.
V dětství prý Ivan Steiger neměl žádnou oblíbenou hračku, přesto se z něho stal světově uznávaný sběratel hraček. Hračky považoval za první umělecké předměty, které utvářejí umělecké představy dětí od nejútlejšího věku: „Hračky, to je umění pro děti, to jsou malé sochy, malé obrazy, malé akvarely, do kterých děti promítají své představy, sny a přání…“, tvrdil Ivan Steiger. Jak své sběratelské vášni podlehnul? Pro potřeby jednoho ze svých filmů potřeboval jako rekvizitu postavičku plechové hračky – flašinetáře, jejíž mechanismus fungoval na pružinu natahovanou klíčkem. Sehnal ji kdesi v Norimberku a „dotáhnul“ to se sběratelstvím tak daleko, že kdokoli dnes navštíví Mnichov, neměl by unikátní Muzeum hraček minout.
Vyvrcholením umělecké tvorby Ivana Steigera byla malba a práce s velkými formáty. Té se začal věnovat od poloviny 80. let minulého století, ačkoli jej přátelé od této práce odrazovali. Radili mu prý, „aby se necpal mezi desetitisíce malířů, když patří mezi deset nejlepších světových karikaturistů“. Jejich rad nedbal a vytvořil zajímavé a inspirativní dílo.
Celý jeho život stála vedle Ivana Steigera jeho manželka Eva. Byla mu rádcem, kritikem, pomocníkem. Bez ní by prý například Muzeum hraček vůbec nevzniklo. Byla středobodem Steigerovy rodiny a vychovala dvě jejich dcery. Její úmrtí Ivana Steigera hluboce zranilo a s jejím odchodem se nikdy nevyrovnal.
Za své dílo získal Ivan Steiger řadu ocenění: byl nositelem jednoho z nejvyšších německých vyznamenání Řádu za zásluhy Spolkové republiky Německo, z rukou prezidenta České republiky Václava Klause převzal v roce 2009 Medaili Za zásluhy.
V emigraci Ivan Steiger nikdy nesklouznul k „dělání politiky z emigrace“. Věnoval se své práci a naplno využil prostor svobody, který se mu v NSR otevřel. Nikdy se nepřipojil k „povýšené“ tónině československých emigrantů, kteří se po listopadu 1989 shlukli kolem části českého a slovenského disentu. Pracoval s chutí a radostí, že může pracovat konečně „doma“. Korespondoval si s Milanem Kunderou a na způsobu, jakým se světově uznávaným spisovatelem naložil český disent, si potvrdil, jak dobře udělal, že s tímto „typem politiky“ neměl nic společného.
My, lidé z Institutu Václava Klause, máme radost, že jsme se s Ivanem Steigerem mohli potkávat. Bylo nám neobyčejnou ctí, že jsme mohli – ve spolupráci s tímto umělcem – vydat naším společným úsilím i monografii věnovanou životu a tvorbě Ivana Steigera s názvem „Ivan Steiger – básník kreslených esejů“. Byla to pro mě zajímavá a lidsky inspirativní práce s člověkem vlídným, moudrým a nápaditým!
S Ivanem Steigerem odchází nejen mimořádně činorodý, talentovaný a tvůrčí umělec, odchází s ním také osobnost s jasným názorem na svět kolem nás. Bude jistě chybět nejen své rodině, ale bude chybět moc i nám všem.
Ivo Strejček, Echo24, 17. února 2025