Hlavní strana » Články a eseje » Covid a synergie zhoubných…

Covid a synergie zhoubných idejí

Články a eseje, 7. 10. 2020

My – ekonomové a zástupci dalších společenskovědních oborů – nezkoumáme medicínské souvislosti či zákonitosti této nové nemoci, ale na základě pozorného sledování i medicínských dat sdílíme názor, že tato nemoc nemá hrůzné projevy velkých pandemií minulosti a že se tato nemoc drtivé většině našich spoluobčanů nezdá být fatálně nebezpečná. Nezkoumáme ani příčiny jejího vzniku, ani způsob jejího šíření a ani možnosti jejího léčení. Nás zajímá její dopad na společnost, který je zjevně daleko závažnější než její nebezpečnost medicínská.

Zajímá nás, proč v případě této nemoci zdraví lidé akceptují zjevně nesmyslné zdravotní procedury (jako je neustálé preventivní testování nebo – spíše symbolické než opravdu funkční – nošení roušek), stejně tak proč akceptují spuštění laviny regulací nejrůznějších stránek života společnosti, zatímco při jiných epidemiích – s vyšší smrtností a těžším průběhem – vyhledávají léčení pouze skutečně nemocní, zatímco zbytek společnosti zůstává v klidu.

Původ a hybné síly covidové globální hysterie jsou obestřeny podobných tajemstvím jako samotný původ nemoci Covid-19. Zjevná nepřesvědčivost a do očí bijící podivnost vysvětlení vzniku pandemie, která přicházejí z oficiálních zdrojů (nemluvme o nepřesvědčivosti politiků, kteří nám to „vysvětlují“), vedou k explozi nejrůznějších konspiračních teorií, které za vnikem a rozšířením této epidemie vidí spiknutí a aktivitu skupin lidí a konkrétních jednotlivců jako jsou např. miliardáři Gates a Soros, operace tajných služeb či ďábelské plány bývalých komunistických velmocí Ruska a Číny.

Přesto, že vliv a aktivity těchto lidí nelze podceňovat, neboť úspěšnosti jejich manipulativního působení byly a jsou v řadě oblastí významné, nelze dnešní vývoj a jeho hybné síly redukovat na hru spiklenců. Proto nepřijímáme tak oblíbené teorie spiknutí. Jejich akceptace je rezignací na seriózní společenskovědní analýzu.

Na konceptu spiknutí založený výklad zastírá podstatu společenských jevů a popírá zákonitosti společenského vývoje. Zastánci konspiračních teorií se tak paradoxně dostávají do stejné lodi se sociálními inženýry a globalisty, kteří rovněž věří v možnost formování světa podle své vůle a přání. I zastánci konspiračních teorií jim tuto schopnost přisuzují.

Na rozdíl od nich to, co se dnes děje, vidíme spíše jako synergii zhoubných idejí (kterých je v dnešní bohaté a zhýčkané společnosti – což je pěkný nedávný výrok Mojmíra Hampla – k dispozici více než dost) a silných politických a byznysových zájmů, jejichž společným – ač se na tom nedomlouvají – motivem je oslabení lidské svobody a trhu, těchto dvou největších výdobytků moderní lidské společnosti. To vytvořilo v dnešní vysoce křehké a zranitelné společnosti živnou půdu, ve které stačí „spuštění jednoho kamínku“ a lavina se dává do pohybu. Labilita současné – internetem a sociálními sítěmi propojené – společnosti je tak velká, že stačí opravdu jen „cvrnknout“.

Nositelé této synergie – a je jich mnoho, nikde se ale společně setkat nemohou a nikdy se společně na tomto „cvrnknutí“ nemohli domluvit – onu nevědomky uvolněnou lavinu ze svého zorného úhlu nevidí a její důsledky proto nedoceňují. Není to tak, že někde v supermoderní podmořské stanici některý ze zlosynů, zločinců a paranoiků, obklopený krokodýly a padacími můstky, které tak úspěšně ve svých filmech ničíval James Bond, organizuje zničení světa.

Synergie, které jsme dnes svědky, není konkrétním plánem nikoho z tohoto světa. Nevytvářejí ji ani pánové, kteří se setkávají v Bilderbergu či v Davosu, resp. jsou to i oni, ale jen jako majitelé „malých kamínků“ a hráči svých parciálních, jakkoli zhoubných her. To ale lidskou společnost nemění, zatímco koronavirová lavina ano.

Lidskou společnost mění ona synergie vlivů, kterou my umožňujeme naším prohráváním ve zdánlivě nevinných jednotlivostech, podceňováním těchto jednotlivostí, naší nedostatečnou pozorností, útlumem kritického myšlení, zkorumpovaností vědy, likvidací společenských věd (vpádem pokrokářských ideologií, které je nahradily, ač s vědou nemají nic společného), „dekonstrukčním“ působením dnes módních ideologií.

Václav Klaus, Jiří Weigl, Mladá fronta DNES, 7. října 2020