---

Hlavní strana » Rozhovory » Václav Klaus pro Parlamentní…

---

Václav Klaus pro Parlamentní listy: Vládo, škrtej státní dotace! Vzpoura normálních lidí proti myšlení „lepšolidí“, to by bylo bezvadné

Rozhovory, 11. 5. 2023

Před pár dny jsme slavili výročí konce 2. světové války. Jak se díváte na výroky některých našich politiků, kteří varují před tím, že tyto oslavy mohou nahrávat ruské propagandě? V tomto smyslu se totiž vyjádřil jak prezident Pavel, tak primátor Svoboda.

Je to absurdní. Každý, kdo nezapomněl historii, by měl vehementně protestovat. Já si den osvobození, což bylo 9. května 1945, samozřejmě pamatuji. Byly mi čtyři roky. Bydleli jsme tenkrát na Tylově náměstí a dobře si vzpomínám, čí tanky a jací vojáci nás přijeli osvobodit.

Dnešní hry na to, že jsme málem byli osvobozeni americkou armádou považuji za výsměch dějinám.

Také přesun oslav osvobození z devátého na osmého května považuji za svévoli jisté skupiny lidí.

Jaké skupiny lidí?

Nahodilé přetransformování toho data proběhlo hned po listopadu roku 1989, a to k mému překvapení, neboť jsem si opravdu pamatoval, jak to bylo. Myslím si, že velmi iniciativní byl v tomto záměru tehdejší poslanec Miloš Zeman.

Nedávno jste se vrátil z Maďarska. Jakým způsobem Maďarsko pohlíží na politický vývoj v České republice? Co třeba maďarští politici říkají na postoje prezidenta Petra Pavla, který k Maďarsku, resp. Viktoru Orbánovi, zastává poněkud rezervovaný postoj a Visegrádskou čtyřku vnímá jako tzv. konzultační fórum?

Nedá se říct, že by tamní politická scéna vnímala vystupování našich politických špiček v čele s prezidentem Pavlem jako pozitivní pro Maďarsko. Naopak. Považují to za velmi nepřátelské gesto.

Je zřejmě brzy to hodnotit, ale jak se vám zamlouvají dosavadní kroky nového prezidenta?

Takové hodnocení nemám rád, je to úkol politických komentátorů. Ale musím říct, že „zírám“ na přestřelené fandění prezidentu Pavlovi od našich médií a řady politiků. To je naprosto neznámý fenomén.

Tzv. „hájení“ prezidenta v prvních dnech úřadu tady možná bylo vždy, ale to, co děje dnes, je opravdu úsměvné.

Náhodou jsem nedávno objevil fotografie z mých prezidentských návštěv po krajích. Ty ani zdaleka nedostávaly takovou publicitu, jako dostávají výjezdy prezidenta Pavla. Sleduji, jak obdivně se média tváří na to, jakou návštěvnost má prezident Pavel při svých cestách po republice. V tom našem případě to vůbec nebylo jiné, ale nikdo o tom takto nemluvil. Přitom fotodokumentace je dost. Ale to opravdu není moje téma.

V posledních dnech jste napsal článek, který vyšel v MF Dnes. Poukazujete tam na zhoubnou roli dotací. Přitom mnoho lidí, a to i pravicově orientovaných podnikatelů, by mělo bez dotací velké problémy. Proč jsou podle vás dotace tak nebezpečné, jak konkrétně ekonomice škodí?

Dotace jsou v principu zlo. Dotacemi potlačujeme a narušujeme tržní ekonomiku a cenový systém. Celá naše transformace byla založena na návratu k trhu. A proto jedním z hlavních jejich projektů byla tzv. desubsidizace. To je jedno z klíčových slov pro pochopení celého transformačního procesu.

Komunismus byl založen na potlačení trhu a cen, a tak dotace potřeboval. Byl to superdotační systém. My jsme v rámci transformace potřebovali dát věcem jejich reálnou cenu, kterou jinak dotace zkreslují.

A teď, po třiceti letech se vracíme do systému, kde dotace bují a ničí ekonomické rozhodování firem, investorů i běžných spotřebitelů. Zcela jinak totiž něco konzumujete tehdy, když je v ceně obsažena dotace, nebo když není. Různé politické režimy toho pak snadno zneužívají.

Proč myslíte, že dnes je k dotacím přívětivá například ODS, která je založena na úplně jiných hodnotách?

Nevím, jestli je k tomu tak přívětivá. Vím, že se tomu nebrání a že se neodvažuje s rezolutním a rázným desubsidizačním procesem vystoupit. Vnímám, že se tam souboj na toto téma odehrává, ale ODS se nezabývám. Ta strana už se mnou dávno nemá nic společného. Její myšlenky s mými nekonvenují nejen v otázce dotací, ale i v zahraniční politice, vnitřní politice, v debatě o inflaci atd.

Inflace je tady tak vysoká, že mnoho lidí upřednostňuje nákupy v zahraničí, zejména v Polsku. Jde jen o potraviny, ale i léky, stomatologické zákroky nebo zájezdy. Co říkáte na doporučení vládních poradců, např. ekonoma Štěpána Křečka, který to schvaluje a lidi tak vlastně nabádá, aby podpořili zahraniční trh?

Úkolem českého politika je uvést naši ekonomiku do pořádku. A k tomu je třeba, aby nebyla zkreslována celou řadou „politik státu“ včetně, jak už jsem zmínil, politiky dotační.

Potřebujeme zajistit normální fungování této ekonomiky coby tržní, s minimem státních zásahů. To je alfa a omega. Bohužel jsem žádný takový výrok od současného premiéra Fialy nikdy neslyšel. A takový přístup pak ovlivňuje chování dalších politiků a dalších členů ODS. Vím, že Jan Skopeček na to má asi jiný názor než většina členů ODS, ale nahlas zní něco jiného.

Inflace v České republice v současnosti dosahuje extrémních hodnot. Kdy bychom se podle vás mohli vrátit k přijatelnějším hodnotám?

Inflace je nikoli výjimečnou součástí ekonomických dějin, když stát dělá něco špatně. Začne buď skrz Centrální banku, když tiskne moc peněz, nebo začne státním rozpočtem, když ten moc peněz rozhazuje. Pak je inflace běžnou událostí. A politici si pokaždé mezi dvěma zly raději vyberou malou inflaci, než malou deflaci.

Naše inflace je největší za stoletou existenci našeho státu. Je základní povinností vlády, aby ji zastavila. Inflace je velký ničitel a přerozdělovač bohatství. Páchá věci, které by žádný politik nemohl obhajovat, ničí peníze každého, kdo má fixní příjmy atd.

Inflace tedy vyžaduje tvrdý státní zásah, ale ten se tu nekoná ze dvou základních důvodů. Tím prvním je, že takový zásah někoho zabolí. A to viditelně.

Jiná situace totiž je, když se peníze ve vaší peněžence každý den znehodnocují. To jde postupně, to necítíte. Ale když politici oznámí, že sníží výdaje směrem, který se vás týká, to už samozřejmě zabolí.

Druhým důvodem, proč se vůči inflaci nepodnikne tvrdý zásah, je fakt, že stát je v tomto ekonomickém systému největším dlužníkem. Inflace totiž zvýhodňuje dlužníka oproti věřiteli. Náš stát je obrovsky zadlužen, a tak pro něj vysoká inflace představuje výhodu, neboť bude muset vracet mnohem méně, než si vypůjčil.

Jste zastáncem deetatizace, tedy snížení podílu vměšování státu do ekonomiky. Jak by to mělo vypadat v dnešní době konkrétně v praxi?

Stát se vměšuje do ekonomiky celou řadou rozhodnutí. Vměšuje se finančně, kdy lidem formou daní něco bere a někam dále posílá. A jde i o jiné věci. Vměšuje se zákony, které ovlivňují ekonomické aktivity. U nás už to dosahuje rozměrů srovnatelných s komunistickou érou.

Stát také vyhlašuje nejrůznější zákonem povinné standardy – hygienické, protipožární, zdravotnické, bezpečnostní, sociální atd.

My, ekonomové, ale víme, že jen některé z těchto standardů jsou tzv. elementárně lidské. Za převážnou částí stojí lobby firem, které vnucují své investice.

Ekonomové považují tyto standardy za funkci ekonomické vyspělosti. Je proto jasné, že v zemích s nízkou mírou blahobytu, jako například ve Rwandě nebo Somálsku, jsou standardy velmi nízké. Kde je však blahobyt větší, tam jsou vysoké.

Standardy však mají být funkcí blahobytu, nikoli diktátem státu bez ohledu na ekonomickou vyspělost. Ale my všechny ty zelené hlouposti přijímáme bez ohledu na míru ekonomické vyspělosti.

Já bych tedy začal tady a deetatizaci prováděl tímto způsobem.

A co důchodová reforma, na kterou si nikdo netroufá? Jak byste ji řešil vy?

Důchodovou reformu potřebují dnes udělat i jiné země západní Evropy, kde to není součást transformačních procesů, ale reakce na měnící se délku lidského života a na chování lidí v dnešní vyspělé společnosti.

My jsme se k tomuto tématu dostávali už v závěru devadesátých let. Udělali jsme tehdy pár dílčích zásahů, např. od doby naší vlády se začal zvyšovat věk odchodu do důchodu. Byly to parametrické změny existujícího systému.

Prodloužení doby, kdy člověk musí pracovat, aby měl nárok na důchod, totiž není důchodová reforma. To si spousta dnešních politiků a novinářů plete.

Pokud někdo nepochopí rozdíl, nebo to vláda nevysvětlí veřejnosti, je povídání o důchodové reformě jen úniková cesta od zodpovědného rozhodování.

Dobře, jak by ale ta opravdová reforma měla podle vás vypadat?

Reforma s velkým R je změna způsobu uvažování. Změna uvažování typu, že stát se o nás musí postarat. Přesun zodpovědnosti na jedince, aby přijal, že primárně se o své zabezpečení ve stáří musí starat sám. Jak nalézt nový poměr zodpovědnosti jedince a státu, to je důchodová reforma.

Dnešní systém se zrodil v Německu za doby kancléře Bismarcka v poslední třetině 19. století. Od této doby žijeme v systému tzv. průběžného financování, ale je třeba ho už opustit. Bismarck byl totiž kouzelník. Zvolil věk odchodu do důchodu o čtyři roky vyšší, než byl průměrný věk dožití v tehdejší době.

Takhle nastavený systém proto mohl dobře fungovat. Ale v momentu, kdy se díky prodlužování průměrné délky života začaly tyto dvě veličiny přibližovat, začaly problémy.

Nyní žijeme v době, kdy se situace dokonce vychýlila do opačného směru, a tento problém se tak stal neřešitelným. Žádný pan Stanjura ani Jurečka ho nemohou vyřešit, i kdyby se na hlavu stavěli. Když máme průměrný věk dožití asi o 13 let vyšší, než je odchod do důchodu, nikdy se to nemůže vyrovnat.

Jak hodnotíte současnou mladou generaci?

Studenti, kteří chodí na moje přednášky na Vysoké škole ekonomické, a vydrží až konce, mají hodně podobný pohled na věc, jako já. Velké iluze ale celkově nemám. Děti jsou svedeny školou, ale to je téma na jiný rozhovor.

Škola dnešní doby je velký manipulátor mládeže.

Dostal jsem zrovna včera text jednoho dávného kanadského přítele, profesora ekonomie z Vancouveru. Je to text o beznaději kanadského školství.

Pocit zoufalství z úrovně západního vzdělávacího systému dosahuje neuvěřitelných rozměrů.
Například dnešní spory o kvalitu přijímacích zkoušek na gymnázia ukazují, jak se našeho školství chopili pomýlení aktivisté, kteří diktují podmínky vzdělávání pedagogům.

Co chystáte ve vašem Institutu Václava Klause? Můžeme čekat nějakou novou publikaci?

Jsme aktivní, píšeme každý den. Není však vhodná doba na rozsáhlé texty. Málokdo má čas rozsáhlý text číst.

Hledáme v našem institutu témata, která nějakým způsobem promlouvají k aktuální situaci. 27. května se dožije 100 let Henry Kissinger. Inicioval jsem tedy k této příležitosti vydání brožury, která se jím zabývá. Budou tam jak jeho texty, tak i to, co jsme o něm napsali my.
Kissinger nás samozřejmě zajímá sám o sobě, ale také svými odvážnými tvrzeními ohledně ukrajinské války.

Všiml jsem si, že 9. května před 140 lety se narodila další významná osobnost – španělský filozof José Ortega y Gasset. Mimo jiné napsal slavnou knihu La rebelión de las masas – Vzpoura davů.
Tehdy se filozofové obávali, že dnešní civilizace bude zlikvidována vzpourou davů. Tedy odspoda jdoucích nevelikánů ducha.

Já chci napsat úvahu na téma, že dnes nám nehrozí vzpoura davů. Bylo by dokonce bezvadné, kdyby nastala vzpoura normálních lidí a zdravého rozumu proti elitářskému myšlení „nedavů“, tzv. lepšolidí atd. Zdá se mi to dost inspirativní.

Andrea Novotná, publikováno v Parlamentních listech, 11. května 2023