Hlavní strana » Rozhovory » Václav Klaus pro Parlamentní…

Václav Klaus pro Parlamentní listy: Aktuální vlna klimatického alarmismu má politické důvody

Rozhovory, 19. 8. 2019

Pane prezidente, míříte na konferenci do sicilského Erice, kde budete mluvit o klimatických alarmistech a jejich politických motivech. Jaké bude hlavní sdělení vašeho vystoupení?

Erice je seminář o tzv. planetárních hrozbách a pořádá ho Světová federace vědců. Je to vznešená instituce a dorazí tam pár nositelů Nobelových cen za fyziku a podobných lidí. Pořádá to jeden úžasný italský devadesátiletý vědec profesor Zichichi, který pracuje v ženevském CERNu a je takovým druhým Einsteinem. Dává podporu tomuto tématu, aby se o tom mluvilo, zatímco většina vědců od toho ruce odtahuje, tak on vážnou debatu umožňuje a zve řadu lidí, kteří se na to dívají kriticky. Vystoupím tam i letos a název mého vystoupení je „Současná ofenzíva klimatických alarmistů je motivována výlučně politicky“.

Říkám tím, že nejsou žádné nové vědecké hypotézy, teorie, ale ani nová data, která by říkala, že se stalo něco revolučního. Přesto vznikla ta ofenzíva klimatistů. To je moje téma.

Velkým tématem posledních měsíců je 16letá švédská aktivistka Greta Thunbergová, která iniciovala školní stávky za klima. Stala se takřka hvězdou Západu, fotí se s ní političtí lídři i známé osobnosti. O čem to vypovídá?

Je to naprosté šílenství naší doby. Skutečnost, že politici, vědci i jinak do všeho šťourající novináři jí všichni naslouchají a vedou s ní vážné rozhovory, to je opravdu něco naprosto neuvěřitelného. Nevím, co to vypovídá o naší době. Je to smutné. Následují Grétou vyvolané „pátky pro budoucnost“, které došly kupodivu až do naší země, která byla i trošku mou zásluhou mírně klimaticky skeptická, najednou se to rozhořelo i tady. 

Nedávno jsem četl rozhovor jednoho z organizátorů, který říká, že už nemá důvod se vzdělávat, protože žádná budoucnost nebude. To je nepředstavitelná věc. Že tomuhle dospělí zralí lidé mohou naslouchat či fanaticky tleskat v Evropském parlamentu, to je neuvěřitelné. 

Greta Thunbergová teď míří na speciální jachtě přes oceán do USA, kde bude mluvit na konferencích a významných fórech. Cestou po vodě demonstruje svůj odpor k létání, které mimořádně znečišťuje ovzduší. Neukazuje to, že své konání skutečně myslí vážně?

Nevím. Ta dívenka je obětí. Obětí do značné míry svých rodičů, kteří jí to naočkovali a kteří jsou natolik nezodpovědnými lidmi, že ji zneužívají k propagaci myšlenek tohoto typu. Dívka je chudák a možná, že si to nezaslouží. Tak bychom to měli chápat a vnímat.

Píšu teď širší text ke třiceti letům zahájení naší polistopadové éry a zmiňuji jednu akci, kterou pořádali v Rumunsku za jejich předsednictví EU. V květnu se v Bukurešti konala velká konference s názvem „Dětský summit“ a mluvilo se tam, že děti by se měly výrazněji podílet na vážném rozhodování Evropské unie. Takže dění kolem té dívenky je součástí bláznovství tohoto typu.

Co se změnilo, že najednou dostávají tak výrazný prostor akce tohoto typu? Jde tomu naproti EU?

Výrazně k tomu nakročila volbou nových představitelů EU. To, že paní von der Leyen (já bych antiaristokraticky říkal pouze Leyen) vydala neuvěřitelná prohlášení, která téměř nemají obdoby. Fascinuje mě její výrok, kde uváděla, že chce, aby se Evropa do roku 2050 stala prvním klimaticky neutrálním kontinentem světa. Přemýšlíme o těchto výrocích. Když někdo mluví o světu bez uhlíkové stopy, smysl to má, byť je to samozřejmě blbost. Ale klimaticky neutrální? Tento výrok nedává vůbec žádný smysl. Kdyby řekla, že se nemá zvyšovat průměrná globální teplota, je to nesmysl, ale je možné to vyslovit. Klimaticky neutrální, což je výrok z jejího předvolebního projevu ze Štrasburku, tak ten já opravdu nechápu. 

Pokud chce během deseti let snížit emise CO₂ o 50 procent, jasně tím chce podvázat evropskou ekonomiku. A to říká člověk, který v CDU do nedávna nikdy životní prostředí na starosti neměl a žádné silné výroky o tom nikdy v životě nedělal. Je to čiré politikum, čirý pokus zalíbit se dnešnímu podivně se utvářenému světu.

Neřekla to von der Leyenová jen proto, aby si mezi europoslanci zajistila zvolení?

Pro mě je stejně šílené, ať to myslí, nebo nemyslí vážně. Nechci v tom diferencovat. Aby ona řekla, že jejím prvním cílem je do tří měsíců předložit zákon o klimatu, to jsou přece věci, o kterých se lidstvo hádá dlouhá desetiletí a ona to chce za tři měsíce. Co si o tom máme myslet? Výroky tohoto typu by jí v Německu před dvěma třemi lety neprošly a dneska se to chce stát baštou myšlení tzv. Nové EU pod jejím vedením. Konec světa.

Kde se podle Vás vzala ta nová vlna boje za klima? Ještě nedávno bylo relativně ticho a dnes se zvedají pomyslné prapory různých témat včetně takových nápadů jako zdanění masa v Německu. Co to vyvolalo?

Napsal jsem, že ofenzíva klimatických alarmistů je „politically driven“, čili politicky vedena, tažena. Myslím, že se ve světové vědě nestalo nic. Že by klimatologové objevili něco nového, myslím, že ne. Totéž ve statistikách. Lidé jsou popleteni pár horkými dny v červenci, nicméně nedávno náš meteorologický ústav řekl, že červenec 2019 je desátým nejteplejším červencem od roku 1961. Za těch necelých 50 let je desátým a vůbec nemluvíme o dalších letech předtím. Takže to úplně datový průlom není. Všechno je výrazem beznaděje politiky. Totální vyčpění standardních politických stran a falešné hledání kvazipolitiků nějakých jiných líbivých témat. Myslím, že to s tím úzce souvisí. 

Kdyby existovaly standardní politické strany se standardní strukturou, musely by na toto říci ne. Pokud by tohle bylo za mého působení, ODS by křičela a nedopustila by, aby se tohle stalo hlavním politickým tématem naší doby. Politické strany opustily vážné otázky a hádají se o Šmardu či Staňka.

Platí skutečně, že jde v případě klimatu o nedůležité téma? Existují lidé, kteří to vážně berou. V mladší generaci jich je určitě značné množství. Zaslechl jsem nedávno v metru rozhovor dvou mladých mužů, kde jeden druhému sděloval, že prožívá klimatickou úzkost. Prý je to pocit beznaděje z blížícího se zániku planety vlivem lidského působení, přestože ten člověk sám žije ekologicky, ale sám nic nezmůže…

Takový člověk je popletený. Pokud by se tématem vážně zabýval, nemohl by nic takového říci. Používá se i termín klimatická nouze... Podívejte, já se tímto tématem zabývám minimálně 15 let a všimněme si, že termín klimatická nouze ještě asi před dvěma lety neexistoval. To je PR agenturami vytvořené slovo, které má někoho poplést a svést z cesty. Je zajímavé, že při nekonečných hádkách na tohle téma nikdy nikoho nenapadlo využít donedávna slovo klimatická nouze. Jestli je to teď ve slovníku x-letých mladých lidí v metru, jde o důkaz, že je všechno jen mediální hra.

Klimatickou nouzi, o které jste mluvil, teď vyhlásil Tomáš Petříček z ČSSD na svém ministerstvu zahraničí. Úřad bude v zahradě chovat čmeláky. Co Vás napadalo, když jste o tom slyšel?

Tady už je pouze možné si ťukat do čela, nic jiného možné není. Že ten člověk nepatří na toto ministerstvo bylo evidentní vždycky. Pokud k tomu někdo chtěl pádný důkaz, tady ho má.

Zaměstnanci ministerstva se prý budou moci připojit ke klimatickým stávkám a místo práce debatovat o klimatu…

Po vzoru těch dětských stávek to zavádějí na ministerstvu. Pootočil bych to jedním směrem, abychom na to nezapomněli. Existuje jistá protiakce. V posledních dnech jsem v kontaktu s několika západoevropskými pány profesory, kteří připravují dopis asi tří set odborníků, vědců, klimatologů asi z 15 zemí. Výzva se jmenuje „There si no climate emergency“, tedy, že není žádná hrozba klimatu. Dopis adresují prezidentovi Evropské rady, šéfce Evropské komise a šéfovi Evropského parlamentu.

Zatím je to myslím ještě v procesu přípravy všech jmen a velmi uvítali, že jsem i já ochoten se toho zúčastnit a věnovali mi tam prestižní místo. Je to jistý protitah.

Jde o to, zda ti tři papaláši Evropské unie budou tomuto dokumentu věnovat aspoň takovou pozornost jako svaté Gretě. O tom to všechno je.

Jak vůbec hodnotíte složení Evropského parlamentu po květnových volbách? Změní se něco?

O nadějích na změnu se nekonečně mluvilo a já jsem je nikdy nesdílel. Věděl jsem, že dojde k malému posunu ve prospěch stran kritických k evropskému integračnímu procesu. Od začátku jsem ale říkal, že zůstane drtivá většina těch opačných a změna v žádném případě nepřijde. Ti tzv. liberálové pana Verhofstadta jsou snad ještě horší než evropští lidovci a socialisti. Nestalo se vůbec nic lepšího, naopak je to horší a horší.

Vládu nad Velkou Británii převzal Boris Johnson, muž jasných názorů a tvrdý zastánce brexitu. Považujete aspoň toto ve svých očích za pozitivní změnu?

Kéž by, kéž by. Fandím mu a přeji, aby brexit dotáhl do konce. Vedl jsem nedávno rozhovor s jedním Britem a říkal jsem mu, že už mě tolik nezajímá, jak zápletka s brexitem dopadne. Pro mě výsledek britského referenda před třemi lety byl klíčovou revoluční změnou, která si dovolila zatřást Evropskou unií a říct evropským papalášům, že je to jinak a spousta milionů lidí, většina v jedné zemi vidí Evropskou unii jinak. To byla revoluční změna a signál dalším zemím.

Abych se přiznal, není pro mě rozhodující, zda Velká Británie zůstane, či nezůstane v Evropské unii. Je to jejich rozhodnutí a samozřejmě respektují většinový zájem Britů, aby odešli a je to jen dobře. Samo o sobě mě to však tolik nezajímá. Mám strach, že tříletým protahováním a nedůstojnými souboji byl pozitivní nádech brexitu dávno vymazán. Proto neřeším, jak to dopadne a vůbec by mě nenapadlo každodenně sledovat, jak se korouhvička v Británii pootáčí. 

Takže je to podle Vás už jedno, jak celý příběh s brexitem dopadne?

Výsledek referenda byl klíčový a snad pootevřel oči mnoha lidem. Mysleli jsme, že trošku zatřese sebedůvěrou těch lidí na druhé straně a vypadalo to tak. Jenže to už vyvanulo a všechny tahanice to naprosto smazaly. Otázka brexitu mě tolik nezajímá. Vůbec nesdílím názor řady Čechů, že Británie byla někdy na naší straně proti německo-francouzské ose. Nikdy nebyla. To je mystifikace. Proti německo-francouzské ose byla britská média, ale nikoli britští úředníci, kteří byli jejich ministerstvem zahraničí delegováni do evropských pozic. Ti byli stejně nesmyslně prounijní jako jakýkoli delegát z Francie a z Německa.

Rozruch a ostré reakce vyvolalo poslední dění v Rusku, kde státní orgány tvrdě zasahovaly proti demonstrantům. Bylo pozatýkáno na tisíc lidí. Policisté se chovali často velmi brutálně. Není to už za hranou?

Nerozumím tomu. Nemám nějaký jednoznačný výklad toho, proč se to děje. Nevím, co by tím ruské vedení dneska mohlo sledovat. Naopak bych si myslel, že jsou do té míry racionální, aby věděli, že jim to bude v západním světě ubírat. Proto se mi zdá nerozumné, že se do toho pustili. 

Na druhé straně jsem si dobře vědom, že v dnešním rozhádaném světě má Rusko také obrovský problém, jak udržet vnitřní soudržnost a konzistenci, jak sladit zájmy v té obrovské zemi. Nezapomeňme, že Rusko je seskládané z různého počtu různě kulturně a civilizačně založených lidí. Jak chce Rusko svůj celek udržet, to nevím, a nevím, jak jim poradit. Že bych jim radil, aby přitvrzovali v potlačování demonstrací, to určitě ne. Ale jak to mají dělat, si netroufám radit.

Závěrem nemohu vynechat poslední události domácí politiky. S jakými pocity sledujete to „letní představení“ kolem sporů o ministra kultury?

Není to má kauza. Řešil jsem to dlouhá léta ve funkci předsedy vlády i prezidenta republiky. Problém našich složitých koaličních vlád a toho, jestli jak premiér, tak prezident jsou pouze výkonní úředníci, kterým předseda koaliční strany jen nadiktuje kandidáta na ministra a prezident musí konat, tento názor nesdílím a sám jsem s tím měl obrovské problémy. Možná si někdo vzpomíná na můj souboj s nominací pana Ratha na funkci ministra zdravotnictví. Jaký vhodnější příklad bych si měl vybrat, než to, jak jsem dlouho bojoval s tím, aby David Rath nebyl ministr. 

Jde o problém našeho koaličního vládnutí a sledujeme jen na povrch se dostávající události. Nijak mě to nevzrušuje a naší zemi se nic specifického neděje kvůli tomu, že nemáme ministra kultury. To je úplně irelevantní. Je to politická hříčka. Vůbec je otázkou, zda má existovat Ministerstvo kultury.

Jak v té věci hodnotíte konání prezidenta Miloše Zemana?

Jestli dnešní prezident nadmíru používá nejasnost Ústavy k prosazování svých osobních zájmů a záměrů, nevím. Očekával jsem, že už mávne rukou, couvne a řekne, že se mu nevyplatí, aby se o tom ještě dohadoval. To bylo moje očekávání, proto mě trošku překvapilo, jak se to vyvíjí. 

Jeho (Zemanovu, pozn. red.) původnímu výroku, že je absurdní vyhazovat ministra, který si jako jeden z mála troufl vyhodit významného funkcionáře s podezřením z korupce, tomuhle rozumím, a stejně rozumím jeho myšlence, že ministr má na svůj úřad mít nějakou kvalifikaci. Sám jsem si zoufal v tom, koho jsem jako předseda vlády musel přijmout jako ministra. Rozumím Miloši Zemanovi, že může mít námitky vůči panu Šmardovi, který se žádnými kulturologickými referencemi nemůže pochlubit.

Radim Panenka, Parlamentní listy, 19. srpna 2019