Hlavní strana » Jinýma očima » Václav Klaus ml.: Proč…
Jinýma očima, 13. 7. 2018
Dámy a pánové,
dovolte mi také říci několik slov. Koneckonců o důvěru se uchází po sto letech od vzniku republiky dvacátá vláda. Nepočítám tedy 47 let dob nacismu a komunismu.
Dnes jde o událost důležitou pro republiku. A nutno hned říci i pro jakou republiku.
Chtěl bych žít v zemi, kde základem všeho je svobodný samostatný občan, jeho rodina. Bohatství společnosti totiž vzniká spontánními aktivitami svobodných lidí, nikoli regulacemi, dotacemi a daněmi. Nikoli vládou.
Chtěl bych žít v zemi, která má nízké daně a nízké výdaje státního rozpočtu. Nikoli daně vysoké a složité a státní výdaje obrovské a rostoucí. Ronald Reagan to kdysi nazval „People before Government“.
Chtěl bych žít v zemi, která systematicky ruší zbytečné, nefunkční či vyloženě nebezpečné instituce (např. Jsme tu měli Ombudsmanku) a desítky dalších roztodivných státně-nestátních-nezávislých organizací, fondů a agentur, do kterých zde skoro každou středu ve sněmovně volíme nějaké delegáty, aniž bychom je znali.
Občan-rodina-obec-stát a to v tomto pořadí. Nic navíc, nic mezitím.
Chtěl bych proto žít v zemi, která zruší samosprávné kraje.
Chtěl bych žít v zemi, kde panuje svobodný život. Stát má zaručovat základní práva: Právo na život, na svobodu, na vlastnictví. V drtivé většině dalších aktivit přináleží státu zdrženlivost.
Chtěl bych žít v zemi, která efektivně slouží českým občanům, je silná při prosazování jejich zájmů. Náš život se odehrává v České republice, řešme české problémy a české zájmy, nikoli zájmy cizí, nikoli problémy někoho jiného.
Chtěl bych žít v zemi, která hájí bezpečí svých občanů. V zemi, kde jsou přiměřeně oceňováni zejména řadoví policisté, zajišťující bezpečnost na ulicích a v terénu. Nikoli vrcholoví političtí policisté, řídící z kanceláří nějaké kampaně nebo převraty.
Chtěl bych žít v zemi hájící naše tradice a odkaz předků. V zemi, kde armáda slouží především k ochraně republiky, nikoli k mezinárodním akcím. V zemi, kde je tohoto cíle armáda schopná.
Chtěl bych žít v zemi, která vyniká mezi ostatními vzdělaností svých obyvatel. Ne, že na to už jen vzpomíná. Chci žít v zemi, která dokáže své daně dostat k dobrým učitelům a nechá je pracovat.
Chci žít v zemi, jejíž představitelé mluví k lidem jasně a nesnaží se je na každém kroku nějak podvádět. Ocituji teď dnešní vládní program ohledně měny Euro: „… Vláda nevidí v současné době možnost přijetí společné evropské měny, nicméně i nadále respektuje přijaté závazky.“ Ano-ne-možná. Tak to řeknu za sebe – Chci žít v zemi, kde se platí českou korunou.
Chci žít v zemi, která má málo zákonů, ale zato všeobecně respektovaných.
Chci žít v zemi, která neskáče do každé totality, která jde zrovna okolo. Sotva jsme odrostli dějinám mezinárodního dělnického hnutí. Kdy údajně dějiny byly určovány vztahem k výrobním prostředkům – a už nám nabízejí nové doktríny. Vycházejí z představy, že veškeré dějiny určuje moc, pomocí níž různé skupiny definované na základě rasy, pohlaví a podobně – ovládají a diskriminují ostatní skupiny. Vyučují to na fakultách, převádějí do života. Je to ideologie politické korektnosti. Nenávidí klasické rodiny, klasické vzdělání, národy. Nenávidí nezávislé samostatné jedince (to mají s původním marxismem identické). Označují celé skupiny lidí homofoby, sexisty, rasisty, za osoby plné předsudků. Jejich nepřátelé nejsou pomýlenci, s nimiž je třeba diskutovat, ale které je třeba umlčet, odsoudit a zavrhnout. Je to systém podobný náboženství. Jeho důsledkem je destrukce svobodné a normální diskuse.
Chci žít v zemi, kde můžete svobodně, tedy i silně kriticky, vystupovat, ne jen papouškovat mainstreamové „pravdy“. Ve vědě, na univerzitách, ve státní správě. Nechci žít v zemi, kde se mluví jinak doma a jinak na veřejnosti.
Původní marxisté věřili, že výchovou lze z lidské povahy vymýtit zištnost a sobectví, a že lidé budou stejně usilovně pracovat pro obecné blaho jako pro své vlastní. Multikulturalismus přenáší hledání lidské dokonalosti z ekonomické sféry do oblasti sociální a kulturní a vyžaduje, aby se lidé vzdali kmenového cítění a sounáležitosti a dávali přednost „jinému“ před důvěrně známým. Původní marxismus selhal, nedokázal změnit lidskou povahu – teď chtějí totéž.
Chci žít v zemi, která odmítá takovéhle bludy. Která nenálepkuje lidi, co mluví jasně, slovem „populista“. Jakoby snad snaha o popularitu byla v demokracii něco špatného? Jakoby snad nebyla základem demokracie.
Ano, chci například žít v zemi, kde manželství je svazkem jednoho muže a jedné ženy.
Chci žít v zemi, kde pokrok a inovace jsou taženy soukromým sektorem, nikoli pomatenými státními kampaněmi “průmysl 4.0” nebo Digitální Česko, ze kterého kouká spíš nástroj na kontrolu občanů než jejich lepší život. Chci žít v zemi, která občana nebuzeruje, zda digitálně je druhotné.
Ano, chci žít v zemi, kde se za všech okolností vyplatí pracovat, nikoli čerpat dávky.
Chci žít v zemi, která chrání přírodu pro lidi, nikoli přírodu proti lidem. Nechci tolerovat patent skupiny aktivistů na rozhodování o Šumavě, lesích, vodách, stavbách nebo například o kůrovci.
Chci žít v zemi, kde každý, co něco aktivně dělá či rozhoduje (např. starosta obce) – není hned automaticky podezřelý. V boji s korupcí chci stát tvrdě potírající organizované skupiny rozkrádající miliardy, nikoli policejně-udavačsko-digitální stát, kde se nic nesmí. A kde prodavačky v obchodě dostávají velké pokuty, když opomenout namarkovat žvýkačky.
Chci žít v zemi, která se chová s úctou ke starým lidem. Která v nich nevidí jen hlasovací mašinerii, ale jinak na jejich názory nedbá.
Chci zemi, kde se staví. Kde se staví byty. Kde realitní trh nereaguje jen růstem cen.
Nechci žít v zemi, kde hodně záleží na tom, jak hlasitě křičíte, jakou máte lobby. Kde jsou pak proto třeba zdravotní sestřičky nebo učitelky ve školkách na nejspodnějších místech svých resortů.
Chci hrdou a sebevědomou zahraniční politiku. Podobnou jako má například Maďarsko či Polsko.
Tohle všechno chci a jsem si jist, že tato vláda nic z toho není pro naší zemi schopna ani ochotna garantovat. Že to sama ani nechce, že chce jen vládnout.
A to je ten důvod, proč dnes nedostane můj hlas.
Dámy a pánové, děkuji za pozornost.
Václav Klaus ml., Poslanecká sněmovna PČR, 11. července 2018
Copyright © 2010, Václav Klaus. Všechna práva vyhrazena. Bez předchozího písemného souhlasu není dovoleno další publikování, distribuce nebo tisk materiálů zveřejněných na tomto serveru.