Hlavní strana » Jinýma očima » Jiří Weigl: Nepodléhejme…

Jiří Weigl: Nepodléhejme proimigrační propagandě

Jinýma očima, 17. 6. 2015

V souvislosti se současnou přílivovou vlnou imigrantů z Afriky a Blízkého východu do Evropy a snahami Evropské komise o jejich nucenou distribuci mezi členy EU se objevuje řada velmi sporných či zcela nepravdivých tvrzení a argumentů, u nichž stojí za to se podrobněji zastavit.

Tak například nám proimigrační propaganda tvrdí, že není přijatelné odmítat běžence přijmout, neboť nikoho prý nelze zbavit práva na důstojný život v materiálním dostatku a bezpečí. Takové právo však nikdy neexistovalo a existovat nemůže. Jen v utopických snech může platit, že na blahobyt a bezpečí existuje nárok. V dnešním světě jsou to jenom obyvatelé vyspělých zemí, kdo mohou říci, že poprvé v historii jejich dnešní generace dosáhly vysokého životního standardu a relativního bezpečí, ale ne proto, že by na to měly nárok, ale dlouhodobým úspěšným historickým vývojem svých zemí a současnou příznivou mezinárodní situací.

Problém chudoby a regionálních konfliktů nelze vyřešit přestěhováním obyvatelstva méně rozvinutých zemí zmítaných konflikty do nejbohatších regionů světa. Paralely s naší posrpnovou emigrací neplatí. Dnes totiž nehovoříme o migraci jednotlivců, dnes jsme svědky exodu statisíců a miliónů. Ten je třeba zastavit, nikoliv stimulovat.

Namísto toho je třeba pomoci stabilizovat rozvrácené země a napomoci jejich rozvoji. V tomto kontextu je hluboce amorální dále zhoršovat šance na zlepšení jejich situace tím, že je zbavíme velké části jejích elit a produktivního obyvatelstva tím, že budeme stimulovat a usnadňovat jejich odchod do Evropy. Právě oni totiž mezi běženci převažují, nikoliv ti nejubožejší, jak se nám snaží namlouvat proimigrační propaganda. A místní elity, které dnes odcházejí, jsou nenahraditelné pro jakoukoliv šanci na pozvednutí svých mateřských zemí z rozvratu a chudoby. Podporou a umožněním jejich emigrace poskytujeme těmto zemím medvědí službu a dále podlamujeme jejich rozvojové šance.

Argument, že se bez imigrantů neobejdeme my, neboť Evropa stárne a vymírá, nemůže obstát. Žádný nedostatek lidí Evropě nehrozí. To by totiž nesměla existovat v EU chronicky vysoká nezaměstnanost, na jihu Evropy přesahující 20% a u mladých lidí dokonce více než 50%. To je problém neméně vážný než stárnutí populace. Imigrace není řešením, neboť příchozí bez kvalifikace a adaptability se stávají pouze dodatečnou zátěží pro sociální systémy. Na rozdíl od minulosti v dnešních běžencích nedovážíme pracovní sílu, po níž již není poptávka, ale klienty sociálních systémů.

Navíc, nelze tvrdit, že eventuální pokles počtu obyvatelstva evropských zemí by znamenal katastrofou. Minulé generace Evropanů byly méně početné než ta současná, a přesto jim vděčíme za vybudování moderní Evropy. Lze očekávat, že generace budoucí, byť méně početné, budou disponovat daleko větším objemem a kvalitou prostředků vytvářejících bohatství společnosti. Cestu k budoucí prosperitě je tak třeba spíše hledat v urychlení technologického pokroku než v dovozu nekvalifikované, kulturně odlišné a obtížně asimilovatelné pracovní síly ze zámoří. Dosavadní zkušenosti ze západní Evropy potvrzují, že tato imigrace znamená dovoz dlouhodobého společenského problému, s nímž si tyto země neví rady. Chceme jej vnutit i těm, kteří jej byli dosud ušetřeni?

Je třeba otevřeně přiznat, že současný exodus byl vyvolán a umožněn nesmyslnými představami o možnosti násilného vývozu demokracie na Blízký východ, který zničil tamní původní režimy bránící Evropu před migrací, vyvolal ekonomický a společenský rozvrat, občanské války a humanitární katastrofy. Západ tyto konflikty pomáhal vyvolat a účastní se jich. Bylo by proto namístě, aby změnil tuto katastrofální politiku a pomohl dosud fungujícím sousedním zemím vytvořit podmínky pro to, aby uprchlíci mohli zůstat v regionu. Jeho spojenci – bohaté ropné monarchie Arabského poloostrova mají pro to nepochybně více prostředků i logičtější odpovědnost za osud obětí konfliktů, na nichž se samy rovněž podílejí, než vzdálené země například střední Evropy, jako je ČR.

Jiří Weigl, publikováno na serveru iDnes.cz dne 16. června 2015.