Hlavní strana » Články a eseje » Václav Klaus pro MF Dnes: Na…

Václav Klaus pro MF Dnes: Na co Merkelová ve svých pamětech zapomněla

Články a eseje, 6. 1. 2025

Knihu pamětí Angely Merkelové, která ve své kancléřské funkci přetrvala tak dlouho jako velcí němečtí kancléři Adenauer nebo Kohl, celých 16 let, nebudu teď recenzovat. Za prvé, nemám sílu důkladně studovat 700 stránek knihy, kterou navíc Merkelová nepsala sama a která svou volbou slov nepůsobí jako autentické paměti. Tak o sobě samém člověk nepíše. Za druhé, plně se ztotožňuji s hodnoceními, která v posledních týdnech nezávisle na sobě publikovali šéfredaktor německého týdeníku Die Junge Freiheit Dieter Stein a šéfredaktor švýcarského týdeníku Die Weltwoche Roger Köppel.

Jednu poznámku si však odpustit nemohu. Kniha pamětí se zcela nečekaně a nelogicky jmenuje Freiheit, svoboda. S Angelou Merkelovou si každý můžeme spojovat cokoli, ale asi ne svobodu. Byla úspěšnou, pracovitou kancléřkou, která si dnešní odsudky svých spoluobčanů až tak nezaslouží, nadšeně jí 16 let tleskali. Ale nejen to. Ona po celou tuto dobu vyjadřovala, co si Němci přáli. Myslím, že Angela Merkelová nevytvářela Německo, ona byla produktem Německa, Německa, jaké ho dnes známe. Mimochodem, stejně jako Helmut Kohl. Ona ho nikam a nijak nevedla a vést nechtěla. Pouze ho ztělesňovala. Nedělala nic, co by Němci masově odmítali. To říkám jako někdo, kdo s ní často nesouhlasil, ale já nejsem německý občan.

Moje dnešní poznámky se týkají něčeho jiného. Na str. 474 je docela „mírně“ (nebo možná až mírumilovně) zmiňováno mé jméno, ač se se mnou Angela Merkelová, zejména při mém odmítání podepsat Lisabonskou smlouvu, velmi zarputile hádala. Je tam napsáno: „Ustanovení o vystoupení členského státu […] většina považovala za zbytečné. Český prezident Václav Klaus při přípravě smlouvy o Evropské unii, známé jako Lisabonská smlouva, trval na tom, aby byla tato možnost součástí nové smlouvy.“ O několik řádek dále paní exkancléřka dodává: „doufala jsem, že uplatnění tohoto ustanovení nikdy nezažiju“. Budiž. Neříká však, že jsme se přeli o spoustu dalších tezí této smlouvy.

Pak rozebírá – pro ni nešťastnou událost – brexit, který spojuje s tímto mnou prosazeným ustanovením. Prý se snažila udělat – pro Camerona a hlavně pro Evropu – všechno možné, aby se to nestalo. Říká, že pro ni „byla Velká Británie nepostradatelnou součástí mírového projektu evropské integrace“. S tím nemohu souhlasit. Na Evropské unii – což snad vidí každý, zejména po událostech na Ukrajině – nic mírového není. Cituje známý projev Winstona Churchilla z 19. září 1946 na univerzitě v Curychu, který podle ní „výrazně přispěl ke vzniku tohoto projektu“. Myšleno mírového projektu evropské integrace.

Mám pocit, že je právě tuto věc třeba upřesnit. Byl jsem vyznamenán pozváním, abych při padesátém výročí onoho jeho slavného projevu – tedy v září 1996 – ve stejné univerzitní aule promluvil já. Tehdy jsem si proto padesát let starý Churchillův projev pozorně prostudoval. Ano, Churchill ve své květnaté řeči skutečně projekt evropské integrace velmi silně obhajoval. Klíčové bylo, že ale řekl „bez nás“. Tedy bez Velké Británie. To není projekt pro nás, ale jen pro vás v Evropě, vás na evropském kontinentě. Je nějaký důvod právě toto dnes, po 78 letech, zamlčovat? Chování Velké Británie po celou dobu jejího členství v EU nebylo náhodné, brexit byl toho jen logickým důsledkem.

Knihu jsem jako celek zatím nestudoval. Je popisná, nikoli myšlenkově objevná, což akceptuji. Leccos se z ní člověk dozví. Např. že byla Angela (ve svých 14 letech) s rodiči na dovolené u nás, v Peci pod Sněžkou, a že tu proto prožila náš 21. srpen roku 1968. Prý ji to velmi ovlivnilo. Přesto bych si troufal tvrdit, že se kniha jejích pamětí neměla jmenovat Svoboda. Poučení Němci to teď často karikují výrazy typu „Frau Freiheit Merkel“. Asi si tím moc nepomohla.

Václav Klaus, Mladá fronta Dnes, 6. 1. 2025