Hlavní strana » Jinýma očima » Jiří Weigl: „Kdo to kdy…

Jiří Weigl: „Kdo to kdy pochopí, kdo to kdy pochopí?“

Jinýma očima, 7. 10. 2024

„Kdo to kdy pochopí, kdo to kdy pochopí?“ zpívá se ve známé protiválečné písni, která dojímá desítky let srdce posluchačů po celém světě. Zdá se, že na Blízkém východě však tento apel stále nezabírá.

7. října uplynul rok od nepochopitelného vražedného útoku stovek teroristů palestinského Hamásu z Gazy na jih Izraele. Stovky ozbrojenců zabily více než 1200 lidí, mnohé bestiálně mučily a více než 250 unesly jako rukojmí do pásma Gazy. Smysl tohoto útoku nebyl nikdy objasněn, stejně jako zcela nepochopitelné selhání izraelských tajných služeb, považovaných za nejlepší na světě, a stejně jako nepřítomnost izraelských vojenských a bezpečnostních složek u hranic s Gazou a jejich pozdní reakce na útok.

V odpověď na tuto teroristickou akci zahájila Netanjahuova vláda vojenskou operaci, jejímž cílem má být likvidace Hamásu. Výsledkem je totální zničení pásma Gazy, více než 40 000 mrtvých Palestinců, milióny lidí bez přístřeší a na útěku a celkově humanitární katastrofa apokalyptických rozměrů. Průběh této operace vyvolal bouři nesouhlasu nejen v arabském a muslimském světě, ale i u značné části veřejnosti v Západní Evropě a USA. Radikální síly v arabském světě podporované Íránem začaly napadat izraelské území raketami a útočit na dopravu v Rudém moři.

Izrael situaci dále eskaloval zavražděním vůdce Hamásu Haníji v Teheránu a celého vedení libanonského hnutí Hizballáh raketovým útokem, jemuž předcházely výbuchy telekomunikačních zařízení tisíců Libanonců spojených se zmíněným šíitským hnutím. Poté Izrael zahájil přímou vojenskou invazi do Libanonu s cílem zničit hnutí Hizballáh. Výsledkem je další humanitární katastrofa, další stovky mrtvých, další milión lidí na útěku a další rozklad této těžce zkoušené země. Odpovědí Íránu byl útok desítek balistických raket na Izrael, který zasáhl některé citlivé vojenské cíle, přestože to zpočátku Izrael a jeho spojenec USA popírali. Izrael teď zvažuje odvetu a svět trne v očekávání další eskalace, která může skutečně přivést svět na okraj globální katastrofy.

Pro spojence Izraele, mezi nimiž je vedle USA nejoddanějším Česká republika, začíná tento řetěz tragických událostí až onoho nešťastného 7. října 2023. Izrael byl napaden a má právo se bránit jakýmkoliv způsobem bez ohledu na důsledky a počty obětí, hlásají. Tak to ale není. Teror, války, násilí a vraždění mezi Araby a Židy mají mnohem delší historii a daleko komplikovanější příčiny. Na to zapomínáme.  Neptáme se vůbec ani, jak si Izrael představuje udržitelné řešení dnešní krize. Vyvraždit všechny nepřátele židovského státu asi není vojensky, technicky ani politicky možné. Jak to skončí? Co bude potom? Míra nenávisti, kterou Blízký východ dávno přetékal, izraelskými akcemi nepochybně ještě stoupne. U nás se ale nikdo neptá, jak z bludného kruhu násilí ven.

Izrael vede se svými arabským nepřáteli války od prvního dne svého vzniku a všechny je vyhrál. Přesto ho tato vítězství, jak dnes vidíme, ani v nejmenším nepřiblížila míru a klidnému životu v regionu. Západní velmoci v posledních letech svými intervencemi zničily všechny arabské státy, které se mezi nepřátele Izraele počítaly – Irák, Sýrii a Libanon i Libyi. Egypt se vyhnul chaosu a občanské válce jen za cenu nového vojenského převratu. Vojensky se Izraeli není schopen v regionu nikdo postavit, přesto je život národa obklopeného 300 milióny nepřátel neustále v ohrožení.

Je evidentní, že násilí plodí zase jen násilí, že vražděním se nedá žádný problém a spor vyřešit. Netvařme se, tak jako česká vláda a mnozí další, že ano. Je to postoj nepřijatelný o to více, že to byla právě Evropa a její antisemitismus vyústivší v holocaust, která se rozhodla svou vinu a židovský problém přehodit na jiné. To Evropané mohou za nesmiřitelnou válku dvou národů o jednu zemi, v jejímž důsledku jeden byl vyhnán a zuřivě prahne touhou po pomstě. To oni to umožnili. To vyspělý Západ financuje tři čtvrtě století živoření miliónů Palestinců a jejich přežívání bez perspektiv lepšího života v utečeneckých táborech v sousedních zemích, které je ostudně nepřijaly jako své nové spoluobčany. Milióny utečenců z regionu již žijí v Evropě, kterou destabilizují, a hrozí, že k nim přibydou další. Tři čtvrti století svět financuje kotel nenávisti, který na Blízkém východě bublá, periodicky exploduje a dnes se dostal do fáze, která už ohrožuje všechny.

Je na čase krvavou sérii ukončit. Izraeli hrozí další vojenské vítězství, které ho fakticky existenčně ohrožuje. Nejenom proto, že zakrátko může raketa, která na jeho území dopadne, nést jadernou hlavici. I kdyby byla tato hrozba eliminována, život v trvalé nejistotě, za vysokými zdmi a ostnatým drátem, ve strachu před sousedy a arabskými spoluobčany není a nemůže být cílem žádné rozumné politiky.

Blízký východ se dostal do stavu, který vyžaduje, aby světové velmoci přestaly vymýšlet, jak a prostřednictvím koho vést mezi sebou zástupné války, a začaly tragédii tohoto nešťastného regionu, za kterou jsou z velké části odpovědny, skutečně na mezinárodní scéně společně řešit. Teror, masové vraždění, migrace a vysoké zdi jím být nemohou.

Jiří Weigl, 7. 10. 2024