Hlavní strana » Komentáře IVK » Páteční glosa IVK: Ještě pár…

Páteční glosa IVK: Ještě pár slov k Fialovi, cenám a zemědělcům

Komentáře IVK, 1. 9. 2023

Letošní Země živitelka je sice už skoro týden minulostí, ale slova, která tam pronesl premiér Fiala, stále „visí“ ve vzduchu. Není možné na ně zapomenout. Náš premiér v rozporu s elementárními poučkami ekonomie (a se zdravým rozumem) žádal účastníky trhu – zemědělské výrobce, potravináře i obchodníky, a mezi nimi zejména velké obchodní řetězce – aby snížili ceny potravin.

Tomuto výroku se v posledních dnech vysmáli mnozí, ale někdo mu stále chce věřit. Je totiž lákavé žít v představě, že se dá cenám přikazovat. Zkoušel to čtyři desetiletí komunismus a způsobil tím naše obrovské ekonomické zaostání. Na počátku 90. let bylo téměř všeobecně přijato, že to byl nesmysl a že se to už nikdy nesmí opakovat, ale postupně – s přibývající prosperitou – na to začalo být zapomínáno. Ve třetím desetiletí 21. století už jsme znovu tam, kde jsme jednou byli. Už si zase chceme „hrát“ s cenami, protože někteří vědí lépe než trh, jaké mají ceny být. Přesně tak to ale „věděl“ komunismus, jeho ideologové a jeho plánovači.

Pohyb cen závisí na vztahu nabídky a poptávky, na vývoji nákladů a na kvalitě tržní struktury. To všechno jsou ekonomické danosti, které svým šamanským zaříkáváním žádný premiér světa nemůže ovlivnit. V průběhu celé minulé dekády a zejména na jejím covidovém konci jsme u nás vytvořili nadměrnou poptávku, a ta k vzestupu cen přímo nutí. Není to žádné nezodpovědné, či zlé chování na nabídkové straně ekonomiky. Poptávka utekla příliš dopředu. A udělal to stát a jeho centrální banka. Nikoli potravináři.

V posledních letech jsme v nepříznivém směru současně zasáhli nabídku. Všemi možnými i nemožnými lockdowny, iracionálním Green Dealem, který zakazuje používání některých surovin a technologií, sankcemi a zastavením obchodování ve vztahu k válce na Ukrajině jsme nabídku poškodili. I to jsou věci, které žádný výrok premiéra nemůže změnit.

Roli hraje i struktura trhu. Je-li trh monopolní nebo oligopolní, pak mají firmy na nabídkové straně ekonomiky velkou tržní sílu a mohou si ceny – nakolik jim dovolí koupěschopná poptávka – určovat podle svého tak, aby si co nejvíce zvyšovaly zisk. I toto je banální závěr. Neví to náš pan premiér? Učilo se to snad i na Filosofické fakultě v Brně.

Abych ale nezůstával jen u ekonomie. Kromě Země živitelky bylo i mistrovství světa v lehké atletice. Pro české barvy žádná sláva, zejména ve srovnání s optimistickými výroky některých našich atletických bafuňářů, ale o to mi teď nejde.

Spíše jde o to, že i toto budapešťské mistrovství světa ukázalo obří posun, který ve světě nastal. Není třeba šermovat se spoustou statistických údajů, některé věci jsou viditelné jasně. V neděli večer mi syn poslal SMS, jestli jsem si všiml, že Německo nezískalo ani jednu medaili a Francie jen jednu, ale až v úplně posledním štafetovém závodě 4x400 metrů. Německo a Francie dlouho bývaly atletické velmoci. Vzpomínám si, že v součtu západního a východního Německa, který se záměrně nedělal, by bylo Německo v počtu medailí na jednom z prvních míst, ne-li úplně první.

Přestali Němci dělat atletiku? Nebo je atletická úroveň této země odrazem celkové atmosféry v Německu a jeho ústupu, který v posledních dekádách – nejen v atletice – zesiluje? Je náhodou, že se znovu stále častěji objevují články s nadpisem Německo „nemocný muž Evropy“? Neměl před dvěma desetiletími pravdu Thilo Sarrazin, že Německo „schafft sich ab“? Že se samo ničí? Může na tom být kus pravdy. A dokazuje to i vývoj v atletice.

P.S. V první zářijový den byla před 70 lety založena Vysoká škola ekonomická, do níž jsem v jejím teprve pátém roce existence, tedy před 65 lety, nastoupil do 1. ročníku i já. Škola byla tehdy spojena se jménem Antonína Zápotockého.

Václav Klaus, 31. 8. 2023