Hlavní strana » Jinýma očima » Hana Lipovská: Bruselská…

Hana Lipovská: Bruselská blankosměnka

Jinýma očima, 1. 3. 2017

Šedesát let od podpisu Římských smluv, dvacet pět let od Maastrichtu a deset od Lisabonu přichází Evropský parlament s novou snahou o revizi unijních smluv. Předkladatelé Zprávy o zlepšení fungování Evropské unie využitím potenciálu Lisabonské smlouvy[1] si jasnozřivě všimli, že Evropská unie je v krizi. Místo transformace zpět na mezinárodní organizaci suverénních národních států však ve svém návrhu revize Lisabonské smlouvy předepisují jediný lék, který znají: ještě více Evropy.

Slabé členské státy podle Zprávy krizím nedokáží čelit samy, ale potřebují společnou reakci Evropské unie. Hlavním cílem předkladatelů Zprávy je proto návrat k ideologii Evropské ústavy: vznik silné evropské vlády v rukou Evropské komise, která povede k vytvoření stále těsnější Unie. Národní stát je podrobován tradiční kritice, neboť nemá žádnou společnou vizi budoucnosti našeho světadílu a je spojen s bezprecedentní úrovní euroskepticismu, který vede k nacionalismu.  

Autoři Zprávy tak skrytě reagují na náznaky neposlušnosti států Visegradské čtyřky. V minulém roce se Komise několikrát urputně snažila zabránit eurorealistické polské vládě v hájení polských národních zájmů. Toto úsilí však naráželo na nutnost jednomyslné shody, a tedy i jednomyslného odsouzení všemi členských států. Nemožnost jednoduše trestat[2] Polsko, Maďarsko (a kdykoli v budoucnu třeba i Českou republiku) vede reformátory k návrhu institutu žaloby pro systematické porušování základních hodnot, který by Komise mohla kdykoli uplatnit proti kterémukoli členskému státu.

I proto chtějí „dobří Evropané“ zrušit článek 51 Listiny základní práv EU. V textu Zprávy ovšem tento článek citován není: zaručuje totiž, že Listina „nerozšiřuje oblast působnosti práva Unie nad rámec pravomocí Unie, ani nevytváří žádnou novou pravomoc či úkol pro Unii, ani nemění pravomoc a úkoly stanovené ve Smlouvách“. Reformátoři však nové pravomoci vytvářet hodlají – a článek 51 jim v tom až doposud překážel.

Dalším jednoznačně pojmenovaným nepřítelem Bruselu je Lucemburský kompromis, který (byť jen neformálně) umožňuje členským státům požadovat jednomyslnou shodu alespoň na nejdůležitějších bodech. Podle Zprávy však snaha Rady o jednomyslnost maří pokrok při budování Unie. Konsensus má být proto nahrazen rozhodováním centrální vlády – Komise – která se již hledáním shody zdržovat nebude.  

Suverenita národního státu má být dále oslabena také rozšířením volebního práva ve všech typech voleb i na ty občany, které nejsou státními příslušníky členského státu. V praxi tato reforma znamená, že by kupříkladu Němci nebo Francouzi s bydlištěm v České republice mohli ovlivnit složení české vlády, ale také že by mohli kandidovat v parlamentních, komunálních či třeba prezidentských volbách.  Důsledek takové revoluce je zřejmý: správa českých věcí veřejných by již nespočívala v rukou občanů České republiky. Majiteli klíčů od národních států by se snadno stali právě oni „dobří Evropané“.

Klíčovým tématem Zprávy je i rychlé vytvoření Evropské obranné unie, tedy jakési unijní varianty vojsk Varšavské smlouvy. Členské státy totiž prý nadále nedokáží zaručit svoji bezpečnost. Zařazení vnitřní a vnější bezpečnosti mezi tzv. sdílené pravomoci je tak dalším příkladem podkopávání samotné podstaty státu, kterou již Locke definoval právě pomocí práva země na obranu. Evropská obranná unie by měla dále umožnit také stabilizaci svého sousedství. Které země se však nacházejí v sousedství Evropské unie? Jak bude tato skrytá výhrůžka čtena v Turecku, v Rusku či na Ukrajině? A jak konkrétně bude bruselská vojenská stabilizace vypadat? O tom samozřejmě Zpráva mlčí.

Obdobně jako Zpráva pěti předsedů[3], také Zpráva o zlepšení fungování EU vidí ve společné hospodářské a měnové unii cestu k vytoužené Evropské politické unii. Jádrem unijních hospodářských plánů je proto vytvoření společné fiskální politiky a především úřadu ministra financí Evropské unie. Ministr financí se má stát spolu s ministrem zahraničí[4] jedním ze dvou místopředsedů Komise. Unijní ministerstvo financí by navíc mělo dostat právo půjčovat si peníze na kapitálových trzích a hospodařit s vlastním rozpočtem.

Pokud by byl byť jen zlomek nové Zprávy uveden v život, stala by se kdysi mezivládní Unie skutečnou nadnárodní Dystopií, falešným pseudostátem popírajícím principy národní suverenity a ekonomické svobody. Absurdní návrh Zprávy byl přitom 16. února 2017 schválen většinou hlasů[5]. Pouze pět českých europoslanců (z celkových jednadvaceti) hlasovalo proti usnesení[6]. Česká média přešla absurdní, bezprecedentní a demokracii popírající návrhy bez povšimnutí.

Pro budoucnost Evropské unie bylo příznačné, že Adenauer, Hallstein, Spaak a další „otcové zakladatelé“ podepisovali před šedesáti lety v Římě jen nepopsaný stoh papírů, neboť organizátoři nebyli schopni včas zajistit kopie textu smluv. Ledabyle odhlasovaná a široce ignorovaná Zpráva o zlepšení fungování Evropské unie představuje podobnou blankosměnku. Guy Verhofstadt nazval Římské smlouvy – zjevně po vzoru Mao Ce-tunga – Velkým skokem vpřed. Zpráva ukazuje, že bychom se měli mít na pozoru především před blížící se hrozbou nové unijní Kulturní revoluce.

[1] V českém znění k dispozici zde: http://www.europarl.europa.eu/sides/getDoc.do?type=TA&reference=P8-TA-2017-0049&language=CS&ring=A8-2016-0386

[2] Autoři Zprávy si výslovně stěžují, že „současný postup zakotvený v článku 7 je nedostatečný a těžkopádný“.

[3] Zpráva pěti předsedů – plán pro posílení evropské hospodářské a měnové unie, 22. 6. 2015.

[4] Tak se má opět nazývat dosavadní úřad Vysokého představitele EU pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku.

[5] Pro hlasovalo 329 poslanců EP, proti 223, 83 členů EP nehlasovalo.

[6] Jednalo se o dva europoslance za ODS, dva za KSČM a jednoho za TOP 09.

Hana Lipovská, 1. března 2017.