Hlavní strana » Komentáře IVK » Stanovisko IVK ke dni 7. 3.…

Stanovisko IVK ke dni 7. 3. 2019: Hanba pozérskému bláznovství

Komentáře IVK, 8. 3. 2019

Na stále bláznivějším pokrokářském Západě se šíří jako nejnovější forma klimatického alarmismu exaltovaná hysterie, jejímž symbolem je švédská školačka Greta Thunbergová, jež na protest proti podle ní nedostatečné činnosti vlád v boji proti tzv. globální změně klimatu bojuje záškoláctvím. Je při tom oslavována pokrokářským mainstreamem a jako vrcholná celebrita zvána na dýchánky světových politických a ekonomických celebrit v Davosu.

Boj proti změnám klimatu nechozením do školy je světový hit a i u nás se již vyskytli hlupáci, kteří se to pokoušejí napodobit, a jiní, kteří to jako chvályhodnou občanskou aktivitu oslavují. Ale nedosti na tom. O tom, že vzdělání a z něho plynoucí schopnost kriticky myslet, se pokrokářským manipulátorům veřejného mínění nehodí do krámu, není pochyb. Evidentně však své moci zatím úplně nedůvěřují a oprávněně pochybují, že se jim podaří si podřídit mlčící většinu pouhým přesvědčováním. A tak máme na stole kampaň za vyhlášení „klimatického stavu nouze“, který by uvědomělým environmentalistům umožnil suspendovat občanské svobody a lidská práva a nastolil jakousi novou diktaturu, sloužící vyšší pravdě klimatického náboženství.

Už ani nepřekvapí, že tyto protispolečenské bludy zelených extrémistů a jejich absurdní požadavky na omezení svobody veřejnou mocí si bez zaváhání osvojila naše pražská tzv. kulturní fronta a posledního února letošního roku se obrátila otevřeným dopisem s názvem „Staňme se spojenci v boji proti budoucnosti klimatického rozvratu“ na magistrát hlavního města s požadavkem, aby vyhlásil „stav klimatické nouze“ a začal jednat v zájmu planety. Cílem tohoto výjimečného stavu v hlavním městě má být „ do roku 2030 fungovat s neutrálními emisemi skleníkových plynů“. Naše kulturní avantgarda ve svých nejlepších „kohoutovských“ tradicích se nehodlá smířit s hrozícím „ekologickým kolapsem“ a „apatií vládních elit“, ale jde kupředu, razíc cestu pokroku inspirována pečlivým studiem západních pionýrů. Že je to nesmyslné, směšné a křečovité, nevadí. Chceme přece být v „tvrdém jádru“ a světoví.

Signatáři správně tuší, že česká společnost je většinově vůči podobnému třeštění velmi skeptická, a proto vykalkulovaně adresují svou výzvu pražskému magistrátu, kde mají své ideové spřízněnce. Zřejmě věří, že z Prahy pod moudrou vládou aktivistů vznikne po vzoru husitského Tábora něco jako „klimatická komuna“, moderní podoba království Božího na zemi. Původcem těchto aktivit však není pouze „klimatický žal“ (climate grief) – vznešená módní psychiatrická diagnóza, jíž se na Západě honosí ti nejuvědomělejší z šiřitelů dobra. Čertovo kopýtko z provolání vykoukne na samém závěru, v nejasné poznámce, že hrozba klimatického rozvratu musí znamenat „nastavení jiných pravidel pro financování a řízení kulturních institucí“ (sic).

Že se pod podobné nesmysly podepisují různí aktivisté a obskurní neziskovky a spolky, nikoho nepřekvapí. Na pováženou však je, že pod tímto bizarním dokumentem vidíme podepsány státní a veřejné kulturní instituce, jako Národní filmový archiv, Institut umění – Divadelní ústav, Akademii výtvarných umění v Praze, Vysokou školu uměleckoprůmyslovou, Uměleckoprůmyslové muzeum, Národní knihovnu České republiky a řadu dalších. V našem státě je něco opravdu hodně shnilého.

Jiří Weigl, dne 7. března 2019