Hlavní strana » Jinýma očima » Jiří Weigl: USA na nebezpečné…

Jiří Weigl: USA na nebezpečné křižovatce

Jinýma očima, 29. 7. 2024

Spojené státy se nacházejí v dlouhodobé vážné politické krizi. Svědčí o tom mimo jiné i podivné způsoby politického boje, které se tam v posledních letech již stávají normou.

Prezidentské volby v roce 2019 rozhodly korespondenční hlasy. Z nejasného důvodu převážně městští voliči demokratů masově volili korespondenčně, přestože žijí v bezprostřední blízkosti volebních místností, zatímco většinově venkovští voliči republikánů většinou vážili mnohdy ne právě krátkou cestu k volebním urnám a volili osobně a přímo. Dodnes si velká část Američanů včetně bývalého prezidenta a dnešního republikánského kandidáta Donalda Trumpa myslí, že volby byly demokraty zmanipulovány a že se jednalo o gigantický volební podvod. Americké demokracii zasadil tento průběh voleb bez ohledu na to, kde je pravda, velkou ránu, která není dosud zhojena, a prohloubil hluboké politické rozdělení tamější společnosti.

Nyní zažíváme další podivnosti. Prezident Biden, vítěz zmíněných nešťastných voleb a nejstarší hlava státu v amerických dějinách, ve funkci dlouhodobě vykazuje vážný úbytek fyzických i mentálních sil, což je u nejmocnějšího muže na planetě na pováženou. Zjevně nepatří k těm americkým prezidentům, kteří by pevně drželi otěže vládnutí ve svých rukou. Přesvědčivě po uplynulé čtyři roky nepůsobila ani jeho viceprezidentka, téměř neviditelná Kamala Harrisová. Moc evidentně drží jiní lidé v pozadí. USA se při tom nacházely ve vážných ekonomických problémech po covidové krizi a ve zhoršující se mezinárodní situaci. Bylo proto velkým překvapením, že se 81letý prezident Biden rozhodl pokračovat a kandidovat na další volební období.

Jeho zhoršující se fyzický i mentální stav byl dlouhodobě předmětem celosvětové pozornosti a prakticky každému nejen v USA bylo jasné, že takového úkolu není schopen. Jediným, pro koho kondice Joe Bidena nebyla vůbec žádným problémem, bylo vedení Demokratické strany. Jako úřadující prezident usilující o znovuzvolení podle americké tradice bez problémů vyhrál demokratické primárky a vše směřovalo k jeho oficiální nominaci. Náhle a překvapivě se z iniciativy samotných demokratů již netradičně v červnu odehrála televizní debata Bidena s jeho republikánským rivalem Trumpem, v níž Biden podle očekávaní totálně vyhořel. Necelé dva měsíce před nominačním sjezdem Demokratické strany se následně rozjela eskalující kampaň, aby Biden z kandidatury odstoupil. Najednou všechny demokratické celebrity i významní sponzoři strany začali říkat to, co každý dávno věděl – že Biden kandidatury není schopen. Pod otazníkem je i jeho schopnost vůbec dokončit funkční období.

Téměř nedůstojná štvanice na starého prezidenta skončila podle očekávání jeho kapitulací. Biden z kampaně odstoupil a místo sebe podpořil jako kandidátku svou viceprezidentku Kamalu Harrisovou. A udál se zázračný obrat. Ze senilního starce se v mainstreamovém politickém a mediální podání stal z Joe Bidena velký státník, který klade na první místo blaho vlasti. Z nevýrazné zastánkyně extrémně progresivistického křídla strany Harrisové se mávnutím kouzelného proutku stala nadějná politička, jíž se všechny stranické i společenské celebrity předhánějí ve vyjadřování podpory. Žádné překvapení na nominačním sjezdu proto nebude. Demokraté mají za necelý týden jednoznačnou vyzyvatelku Trumpa, peníze sponzorů na volební účet jen prší a problémy teď prý bude mít Trump. Nominační sjezd už bude jen formalita.

Tento překvapivý obrat a jeho téměř triumfální vyústění jsou tématem nejrůznějších diskusí a debat. Nějak v nich ale zaniká, že šaráda s Bidenovou kandidaturou a jeho pozdním odstoupením ve prospěch Harrisové umožnila stranické „věrchušce“ obejít standardní tradiční demokratický mechanismus primárek a v osobě Harrisové v případě porážky Trumpa ve volbách poté získat jistotu pokračování dosavadních politických a mocenských poměrů. Bidenovu okolí jde evidentně o to, udržet se u moci za každou cenu.

V případě standardní kandidatury nebylo možné očekávat, že by nepříliš přesvědčivá Harrisová byla schopna v primárkách zvítězit a nominaci získat. Primárky by pravděpodobně otevřely cestu k vítězství některému z úspěšných demokratických guvernérů. Nevýrazná Harrisová jakožto reprezentantka skupiny stojící za Bidenem se k nominaci mohla dostat pouze manévrem s Bidenovu pozdní rezignací.

Zbývá hledat odpověď na otázku, proč skupině shromážděné za prezidentem Bidenem stojí za to podnikat podobné operace a snažit se udržet u moci za každou cenu. Důvodů může být pochopitelně celá řada, ale mezi hlavními hledejme možná některé souvislosti ukrajinské války. Pod touto adresou dochází v USA již téměř tři roky k masivní privatizaci veřejných prostředků v podobě dodávek zbraní a materiálu bojující Ukrajině. Pro americký vojensko-průmyslový komplex se jedná o byznys, kterému nemůže svou lukrativností zdaleka konkurovat ani dvacetileté bezvýsledné válčení v Afghánistánu. V případě Ukrajiny jde navenek o velmi vznešený cíl označený jako pomoc zemi bojující za svou svobodu proti ruské agresi, a tak se pod povrch dějů příliš nehledí. V sázce nejsou navíc ani životy amerických vojáků, takže to je zcela mimořádná a vnitropoliticky málo riziková věc. Většina prostředků z mnoha desítek miliard dolarů vojenské pomoci Ukrajině zůstává v USA v podobě nákupu vojenského či jiného materiálu. Zkrátka pro mnohé ideální byznysové příležitosti, jejichž další souvislosti zatím nikdo nezkoumá. Podobné otázky visí konec konců ve vzduchu i kolem naší slavné muniční iniciativy a jejích skutečných beneficientů.

Pro každou, nejenom americkou administrativu je podobný vývoj velmi rizikový. Zkorumpovanost ukrajinských poměrů a dlouhodobá angažovanost současného prezidenta, jeho rodiny a dalších lidí z bývalé administrativy v byznysových aktivitách na Ukrajině jsou dobře známy. Ukrajinská krize tak může mít velmi nebezpečný přesah i do USA a výrazně komplikovat tamější poměry a politickou atmosféru.

Je nejen v zájmu USA, ale i v zájmu celého demokratického světa, aby USA byly pevným příkladem fungující demokracie bez sporných korespondenčních voleb a nejasných politických manévrů. Přejme proto Američanům, světu i sobě, aby v jejich letošních volbách demokracie zvítězila přesvědčivě a nezpochybnitelně.

Jiří Weigl, 29. 7. 2024