Hlavní strana » Jinýma očima » Jiří Weigl: Kdo může za…

Jiří Weigl: Kdo může za zoufalý nedostatek lidí na práci?

Jinýma očima, 29. 9. 2021

Lidové noviny 14. září přinesly na titulní stránce článek s alarmujícím titulkem – „Dělník, kuchař, řidič – zoufalý nedostatek“. Signalizuje, že v oblasti školství a přípravy mladé generace na budoucí povolání je u nás opravdu něco hodně shnilého.

Naše země se po roce a půl covidové kalvárie nachází v paradoxní situaci – mnoho firem a živností nepřežilo, mnoho z nich bylo nuceno zásadně omezit své aktivity, za své vzal přeshraniční cestovní ruch a služby s ním spojené, letecká  doprava a globální pohyb zboží byly silně postiženy. Přesto základní charakteristikou současné situace v české ekonomice je nedostatek pracovních sil. Nemám tím na mysli politology, odborníky na marketing či management, či dokonce na genderová studia. Mám na mysli nejen ty profese z titulku v úvodu zmíněného článku, ale i zedníky, řezníky, soustružníky, svářeče, řidiče, švadleny, pokrývače, topenáře, asfaltéry, kombajnéry, traktoristy, elektrikáře, betonáře, prostě řemeslníky, manuálně pracující i technické profese všech stupňů a oborů. Covidové uzávěry hranic a vízové restrikce omezují dovoz těchto pracovních sil ze zahraničí a zásadní strukturální nerovnováha českého trhu práce tak v dnešní době ostře vystupuje do popředí.

České firmy jsou kvůli této situaci limitovány ve svém rozvoji,  musejí omezovat výrobu, odmítat zakázky atd. Iracionální alokace pracovních sil se stává vážnou makrobrzdou české ekonomiky.

Zatímco byznysová sféra je nedostatkem pracovních sil těžce postižena, personálně bobtná veřejný sektor a nejrůznější neziskové organizace.  Veřejné i soukromé vysoké školství při tom chrlí další desetitisíce absolventů v nejrůznějších pofidérních humanitních oborech. Jejich znalosti a možnosti uplatnění jsou srovnatelně chabé. Ti, kteří však za tento vývoj nesou odpovědnost – ministr školství a jeho resort, stejně jako nejrůznější pseudoodborníci, se radují, jak se u nás daří uskutečňovat nesmyslnou chiméru tzv. „vzdělanostní“ společnosti, jak doháníme Západ v počtu absolventů vysokých škol  a jak laciným rozdáním maturitních vysvědčení a vysokoškolských diplomů pokud možno každému se  připravujeme na zářnou budoucnost, kdy věda prostoupí náš každodenní život a charakter práce se radikálně změní. A tak stát a veřejná správa potřeby ekonomiky v oblasti školství ostentativně ignorují.

Bohužel, kdy tato těšínská jablíčka pokroku  uzrají, nikdo ze školských vizionářů není schopen říci.  Co je však zcela evidentní, je to, že naše absurdní vzdělávací politika nám dnes vytváří zásadní překážky hospodářskému růstu. Ignorovat skutečné aktuální potřeby ekonomiky a  trhu práce a namísto toho ve vzdělávací politice uskutečňovat chimérické vize pseudovzdělanostní společnosti může skončit jediným výsledkem – přijdeme o poslední zbytky komparativní výhody, kterou jsme v oblasti řemesel a technických oborů zdědili po minulých generacích, a nové masovou výchovou humanitních pseudovzdělanců nezískáme. Přijde-li nějaký toužebně očekávaný nástup nové fáze vědeckotechnické revoluce, jak se kdysi říkávalo, jedním si můžeme být zcela jisti – určitě ho v důsledku této vzdělávací politiky nezachytíme.

Jiří Weigl, Lidové noviny, 29. září 2021