Hlavní strana » Jinýma očima » Úterní glosa IVK: Deset let…

Úterní glosa IVK: Deset let od mocenského převratu (a také drobná vzpomínka na Berlusconiho), Ivo Strejček

Jinýma očima, 13. 6. 2023

Dnes nelze začít ničím jiným, než historickým ohlédnutím.

13. června 2013 vtrhly na Úřad vlády ČR pracovníci Úřadu pro odhalování organizovaného zločinu. Zatčena byla ředitelka kabinetu premiéra Jana Nagyová a sedm dalších lidí včetně tří exposlanců ODS. Za průběžného „dohledu“ médií jsme se vcelku rychle dozvídali, že „byly zabaveny stamiliony korun a desítky kilogramů zlata“. Nemá smysl se zabývat tehdejšími detaily, čas totiž ukázal, že nešlo o žádné stamiliony ani zlato. Ze všeho se vyklubal poněkud trapný románek premiéra a jeho sekretářky, pár nezdaněných kabelek a údajné „kšeftování s trafikami“.

A právě proto si tuto událost musíme dnes připomenout! Měli bychom si uvědomit, že tehdy došlo k naprostému selhání mechanismů, které má mít demokratický stát na svoji obranu k dispozici. Pokud totiž tajné služby o „něčem“ věděly a neinformovaly premiéra, kterému podléhají, je nutné se ptát proč. A pokud o všem věděly, proč to svému nadřízenému nesdělily? Pokud byl ministr vnitra předem informován o „zásahu v největší korupční kauze v zemi“, měl to s premiérem řešit náležitým postupem. Pokud informován nebyl ani on sám, bylo to ještě horší. Celá akce – a čas to ukázal zcela jasně – postrádala jakékoliv opodstatnění.

Kromě motivace změnit politické poměry v zemi.

Zásah na Úřadu vlády, a nelze to ani po letech nazvat jinak, byl formou politického převratu, ve kterém pojistky demokracie buďto neomluvitelně selhaly, nebo se k takovému činu dokonce propůjčily.

Převrat se podařil:
-         Petr Nečas bezprostředně rezignoval na funkci premiéra a ze svobodných voleb vzešlá vláda se rozpadla. Byla nahrazena úřednickým kabinetem Jiřího Rusnoka.
-         Nečas rezignoval i na funkci předsedy ODS. Krize ODS, v té době již strany s vážnými vnitřními problémy, se prohloubila natolik, že se z ní od té doby již nikdy nevzpamatovala.
-         Ve veřejnosti bylo posíleno přesvědčení o „zkorumpovaném“ politickém systému a její důvěra v politické strany dramaticky klesla.
-         „Spektakulární korupční aférou“ rozkymácený politický systém zrychlil produkci beztvarých politických subjektů, aby se vítězem této krize posléze stalo ANO Andreje Babiše.
-         „Bojovník za spravedlnost“ Šlachta si „udělal jméno“, založil posléze vlastní politické hnutí a na státních příspěvcích za volební výsledky vydělává.
-         Olomoucký Ištván zmizel, přestože právě on i Šlachta nám stále dluží odpovědi o existenci zabavených stamilionů a zlata, na nichž bylo vyfabulováno zásadní překreslení politické mapy Česka.
-         A „trafiky“? Jen se dnes podívejme na desítky nejrůznějších politických náměstků, projděme si dozorčí a správní rady státních firem, abychom tam našli politické tváře (za odměnu?). A konec konců, kam se poděli všichni ti ve volbách neúspěšní bývalí (například pirátští ) poslanci? Nejsou náhodou „vytrafikováni“ po ministerstvech?
-         Zbyli tu jen zoufalý Nečas, po deset let průběžně snímán televizními kamerami, jak kráčí k dalšímu a dalšímu soudnímu stání, a politicky zdecimovaná ODS.

Za ta uplynulá léta je evidentní, že důvody, proč se to všechno tak „seběhlo“, byly buďto smyšlené, nebo zcela hloupé a malicherné. O ně totiž vůbec nešlo. Šlo o politickou změnu mimo mandát voličů, tedy o změnu nedemokratickou, za asistence části policejního a soudního aparátu státu, které mají demokracii v této zemi garantovat. Šlachta i Ištván jsou povinni nám i po deseti letech dát odpovědi!

Zemřel Silvio Berlusconi, výrazný a mnohdy kontroverzní italský politik. Nechci jej dnes nijak hodnotit, to by si žádalo rozsáhlejší text, nicméně vzpomenout bych chtěl Berlusconiho jako suverénního politika, kterému o Itálii šlo a nikým si nenechal nic diktovat.

Když v roce 2003 Itálie předsedala Evropské unii a Berlusconi byl italským premiérem, stal se on i jeho země centrem arogantních útoků německého sociálního demokrata (a knihkupce z Cách) Martina Schulze. Schulzova impulsivní vystoupení, obvykle směsice nadutosti a povýšenosti, byly vždy v Evropském parlamentu vyhlášené svým zupácky odpudivým tónem (sám jsem jich řadu zažil).

Až se Schulz náležitě na Berlusconiho „vyřval“, vzal si italský premiér slovo a lakonicky mu odpověděl: „Pane poslanče, znám v Itálii filmového producenta, který stále nemůže obsadit roli kápa v koncentračním táboře. Doporučím vás.“ Zavládlo několikasekundové ticho a Schulz začal běsnit. Až skončil, Berlusconi klidně odpověděl: „Předvedl jste nám, že byste byl v této roli lepší, než jsem si myslel.“ A Schulz, knokautován, odvrávoral ze sálu.

Ivo Strejček, 13. 6. 2023