Hlavní strana » Projevy a vystoupení » Úvodní promluva Václava…

Úvodní promluva Václava Klause k prezentaci nové publikace Návrat inflace: kluzká cesta bezstarostného zadlužování

Projevy a vystoupení, 4. 2. 2022

K intenzivní účasti v naší domácí diskusi o inflaci mne motivovala a motivuje nejen inflace sama o sobě, ale snad ještě více často používané slovo zdražování, které se u nás začalo šířit od léta loňského roku. Jako ekonom, který se celý život zabývá inflací, jako někdo, kdo o inflaci před více než půlstoletím napsal svou disertační práci, vím, že je inflace něco jiného než zdražování. Paradoxně musím přiznat, že právě teď zažívám „na svou vlastní kůži“ první skutečnou inflaci. Vzestup cen po cenové liberalizaci v roce 1991 inflací nebyl. A za komunismu jsem znal jen inflaci „potlačenou“ (repressed). 

„Zdražování“ se týká cen jednotlivých zboží, zatímco inflace je vzestup cenové hladiny, tedy jev makroekonomický. Inflace je vážná, komplikovaná, nesnadno odstranitelná porucha fungování ekonomiky, zdražování – z komunismu přenesený pojem – pouze implikuje, že někdo zdražuje. Někomu se slovo zdražování líbí. Hodí se mu, neboť umožňuje na někoho dalšího ukazovat prstem, což je v politice (a v médiích) vždy oblíbené gesto.

Přispět k vysvětlení toho, že máme inflaci, ne zdražování, bylo v podstatě mou původní motivací při psaní dnes prezentované publikace. Jsem rád, že tuto moji malou knížku IVK tak rychle vydal. Chtěl bych poděkovat všem, kteří se o ni zasloužili.

Co je v tomto textu – alespoň doufám – odlišného od většiny textů, které jsou na toto téma dnes publikovány? Je to z mé strany pokus o širší pohled na téma inflace z důsledně ekonomického pohledu (chce se mi říci z pohledu staré dobré politické ekonomie, tak jak byla tato disciplína po staletí chápána). Není to soupeření o záplavu statistických dat, která jsou stejně většinou opožděná a při sporném měření inflace vůbec, ale zvláště v turbulentní krizové době covidové pandemie, kdy ve spotřebě dochází k výrazným kvalitativním změnám, nikoli spolehlivá. Změny struktury spotřeby je obtížné vyjádřit standardním „spotřebitelským košem“, který se obvykle mění jen jednou za pár let. Pocit spotřebitelů, že je inflace vyšší než ukazují publikovaná data, je proto s největší pravděpodobností oprávněný.

Můj text není ani lacinou politizací tohoto vážného tématu, která se v dnešní neurotické chvíli každému autorovi přímo nabízí. Zjistil jsem, že jsem už v březnu 2020, v prvních dnech covidu, v rozhovoru v časopise Echo prvně promluvil o fenoménu Maláčová. To někdo může jako politizaci chápat, ale já se budu bránit slovy, že mluvím o fenoménu Maláčová, nikoli o osobě bývalé sociálně demokratické političky Maláčové. Pro mne je slovo Maláčová či maláčismus symbolem zcela iracionálních postojů dnešní doby.

Tyto postoje se projevují přerušením vazby výkon – odměna – spotřeba. Najednou jsou od sebe jakoby odtrženy. K těmto postojům je určitě možné přiřadit více autorů, ale pro mne je Maláčová v našem kontextu autorem nejzřetelnějším. Nijak nechválím dnešní vládu, ale tím, že v ní Maláčová není, není každý den předkládán nový návrh na výplatu nějakých covidových dávek těm či oněm. Je třeba dodat, vyplácen na dluh.

Přerušení této klíčové vazby racionálního ekonomického chování a racionálního uspořádání společnosti je nejvlastnější příčinou dnešní inflace. Mluvit o proinflační fiskální a měnové politice dnešních vlád a centrálních bank je samozřejmě alfou a omegou každého ekonoma, ale to je debata v jiné dimenzi. V ní to nezačíná, v té to končí.

V knížce upozorňuji, že „jsme svědky zcela nové fáze radikální vzpoury proti ekonomickému myšlení, proti ekonomii“. Považuji za smutné, že se tomu ekonomové málo brání.

Je třeba šířeji chápat i důsledky inflace. Jak uvádím na obálce dnes diskutované knížky, „je mimo veškerou pochybnost, že inflace je jednou z nejúčinnějších cest k rozvratu ekonomiky, k politickému chaosu a k ožebračení a tím i k radikalizaci tisíců či milionů lidí“. Proto je inflace tak nebezpečná. Opakuji znovu, nepřevádějme inflaci na zdražování. Inflace – na rozdíl od zdražování – má svou vlastní dynamiku a vytváří nejrůznější inflační spirály, které ji posouvají v čase. Někdy do astronomických výšin. Právě proto je třeba ji včas zastavit.

Často dostávám ve své podstatě optimisticky zamýšlenou otázku, zda hrozba inflace nepovede k žádoucí změně vládních a EUovských ničivých opatření typu zelené politiky. Odpovídám: kéž by to tak bylo. V racionální, tolik potřebnou změnu v tomto směru nevěřím. Spíše si myslím, že většina států západního světa, včetně naší republiky, zkusí – po tak dlouhou dobu, jak to půjde – rozdávat, neboli maláčovat. O radikálních strukturálních změnách typu zrušení Green Dealu nikdo v Bruselu, v Berlíně či Washingtonu neuvažuje. Alespoň já žádné náznaky těchto úvah v těchto místech, ale ani u nás, nevidím.

Svět dnes miluje tzv. předběžnou opatrnost, přesto v našem dnešním tématu téměř nikdo „předběžně opatrný“ není. Jsme sice nadměrně předběžně opatrní ve všem možném i nemožném – roušky, karantény a lockdowny, bláznivé testování a očkování, nepřátelské prohlídky na letištích, extenzivní návody k různým elektrospotřebičům, nebo třeba helmy na kolo a lyže – ale chybí předběžná opatrnost v zacházení s penězi jak na individuální úrovni, tak zejména u státu. Kdyby byli ministři financí „předběžně opatrní“, nemohli by dopustit vznik dnešních obřích deficitů, které byly v tomto rozsahu v minulosti známé jen v případě války. Před inflací (a všemi jejími předstupni – rozpočtovými deficity a neopatrnou měnovou politikou) bychom už dávno roušky a helmy nosit měli.

Považoval jsem a považuji za mimořádně varovné, že žádná z politických stran, které uspěly v našich nedávných parlamentních volbách, nereprezentovala plán, jak se našeho obřího rozpočtového deficitu zbavit. Takový plán rozpočtových škrtů nebyl představen ani po volbách, a není představen dodnes. O rozpočtových škrtech, jak k nim dojít, co se musí stát, aby byly uskutečnitelné, se fakticky nemluví. Žádný protiinflační plán není, což je škoda. Neměli bychom ztrácet výhodu, kterou nám poskytuje naše vlastní měna. Kdybychom měli euro, žádný protiinflační plán bychom připravovat nemohli.

Ale to už je jako úvodní slovo více než dost. Tento stručný úvod není náhražkou přečtení si mého textu. Doufám však, že bude těchto mých pár úvodních tezí inspirací – aspoň pro někoho – si tento text přečíst.

Václav Klaus, prezentace knihy “Návrat inflace”, IVK, Hanspaulka, 3. února 2022.