Hlavní strana » Jinýma očima » Jan Štěpán: Klausovo veřejné…
Jinýma očima, 16. 2. 2016
Mluví o zásadním rozdílu mezi individuální a masovou migrací. Tu druhou zásadně odsuzuje. Václav Klaus nevidí řešení ani v administrativním zvládnutí ohromné vlny běženců pomocí hotspotů a dalších opatření. Chtěl by, aby ji evropské elity prostě odmítly. Dále podezřívá Angelu Merkelovou i další vlivné politiky, že mají v úmyslu udělat z lidí manipulovatelnou masu bez národního cítění. Uvažuje také, že za II. světové války by mohl být masový odchod mladých mužů z konfliktem zmítaného státu považován za dezerci.
„Knížka, kterou jsme napsali k uprchlické krizi, není o migrantech ani o islámu, ale o nás. Protože arabské státy migrační vlnu nevyvolaly, tu jsme si vyvolali my sami. Myslíme si, že byl v tom záměr lidí, jako je paní kancléřka Merkelová, o totální přeměnu Evropy, kde se popřou a zlikvidují jakékoliv národní státy, kde budeme beztvarou masou, která se stydí říct, že jsme Češi, Poláci či Francouzi. Všichni budeme noví Evropané a k tomuto záměru je nynější migrace velmi příhodná. Dostat k nám lidi bez evropských kořenů, aby byli tvární a dal se z nich vytvořit nový evropský člověk. To pozvání paní Merkelové s tímto určitě nějak souvisí,“ překvapil hned v úvodu besedy o svém novém dílku – Stěhování národů s.r.o. – bývalý prezident a zakladatel ODS Václav Klaus.
Na akci v zaplněném ostravském Knihcentru mu sekundoval spoluautor zmíněné knížky, ekonom a arabista Jiří Weigl, který dříve pracoval jako vedoucí prezidentské kanceláře a nyní působí i v Institutu Václav Klause. Ten také hned doplnil zahajovací proslov svého „šéfa“: „Evropští politikové se nám snaží vnutit ideu, že masová emigrace je nezbytnou nutností, protože Evropa je už vyhaslá a myšlenkově prázdná, a my ji maximálně můžeme jen legalizovat. Tedy vyřizovat azylová řízení, brát otisky prstů běžencům a podobně. Na tato tvrzení bychom si však měli dávat pozor a být velmi opatrní. Já bych velmi protestoval proti tomu, aby se naše země a naše vláda vzdaly možností rozhodovat o tom, kdo má v této zemi žít, kdo má právo vstoupit na její teritorium. Protože pak budou o nás rozhodovat jiní.“
Václav Klaus potom začal vysvětlovat základní principy svého díla. Jedním z nich je, podle něj, rozdílný náhled na individuální migraci, a na tu neřízenou – masovou.
„Individuální přistěhovalectví přece existuje už od nepaměti a je to přece úplně něco jiného než davový, milionový, stádový pochod, který rozbíjí hraniční překážky. Na individuální migraci aplikujme všechny prvky soucitu, milosrdenství a dobra vůči jednotlivcům, ale vůči masové vlně, valícímu se davu není nic takového možné. Nedá se také srovnávat emigrace z dob socialismu s tím, co se děje nyní,“ uvedla bývalá hlava českého státu, která se ještě současně vyjádřila k údajné potřebě „starého kontinentu“ omladit a získat novou pracovní sílu: „V Evropě máme 23 milionů nezaměstnaných, takže úvaha o tom, že tady existuje nedostatek pracovních sil, je směšná, dětinská, prostě nesmyslná.“
Na některé migranty lze prý také pohlížet jako na dezertéry
V dalším průběhu besedy kritizoval Jiří Weigl přístup evropských špiček k uprchlické krizi, které se ji prý snaží vyřešit, jako by šlo o individuální migraci, i když se přes hranice valí miliony lidí. Tedy pouze azylovým řízením podle ženevských konvencí. „Oni stále na tuto situaci nahlížejí jako dříve, kdy byl tradičním emigrantem východoevropský disident, což byl člověk s jasnou motivací, který se daleko snadněji zařadil do západoevropské společnosti. To, co se děje dneska, je úplně něco jiného. Přicházejí lidé, jež mají neznámou identitu a absolutně nejasnou motivaci. Ta byrokratická mašinérie se pak snaží to vyřešit, jako kdyby migrovali jednotlivci, což se samozřejmě nedaří a není to vlastně ani možné. To bychom potom všichni skončili jako zaměstnanci cizinecké policie. Je to nesmyslné, protože tímto způsobem lze pomoci člověku v tísni, ale nikoli téměř celému národu v tísni. A to je to poznání, které chceme naši knížkou světu říct. Pokud se bude na tento problém nahlížet jen jako na zajištění azylového řízení, tak se z něho pak nikdy nedostaneme,“ vysvětloval arabista Weigl.
Václav Klaus se pak také ostře vymezil vůči některým názorům z publika, že je nutné všem migrantům pomáhat, protože utíkají před válečným konfliktem. „Zásadně nesouhlasím. Válka je pouze v Sýrii a k nám se valí proudy lidí i z jiných států. A také se zamyslete nad větami, které mi řekl jeden diskutující při nedávné televizní debatě. Jak by se říkalo těm migrantům, kteří by po napadení Ruska Německem za II. světové války utíkali do Evropy namísto toho, aby bránili svou vlast. Nebyli by to náhodou zrádci, dezertéři?“
Bývalý český prezident také prohlásil, že moc nevěří, že by Evropská unie byla letos schopná zajistit takové podmínky, aby se migrace alespoň odehrávala v legálních podmínkách, nicméně k tomu ještě upřesnil: „Já tuto otázku ale nepovažuji za důležitou, jestli se podaří zřídit jakési hotspoty či jiná kontrolní místa, kde budeme všechny ty lidi razítkovat. Evropské hranice se přece dají technologicky uzavřít i jiným způsobem, donedávna běžně fungovaly hraniční přechody, přes které se jen tak někdo nedostal. V Evropské unii teď absentuje jedna základní věta – ne takovéto migraci, už dost. Teprve potom, až by se tato filosofie ujala, mohli bychom se bavit, na kterých hranicích se zpřísní kontroly a o dalších opatřeních.“
V otevřené diskuzi, jež se poté rozběhla, Václav Klaus souhlasil s vyjádřením jednoho z návštěvníků besedy, že o dalším vývoji migrace, a tedy i o stavu celé Evropy, se rozhodne v Německu, kde proběhnou v tomto roce několikeré volby. „Německo je skutečně rozhodujícím bojištěm v pravém slova smyslu. Já jsem tam byl na jedné z přednášek k uprchlické krizi a nestačil jsem se divit. Organizátor mé akce ji musel nejprve vysvětlovat 2,5 hodiny na policii, a když jsem tam přijel, tak okolo toho kongresového centra bylo zaparkováno 20 policejních mikrobusů. Já jsem teď v kontaktu se stranou Alternativa pro Německo a byl bych rád, aby ve volbách alespoň částečně uspěla, aby narušila monolit těch tradičních stran,“ konstatoval známý český politik.
USA mají hrát nebezpečnou a riskantní roli
Někteří návštěvníci besedy také poukazovali na podivnou úlohu, kterou nyní hrají na Blízkém a Středním východě Spojené státy, jež se začaly více angažovat až po vstupu Ruska do syrského konfliktu. „Že Amerika předvádí nebezpečnou a riskantní hru na Ukrajině svým nepřetržitým pošťuchováním a podněcováním je naprosto jasné, stejně tak jako fakt, že hraje specifickou úlohu v syrském konfliktu. Bílý dům nechal Islámský stát rok bombardovat, ale celkem nic významného se nedělo, dokud tam nepřiletěla ruská letadla. Co to bylo za bombardování? Kdyby se neuskutečnila invaze do Iráku, proti které jsem jako jeden z mála prezidentů otevřeně protestoval, tak syrské drama by se nekonalo a nezačala by ani uprchlická krize. Ten americký vliv způsobil tak půlku celého problému,“ prohlásil Václav Klaus a ještě dodal: „Za poslední dvě dekády docházelo v arabských regionech nejen k vojenským intervencím, ale také k různému podněcování quasi revolucí – arabských jar.“
Jinak vážná diskuze dostala poněkud humorný podtón, když zazněl z publika dotaz, jestli se náhodou také nejednalo o testosteronovou invazi do Evropy, když se při islámském mnohoženství nedostává partnerek na některé chudší arabské muže. K údivu mnoha přítomných Jiří Weigl připustil, že i tento fakt může hrát při uprchlickém exodu svoji roli. „Muslimské země mají skutečně s tím problém. Miliony mladých mužů se nemohou oženit, protože nemají na věno nevěsty. Ta společnost je tam dost puritánská. Silvestrovské události v Německu určitě nebyly vyjádřením toho, jak se tam muži k ženám chovají, u nich doma by je stihl tvrdý trest. Já jsem v tom viděl něco jiného, velmi znepokojivého. To nebyly útoky jen na ženy, ale především na evropské muže podle nazírání arabské mentality. Oni to chápou jako obrovskou pohanu těch mužů, že si svoje ženy nedokážou ubránit. Tam by za to tekla krev. Znamená to ale také vyjádření opovržení nad celou tou společností, která se podle jejich chápání chová bláznivě a nepochopitelně, když jim dobrovolně otevírá dveře a dává jim něco zadarmo. My si tím nezískáváme jejich úctu, ale nepochopení a pohrdání,“ analyzoval zkušený arabista.
Na závěr akce se pak uskutečnila autogramiáda, kdy útlé, avšak zajímavé dílko, podepisovali zájemcům oba autoři. Podle nich má být knížka přeložena do řady světových jazyků.
Jan Štěpán, publikováno na serveru Parlamentnilisty.cz dne 12. února 2016.
Copyright © 2010, Václav Klaus. Všechna práva vyhrazena. Bez předchozího písemného souhlasu není dovoleno další publikování, distribuce nebo tisk materiálů zveřejněných na tomto serveru.