Hlavní strana » Projevy a vystoupení » Úvodní vystoupení na setkání…

Úvodní vystoupení na setkání IVK nad novou knihou Jiřího Weigla

Projevy a vystoupení, 1. 4. 2022

Videozáznam

Dovolte mi úvodem říci pár slov. V únoru zde, na tomto místě, při podobné akci, Jiří Weigl uváděl mne, dnes jsme si role obrátili.

Byl jsem často prvním čtenářem textů, které jsou obsahem této knihy. Jak jsem napsal v úvodu, „snad každý z těchto textů mi Jiří Weigl (s trochou ostychu) dával v kanceláři na stůl se slovy: něco jsem ráno napsal“. Přesto jsem si teď všechny tyto texty znovu přečetl. Doporučuji to každému.

Je to koláž textů, jak připouští JW, ale kniha je to vysoce konzistentní, neboť konzistence je v jeho hlavě. Názvy jednotlivých částí jsou o postojích autora více než výmluvné. Kniha demonstruje neuvěřitelnou šíři záběru autora a šíři jeho znalostí, která u nás nemá obdoby. Je to kniha ideologická, ale věcně argumentovaná. I v tomto smyslu je takových autorů u nás málo.

Z knihy se nedá vybírat, všechno je důležité. Část 2 knihy se jmenuje „Na čí straně vlastně stojíme my?“ Celá Weiglova knížka je originálním pohledem na roli a postoje Západu a Východu v posledních dekádách. Podtrhnul jsem si větu „děsí nás ovládnutí amerického mainstreamu levičáckými progresivisty“.

Knížka se jmenuje „Stát na svém“. Jiří Weigl sice tak na první pohled nevypadá, i když „stabilně konzervativně“ (jak mi radí moje asistentka při psaní tohoto textu) vypadá. (Stabilně konzervativní člověk má mít ale kravatu, rolák vždy patřil havlistům. To dnes Jirka nedomyslel.) Na svém si stojí. Máme to s ním leckdy těžké.

Na str. 24 říká, že se dnešní společnosti tzv. kulturní revolucí podařilo vnutit představu, že „člověk a jeho svoboda nejsou již nadále prioritou“. Dodávám, ve své terminologii, že Západ přestal být Západem. Spousta lidí si to stále nechce uvědomit. Pořád si myslí, že je to jinak, že se nemá usuzovat z některých jednotlivostí. Jiří Weigl ví, že to jednotlivosti nejsou.

Jiří Weigl se ve škole vyučil frázi o třech zdrojích a třech součástech marxismu. Proto má právo parafrázovat (str. 35), že „i moderní pokrokářství stojí na třech pilířích – je to masová migrace, genderová ideologie a klimatický alarmismus“. Touto volbou slov vysvětluje podstatu uvažování našeho institutu a mnoha spřízněných duší.

Uvedu aspoň jeden citát k onomu prvnímu „pilíři“, který teď dostal novou aktuálnost: „migranti jako tmel sjednocené Evropy“ (str. 107). Dodávám, že jsou anti-tmelem (rozleptávačem) jednotlivých národních států. Pochybuji, že se ukrajinští uprchlíci stanou tmelem Evropy, a zejména Evropy střední a východní.

Z časových důvodů nemohu rozebírat a komentovat úžasné texty o Blízkém Východu (tvořící část 5, která se jmenuje „Blízký Východ si zasluhuje naši pozornost“).

Jiří Weigl vždy odmítal zneužívání historie v politice a v publicistice dnešní doby. Historii zná jako málokdo. Proto má nárok nazvat část 4 své knížky „K historii přistupujme s úctou“. On k ní s úctou přistupuje.

Stejně jako před pěti týdny, v tomto stejném sále, musím vyjádřit jeden rozdíl postojů mezi optimistou Weiglem a pesimistou Klausem. Na str. 37 (v říjnu 2019) říká: „ofenziva progresivistů vyvolává odpor stále větší části mlčící většiny občanů“. Stejně jako týden před Putinovým vpádem na Ukrajinu musím říci, „kéž by“.

Václav Klaus, Setkání příznivců IVK u příležitosti představení nové knihy Jiřího Weigla, Restaurace U Fleků, 31. 3. 2022