Hlavní strana » Články a eseje » Přání Václava Klause k 75.…

Přání Václava Klause k 75. narozeninám Jarosława Kaczyńského

Články a eseje, 18. 6. 2024

Vážený pane předsedo, vážený pane Jaroslave,

dovolte mi popřát Vám mnoho zdraví, síly a elánu k Vašim krásným narozeninám. Své skutečné přání jsem již před dvěma měsíci napsal pro připravenou knihu, kterou Vás Vaši kolegové chtěli překvapit. Lépe už to dnes zformulovat neumím. Pevně věřím, že pro Vás 75 let nebude znamenat žádný důvod k ukončení Vaší politické aktivity. Jsem přesvědčen, že Vás Polsko potřebuje a stejně tak jsem přesvědčen, že Vás potřebuje celá střední Evropa. Opravdu, upřímně, všechno nejlepší.

Václav Klaus, 18. 6. 2024

P.S.: můj příspěvek pro Váš Festschrift posílám v příloze.

Příspěvek Václava Klause do publikace připravené u příležitosti narozenin Jarosława Kaczyńského: 

Jarosław Kaczyński jedním z velkých politiků Polska a Evropy posledních desetiletí

Jarosława Kaczyńského považuji za jednu z klíčových osobností dnešního Polska, střední Evropy, ale i Evropy jako celku, za člověka, který svou zemi a její okolí významně ovlivnil. Není osobností, která chce stále stát v záři reflektorů, vždy stál spíše trochu mimo jejich záběr, ale o to větší a významnější roli hrál.

Tím, že vždy stál trochu v pozadí, neměl jsem moc příležitostí se s ním setkávat. Daleko více jsem osobně znával jeho tragicky zemřelého bratra Lecha, který byl ve stejné době jako já prezidentem – on Polské, já České republiky. Musím říci, že jsme si s prezidentem Kaczyńskim o jeho bratrovi často povídali a chci veřejně prohlásit, že ho považoval za daleko významnějšího politika než sebe sama a že o něm mluvil s obrovským respektem, jako o někom, koho ani není dovoleno „se dotýkat“. Zcela symetricky, stejně silně, zareagoval na smrt svého bratra Lecha i Jarosław.

Nikdy nezapomenu na naše setkání v Krakově, v krakovské katedrále, při nesmírně vážném, důstojném a vznešeném pohřbu Lecha v dubnu roku 2010. Pan Jarosław neplýtval slovy, tam, ani jinde a jindy, ale jeho pocity a postoje byly z této ztráty zcela zřetelné. Prostě a krátce poděkoval. Vzpomínám na setkání další, asi poslední bylo ve Varšavě těsně po uvedení do úřadu dnešního polského prezidenta Andrzeje Dudy.

Jarosław Kaczyński je „homo politicus“, jeho myšlení je čisté, politické, míří vždy k tomu podstatnému, neutíká k okrajovým nebo povrchovým jevům. Je Polák každým coulem. Obhajoba národního zájmu jeho země, historie a osudy polského národa jsou mu nade vše. Neměli ho za to rádi progresivisté všeho druhu, evropeisté a globalisté, neměli ho rádi představitelé zemí, které Polsko v minulém století nesmírně poškodily, neměli ho rádi zástupci nadnárodních institucí, neměli (a nemají) ho rádi ani ti Poláci, kterým jde daleko více o potlesk zahraničních tribun než o úctu a lásku svých polských spoluobčanů.

Takové politiky, jakým je Jarosław Kaczyński, dnešní svět a zejména dnešní Evropa nesmírně potřebují. My všichni potřebujeme politiky pevně zakotvené ve svých zemích, nikoli miláčky světových mainstreamových médií. To Jarosław Kaczyński dobře věděl a ví.

Byl vždy „soft-speaking“, byl v mých očích spíše „plachým“ politikem, ale svou sílu vždy, kdy to bylo třeba, uměl projevit. Pak se stal najednou „hard-speaking“ politikem, který mluví hlasitě, důrazně a neústupně. V tom je pravým opakem typického evropského politika současnosti. Přejme mu, aby pro něho těch jeho dnešních 75 let nic neznamenalo. Jeden výrazný politik současnosti mi při svém vlastním podobném výročí hezky napsal: „75 let není žádný mladý věk, ale ještě se toho musí hodně udělat“. Mám pocit, že by to o sobě Jarosław Kaczyński byl schopen napsat také.

Václav Klaus