Hlavní strana » Jinýma očima » Hana Lipovská: Deset let…

Hana Lipovská: Deset let registrovaného partnerství v České republice - rodina opět v ohrožení

Jinýma očima, 8. 7. 2016

Před deseti lety, 1. července 2006, nabyl účinnosti zákon č. 115/2006 Sb., o registrovaném partnerství. Shodou okolností (nebo symbolicky, a tedy zcela záměrně?) je toto výročí doprovázeno silným tlakem na zevrubné změny již tak velmi kontroverzního zákona.

Připomeňme si, že zákon o registrovaném partnerství byl schválen těsnou většinou 86 hlasů ze 147 přítomných poslanců. Pro návrh zákona hlasovali v prosinci roku 2005 především poslanci ČSSD, KSČM a US-DEU, proti návrhu pak prakticky celý poslanecký klub KDU-ČSL a nadpoloviční většina poslanců ODS.[1] Prezident republiky Václav Klaus zákon nepodepsal a v únoru 2006 jej vrátil zpět sněmovně. Ve svém stanovisku[2] mimo jiné uvedl, že zákon o registrovaném partnerství:

- je nepřípustným zvýhodněním jedné skupiny občanů země oproti skupinám jiným;

- obsahuje celou řadu ustanovení, která budou vytvářet právně těžko řešitelné okolnosti.

Prezidentské veto bylo následně přehlasováno nejtěsnější přípustnou většinou 101 hlasů ze 177 přítomných poslanců.[3]

Důvodová zpráva zákona o registrovaném partnerství výslovně uváděla, že návrh zákona „neobsahuje právní úpravu, která by umožňovala společné osvojení dítěte registrovanými partnery.

V oblasti náhradní rodinné péče zůstává zachována preference párů muž – žena“. O devět let později, v souvislosti s rozhodnutím Nejvyššího soudu USA, který zařadil same-sex marriage mezi lidská práva, Václav Klaus prozíravě připomínal[4]: „Bojoval jsem i proti registrovanému partnerství svým prezidentským vetem, a bylo mi tehdy argumentováno, že to už dál nikdy nepůjde. Věděl jsem, že to není pravda. A děsím se toho.“

Pravda to skutečně nebyla. Po deseti letech od implementace zákona, 28. června 2016, byl zveřejněn přelomový nález Ústavního soudu a zároveň byla zařazena k projednání na schůzi sněmovny novela zákona o registrovaném partnerství.

V nálezu se Ústavní soud vyjadřoval mimo jiné k názoru ombudsmanky Šabatové, podle které neexistuje „žádný objektivní a racionální důvod, pro který by mělo být registrovaným partnerům znemožněno osvojení“. Nálezem Ústavního soudu se zrušilo ustanovení § 13 odst. 2 zákona o registrovaném partnerství, podle kterého trvalé partnerství brání tomu, aby se některý z partnerů stal osvojitelem dítěte.

Zajímavější než samotný nález Ústavního soudu jsou odlišná stanoviska (disenty) čtyř ústavních soudců. Oproti očekávání zdravého selského rozumu tři ze čtyř nesouhlasných stanovisek s nálezem souhlasí. Tito soudci svůj odlišný postoj připojil de facto pouze proto, že se jim nález zdá být příliš konzervativní. Ludvík David například uvádí, že „evropská definice rodiny je širší“. Za rodinu se podle této „evropské definice“ považuje i „stabilní vztahy stejnopohlavních párů žijících ve společné domácnosti“. Autor disentu se dále obává, že kvůli příliš konzervativnímu dovětku nálezu se budou moci registrovaní partneři coby potenciální osvojitelé „ocitnout v nevýhodné pozici“ při soudním rozhodování o adopci. S nálezem se zcela ztotožňují také noví ústavní soudci Jaromír Jirsa a Jiří Zemánek.

Disent v pravém slova smyslu tak předložil pouze profesor Vladimír Sládeček, který mimo jiné uvádí, že:

- patnáct soudců Ústavního soudu by si nemělo osobovat postavení jakéhosi sboru nebo rady (nezávislých) moudrých či spravedlivých, neřkuli mudrců, ani – jak je Ústavnímu soudu někdy vyčítáno – hrát roli třetí komory parlamentu;

- ochrana lidské důstojnosti spočívá nikoli v ochraně práv či možností, které některé lidské bytosti ze své podstaty či v důsledku společenské situace nemají, ale právě v respektování toho, že je nemohou mít;

- možnost vychovávat dítě (ať již vlastní nebo osvojené) není podmínkou zachování lidské důstojnosti, a to nejen v případě osob homosexuálních, ale ani heterosexuálních.

Právě 28. června měla být předložena sněmovně zmíněná novela zákona, která (nezávisle na nálezu Ústavního soudu) poslušně mění diskutovaný paragraf 13. Podle této novely si může partner adoptovat biologické dítě druhého registrovaného partnera. Důvodová zpráva v roce 2016 zachází mnohem dále než její předchůdkyně v roce 2006:

„Žitou realitou i v České republice je, že existuje stále více rodin, kde oba rodiče mají stejné pohlaví. Zatímco v minulosti stejnopohlavní páry vychovávali[5] děti z jejich předcházejících heterosexuálních vztahů, v posledních letech stále častěji vychovávají děti, které se rodí plánovaně přímo stejnopohlavním párům. V takovém případě má dítě obvykle z hlediska práva pouze jednoho rodiče zapsaného v rodném listě, ačkoli fakticky jej od narození vychovávají a milují rodiče dva.“

Připomeňme si v souvislosti s tímto nebezpečně kreativním výkladem rodiny stanovisko prezidenta Václava Klause z roku 2006: „Slovo rodina pochází od slova rodit a ne náhodou jsou rodiče a děti (byť se to vždy nezdaří) jejím elementárním atributem.“

Aktivita ombudsmanky Šabatové, ministra Dientsbiera a nyní i Ústavního soudu je vedena snahou o redefinici rodiny jako základního stavebního kamene státu. Jakkoli je pro nás toto úsilí nepochopitelné a neakceptovatelné, je plně v souladu s dlouhodobým vývojem v Evropě. Evropská unie usiluje o maximální oslabení národního státu ve prospěch amorfní nadnárodní byrokratické instituce. Aktivismus týkající se registrovaného partnerství obdobně usiluje nikoli o zlepšení pozice homosexuálů, ale hlavně a především o dezintegraci rodiny. Spojeným úsilím obou postmoderních sil se možná evropským demiurgům skutečně podaří vytvořit jejich vytoužený Brave New World. Rodinám (v tom jediném možném slova smyslu), dětem v dětských domovech či samotným homosexuálům to ovšem pomůže jen stěží.

[1] Hlasování č. 933, 16. 12. 2005. Dostupné on-line: http://www.psp.cz/sqw/hlasy.sqw?G=41495

[2] Sněmovní tisk č. 969/5, Stanovisko prezidenta republiky, 16. 2. 2006. Dostupné on-line: https://www.klaus.cz/clanky/47

[3] Hlasování č. 311, 15. 3. 2006. Dostupné on-line: http://www.psp.cz/sqw/hlasy.sqw?G=43270

[4] Klaus, V. 30. 6. 2015, Dvě cesty do dvou velmi odlišných zemí – Rusko a USA. Dostupné on-line: https://www.klaus.cz/clanky/3773

[5] Zcela úmyslně ponechávám citovaný text v původním znění včetně této hrubé gramatické chyby. Vypovídá totiž mnohé o péči, kterou předkladatelé problematice rodiny věnovali/y.

Hana Lipovská, 8. července 2016.