Hlavní strana » Jinýma očima » Souhrnná odpověď Ladislava…

Souhrnná odpověď Ladislava Jakla na Vaše reakce na jeho rozhovor pro týdeník Profit

Jinýma očima, 8. 1. 2001

Začnu těmi Vašimi reakcemi, ve kterých se vyskytuje věcná polemika. Třeba pan Krupka píše, že sice "úplně nekecám," ale "mlžím," a to v souvislosti s mým tvrzením, že v případě pana Chmelíčka neproběhlo výběrové řízení žádné. Pan Krupka píše, že rada tehdy předem oslovila šest vytipovaných kandidátů, hovoří o dvoukolovém výběru, o předkládání projektů a o měsíční lhůtě mezi zveřejněním oslovených a jmenováním nového generálního ředitele. Nechci vinit pana Krupku z téhož, tedy z mlžení. Až na to, že mezi zveřejněním posledního osloveného a jmenováním neuběhl tehdy měsíc ale sotva týden, má pan Krupka v zásadě pravdu. Jenže to nic nemění na faktu, že v případě procesu, na jeho konci se stal pan Chmelíček ředitelem, šlo o uzavřenou věc. Žádný zájemce se nemohl sám přihlásit, nikdo nemohl nikoho navrhnout. To je přece zásadní. Nechci vůbec hájit postup rady v prosinci. Byl bych určitě spokojenější, kdyby výběrové řízení trvalo déle. Musím ale uznat, že i argumenty rady mají něco do sebe. Rada se k Chmelíčkově odvolání připravovala od července a to chápu tak, že odvolání provedla až ve chvíli, kdy měla alespoň do jisté míry promyšlen další postup. Už proto, že podle zákona o ČT ztrácí odvolaný ředitel mandát až jmenováním nového. Už proto, že kdyby se jmenováním Chmelíčkova nástupce rada otálela, mohla být naopak kritizována, že udělala neuvážený krok bez představy, co budě následně dělat v nové situaci. Jestliže rada odvolala pana Chmelíčka kvůli problémům v hospodaření, plně chápu, že nechtěla prodlužovat dobu, po kterou odvolaný ředitel měl všechna podpisová práva. Jestliže nechci věřit tomu, že rychlost jmenování pana Hodače vadí právě těm, co věřili, že pan Chmelíček stihle v mezidobí udělat na poslední chvíli některé kroky, které někdo nutně potřeboval, pak mi z řečí o rychlosti Hodačova jmenování zbude opravdu jen zástupný problém. Připomínkou neexistence výběrového řízení u Chmelíčkova jmenování jsem chtěl říci přesně toto. Zrekapitulujme si: Před rokem nebylo žádné otevřené výběrové řízení (i když pohovory s oslovenými trvaly tehdy déle, to má pan Krupka pravdu), rada byla v nekompletním složení (pana Chmelíčka odvolala rada kompletní a pana Hodače volila pouze bez jediného člena). Navíc před rokem jmenovala ředitele rada, na jejíž odvolání už ležel návrh v parlamentu (k onomu odvolání skutečně zakrátko došlo), a její mandát byl proto velmi oslaben. Tehdejší proces byl tedy minimálně stejně sporný jako prosincový (podle mne dokonce mnohem více). Přesto se hněvivá reakce v obou případech nedá srovnat. Proto tvrdím, že moment rychlosti je zástupný. A nevím, co je na tomto mém postřehu - bohužel nikde jinde nepublikovaném - mlžícího.

Panu Slabému pak můžu říci jednu věc. Bude-li chtít nějaká kapela prosadit svou písničku do rádia protekcí (písničku, kterou by si jinak rádio nevybralo), vnikne rádiu definovatelná škoda, daná rozdílem mezi optimálním a suboptimálním rozhodnutím. O částku této škody buď musí hudební dramaturg své rádio okrást, nebo ve výši této částky musí rádio někdo dotovat. Tak to v trhu médií chodí. Buďte si jist, že majitel soukromého média si nemůže dělat, co chce (na rozdíl od lidí v dotovaném veřejném médiu). Pokud by chtěl někoho protěžovat svého oblíbence ve své soukromé televizi, bude ho o stát zhruba a tolik, jako by si v ní zaplatil inzerát. A připomínám: nevěřme zázračné moci médií. Mediální nátlak může být i kontraproduktivní. A ještě k paní Bobošíkové. Ona si to nenamířila z výplatní listiny poradců pana předsedy Klause do ČT, jak píšete. Před dvěma lety pracovala v parlamentu několik měsíců na třetinový úvazek a zabývala se vyhodnocováním ekonomických statistik. Podle Vás by tím měla být do smrti diskvalifikována jako novinář. Stejně byste mohl tvrdit, že by mohla vadit naopak příznivcům ODS. Vždyť ze svého parlamentního úvazku odešla kvůli práci pro ČNTS pod řízením Jana Vávry v době vrcholící války s CET 21 Vladimíra Železného, kterého považujete za příznivce ODS (jistě na rozdíl od pana Vávry). Navíc se paní Bobošíková aktivně účastní činnosti sdružení Lípa, které nikdo nepovažuje za strukturu blízkou ODS. Člověk může dělat všechno jiné, jen se nesmí dostat pod vzdálenost deseti kilometrů k Václavu Klausovi, pak už je asi navždy závislý a tedy nepřijatelný. V této souvislosti píše pan Lamač, že tyto stránky založil pan Klaus s účastí paní Bobošíkové, pan Soukup dokonce - s odvolám obří obrazovku na Václavském náměstí - že paní Bobošíková, pracujíce pro pana Klause, ohlašovala otevření těchto stránek. Oba mají za zdroj jen promítání těchto záběrů. Oběma bych rád sdělil, že tyto záběry jsou několik měsíců staré, tedy z doby, kdy paní Bobošíková skoro dva roky nebyla s panem Klausem v žádném, ani vzdáleném vztahu (a tudíž se samozřejmě nemohla nijak podílet na vzniku těchto stránek). Závěry pocházejí z mezinárodního veletrhu Invex v Brně, kde byla Bobošíková najata pořadateli veletrhu jako moderátorka. Václav Klaus byl těmito pořadateli pozván k vystoupení a tuto svou účast na veletrhu služeb z oblasti informatiky přijal jako dobrou příležitost k oznámení, že zřizuje své webové stránky. V tu chvíli mohla vedle něj stát jakákoli profesionální moderátorka či moderátor. Jenže v televizi mají svůj archiv, stačí zadat dvě jména a systém vám najde záběry, kde jsou spolu. Pánové Lamači a Soukupe: je toto promítání podle Vás korektní, nebo tvrdě manipulativní s jediným cílem: "spolu chyceni, spolu oběšeni?"             

Čtu-li si některé vaše reakce, vážení čtenáři, napadá mě jedna věc. Nevím, kdo vyhraje ve sporu kolem České televize. Nejspíš nikdo. Ale vím, že i v případě, že vyhraje jedna strana, třeba ta, které fandíte (a nebudu se teď obírat, jak lze chápat slovo "vyhraje"), ta druhá nezmizí. Vaši oponenti budou dál žít vedle vás a nejspíš si své názory ponechají. Takové soužití může být smutné. Některé výroky bohužel ukazují, že jejich autoři chtějí nejen "vyhrát," prosadit svůj názor, což by bylo zcela v pořádku, ale že si snad myslí, že po jejich slovech se oponenti vypaří.

Třeba pan Revický. Nepolemizuje s žádným z mých tvrzení. Bez jakéhokoli důkazu mě obviňuje ze servility, z psaní nesmyslů, ze slovníku Jakešů. Nakonec mě vyzývá, abych si vzal kytaru, sedl na roh a hrál. Je velkorysý, jeho zákaz povolání, který by nade mnou asi rád vynesl, kdyby měl tu moc, se naštěstí nevztahuje na pouliční žebrání. Pavle Revický, kde berete jistotu, že si zasloužím takový odsudek? Jen z toho, že mám jiný názor než Vy?

Nebo pan Soukup. Nedozvěděl jsem, které mé tvrzení z rozhovoru pro týdeník Profit je chybné a proč. Jen jsem se dověděl, že mne (a mého šéfa Václava Klause) nemá rád. Hned ve druhé větě svého rozhovoru pro Profit vyčítám Václavu Klausovi, že se o média zajímá příliš málo. To je pro pana Soukupa důkaz servility a žurnalistiky ve stylu okresního týdeníku OV KSČ.

Pan Mašek také bez vysvětlení sáhne po nadávce, že jsem profesionální lhář a naznačuje, že se živím nepoctivě. Jiří Mašku, myslíte si, že ráno vstanu a přemýšlím, jak ublížit občanům této země? Možná se v mnohém mýlím, ale svou práci dělám, protože jsem přesvědčen, že pomáhám dobré věci. Možná by Vás zajímalo, že jsem svou pomoc Václavu Klausovi nabídl den po jeho demisi z funkce premiéra, v době, kdy jeho strana měla deset procent preferencí. Pár měsíců jsem pracoval zadarmo, pak pár za plat asistenta. Do své současné funkce jsem přišel až po volbách 1998. Znám novináře, který vstoupil do politiky ve stejnou dobu, ale tím způsobem, že se přidal k právě vítězící straně a aniž by dal šanci voličům k vyjádření, zda ho ve vysoké politice chtějí, přijal hned místo ministra. Není to můj případ. To říkám i panu Slabému, který mluví o trafikách pro "věrné" Václava Klause.

Pan Novotný rovnou napíše, že jsem jedinec bez tváře. To je veselé. Mí oponenti mě už nařkli z lecčeho, ale z beztvářnosti: to je novinka. Děkuji a těším se na další věcné polemiky.                

Ladislav Jakl, 8.1.2001