Hlavní strana » Dokumenty » Zápis z dvanáctých Rozmluv na…

Zápis z dvanáctých Rozmluv na Hanspaulce s prof. Janem Kellerem

Dokumenty, 23. 11. 2017

Dvanácté Rozmluvy na Hanspaulce měly poněkud netradiční ráz. Místo většího počtu hostů jsme tentokráte pozvali hosta jen jednoho, Jana Kellera, profesora sociologie, v současnosti i poslance Evropského parlamentu, známého komentátora deníku Právo. Důvodem je to, že dlouho sledujeme jeho názory a jakkoli jsme v prvním ideovém plánu od něho výrazně napravo, v druhém plánu, v debatách o dnešním světě a o hrozbách, které cítíme, jsme s ním zajedno. Shodujeme se s ním i v tom, že je to druhé v současnosti daleko závažnější než to první.

Prof. Keller v úvodu nastolil tři své teze:

- současný politický, sociální a ekonomický systém, původně zvaný kapitalismus, uskutečňuje dnes to, o co usiloval komunismus;

- došlo k obrácení rolí levice a pravice, současná pravice kopíruje levicové ideologie 60. let;

- Evropský parlament dva dny před naším setkáním hlasoval o rezoluci vyjadřující souhlas s projektem Dublin 4, který znamená, mimo jiné, přenesení azylového řízení z jednotlivých členských zemí EU do Bruselu.

O těchto třech tématech se rozproudila dlouhá a velmi podnětná diskuse.

Ad 1) Vznikla otázka, zda je ještě možné současný politický, sociální a ekonomický systém Západu nazývat kapitalismem. Řada z nás by se slova kapitalismus nerada zbavovala, ale není pochyb o tom, že se i kapitalismus výrazně mění. Vznikl už nebo vzniká systém nový? Natolik nový, že by si zasloužil nové pojmenování? Jsou jeho strukturální charakteristiky natolik odlišné, že si náš dnešek nové slovo zaslouží? Přítel našeho institutu, americký ekonom srbského původu Steve Pejovich, mluví o dnešku jako o „liberálním socialismu“, což je jistě vyjádřením jednoho z aspektů probíhajících změn, ale asi nikoliv celek vyčerpávajícím. Nové slovo prostě zatím nemáme.

Věnovali jsme se i debatě o oprávněnosti či neoprávněnosti hovořit o nárůstu sociální nerovnosti. Na rozdíl od prof. Kellera si řada z nás nemyslí, že dochází k dramatickému nárůstu majetkové nerovnosti, resp. zdůrazňujeme to, že nesporně velká majetková odlišnost neznamená v současnosti to, co znamenala v minulosti – neznamená novou sociální stratifikaci. Velké majetkové rozdíly (že tři největší rodiny USA mají větší bohatství než polovina americké společnosti jako celku?) už neznamenají ničivou nerovnost vznik neakceptovatelné chudoby. To je obrovský rozdíl. Nastala elementární saturace západní společnosti. Subsistenční úroveň byla dávno překonána, a proto nerovnost nevede k tomu, čím byla v minulosti – k extrémní chudobě.

Prof. Keller připomněl významný příspěvek Freiburgské školy ordoliberalismu k dnešní proměně kapitalismu. Její důraz na roli trhu, který je řadou teoretiků zdůrazňován a pozitivně oceňován, neboli onen liberalismus v názvu tohoto myšlenkového schématu, byl více než vyvážen a asi i znevážen slovem ordo, neboli důrazem na řád. Pokud jsou tato dvě slova v rovnováze, může být všechno v pořádku. Pokud jednoznačně zvítězí to druhé nad tím prvním, pak je všechno špatně. Mám pocit, že dnes slovo ordo zvítězilo nad slovem liberalismus, nebo v jiné terminologii, že zvítězila regulace nad trhem. (Úplně okrajově bych si dovolil připomenout, že si toho museli být vědomi i ideologové nacistického Německa, protože Freiburgskou školu paradoxně nezakázali.)

V naší diskusi jsme si připomněli, že vedle Freiburgské školy o dvě desetiletí později vznikla Frankfurtská škola, nikoli náhodou obě německé. Obě změnily svět. Znovu to ukazuje mimořádnou roli Německa, jakkoli jsme si mnozí mysleli, že má v oblasti idejí – alespoň ve 20. století – dominantní roli angloamerický svět.

Tím se vlastně dostáváme k druhému tématu prof. Kellera.

Ad 2) Na rozdíl od mnoha jiných politologů, sociologů a ekonomů si nemyslíme, že jsou slova levice a pravice zbytečná a prázdná. Úplně něco jiného je kritika slabosti současných levicových a pravicových stran, kritika jejich vyčpělosti a vyprázdněnosti (obou!), a toho – jak řekl jeden z účastníků – že levice opustila levičáky a pravice opustila pravičáky.

Pravice byla původně konzervativní. Dnes se pravice bojí být pravicí, bojí se být konzervativní, bojí se obhajovat spontánní vývoj lidské společnosti (uvěřila, že regulace a konstruktivismus jsou nezbytné), bojí se obhajovat přirozenou nerovnost jako nezměnitelný a vlastně žádoucí fenomén, přijímá hesla o antidiskriminaci a o boji s nerovností, atd. Stala se vlastně levicí, což dokazují postoje tzv. pravicových stran jako je merkelovská CDU.

Levice, která dříve oslovovala ty chudší, opustila souboj o rovnost a nerovnost a začala bojovat za různost (neboli diverzitu), za neomezenou svobodu v zacházení s lidskou podstatou, přeměnila se v novou levici.

Ad 3) Prof. Keller velmi výstižně a barvitě popsal absurditu hlasování o schématu Dublin 4 v Evropském parlamentu, o nátlaku na jednotlivé poslance, ale i o tom, že čeští europoslanci pro Dublin 4 nehlasovali (někteří ale radši opustili hlasovací sál). Byl vysloven názor, že Dublin 4 bude znamenat definitivní ukončení suverenity členských zemí EU. Přestanou mít sebemenší právo rozhodovat o tom, kdo bude žít na jejich území. V jiné terminologii je to možné vyjádřit tak, že přijetí schématu Dublin 4 ukončí spory o povinné kvóty migrantů pro jednotlivé země, což tyto země – včetně České republiky – dosud odmítaly. Dublin 4 bude znamenat automatismus v určování, kolik migrantů do té které členské země EU přijde.

V diskusi byla vyslovena dalších tezí – o dnešní mimořádné roli nejbohatších elit z byznys sféry, o tom, zda transformace kapitalismu probíhá zdola či shora (bottom up nebo top down); o proměnách konzervatismu u tzv. vyšších a nižších vrstev společnosti, atd. V každém případě se ukázalo, že je tato forma Rozmluv na Hanspaulce nosná a obohacující. Prof. Kellerovi za jeho účast děkujeme.

Václav Klaus, 23. listopadu 2017.