Hlavní strana » Jinýma očima » Úterní glosa IVK: Drzé…

Úterní glosa IVK: Drzé španělské předsednictví (ale také jsem přežil karlovarský festival) (Ivo Strejček)

Jinýma očima, 11. 7. 2023

Tak tu máme další – takzvané - evropské předsednictví. Po Švédsku je tu Španělsko. Země stojící před předčasnými parlamentními volbami, které socialistický zoufalec Pedro Sánchez téměř s jistotou prohraje. To ovšem Sánchezovi, již skoro bez politického mandátu, nebrání, aby – drze - na tiskové konferenci vedle „ředitelky Evropy“ von den Leyenové vytyčil „španělské“ priority.

Není to výmluvným potvrzením pravdy, že „předsedovat“ Evropské unii je jen „uhlířskou vírou“ v to, že ta která členská země bude „řídit Evropu“? Evropskou unii samozřejmě řídí Evropská komise, ta určuje agendu a dynamiku jejího prosazování. Je úplně jedno, kdo je či bude španělským premiérem. Vždyť tuto zkušenost již máme s Fialovou vládou za sebou, když dobrovolně, velmi ochotně, vzorně probruselsky pod taktovkou radikálního socialisty Timmermanse vedla EU k úžasným „zeleným“ zítřkům.

Sánchez slíbil, že pod vedením Španělska bude dokončeno vyjednávání o reformě migrační politiky, španělské předsednictví urychlí procesy umožňující přijetí Ukrajiny do EU, postará se o navýšení evropského – přestože už schváleného – rozpočtu o 66 miliard eur, dokončí evropský legislativní proces Green Dealu, vrátí do hry (dokonce i skrz naskrz zeleným Evropský parlamentem odmítnutý) návrh nařízení o obnově přírody (dvacet procent přírody má být povinně uvedeno do „stavu před průmyslovou revolucí“) a protlačí směrnici o energetické náročnosti budov (povinné zateplování a byrokratické vynucování energetických úspor na majitelích nemovitostí).

Nemá smysl pozastavovat se nad drzostí španělského premiéra, který ve své funkci (naštěstí) zřejmě končí, protože realita je jiná: kterýkoliv současný premiér či prezident jakékoliv členské země by vedle „náčelnice“ von den Leyenové stál v pozoru podobně jako Sáchez, opakoval by stejné věty, sliboval by vše, co si Evropská – nikým nevolená – komise přeje. Obsah agendy určují evropské instituce, ne národní vlády. A volby? Koho to v Bruselu zajímá.

Také jsem si na konci prvního týdne července oddychnul. Skončil Karlovarský festival. Záměrně neříkám „filmový“, neboť s filmem měl, po mém soudu, málo co společného.

Nejsem „protifilmový“. Vždy jsem měl film rád. Už jako student jsem byl členem filmových klubů. Tam jsem měl možnost vidět díla filmových velikánů. Mnohé mě jejich režiséři, scénáristé i herci naučili. Právě proto karlovarský cirkus odmítám. Odmítám přijmout nekonečnou záplavu snobství, povrchnosti, povýšenosti, obyčejné hlouposti a malosti. Je mi odporné každý den číst nadpisy kdo jak byl oblečen, komu to slušelo, kdo se s kým natřásal nebo kdo s kým se propili do rána. Ale nečíst nic o filmu…

Karlovarský festival za ta léta pro mě neobjevil skutečně kvalitní film, na který by stálo za to se podívat opakovaně. Nevzpomínám si, že by tento festival vytáhl talentovaného umělce. Zato si vzpomínám, že bezcenné „ceny“ obdrželi pravidelně mnozí, kteří stejně jako ti, kteří jim je udělují, „umí šlapat vodu doby“, kteří programově nejdou proti proudu (jít proti proudu bývalo v klasických dobách filmu jeho ctěným a oceňovaným podtónem), kteří jsou pseudohvězdičkami, o nichž toho málokdo ví. Angažovanost, v tom nejpokleslejším socialistickém slova smyslu, v kombinaci s namyšlenou povrchností Karlovarský festival zničily. A je to vidět!

Oddychnul jsem si. Další ročník „trhu karlovarské marnosti“, jak by se tomu všemu vysmál William Thackeray, jsem přežil.

Ivo Strejček, 11. 7. 2023